09.02.2023 12:26

Národní divadlo uvede hudebně-divadelní inscenaci antické tragédie Bakchantky

Hudebně-divadelní inscenaci antické tragédie Bakchantky připravuje pražské Národní divadlo. Slavnou Eurípidovu hru režíruje Jan Frič a spolu s hereckým a operním sborem v ní vystoupí popová kapela Bert & Friends. Premiéra bude 16. února ve Stavovském divadle. ČTK o tom informovala mluvčí Činohry ND Kateřina Ondroušková.

Bakchantky jsou v řecké mytologii průvodkyně boha Dionýsa či Bakcha, boha úrody a plodnosti, spíše pak vína a nespoutaného veselí. Bakchantky pořádají divoké orgie a oddávají se v extatickém vytržení divokým rejům. Společníky jim bývají Siléni, Kentauři, Panové, Satyrové, nymfy a Múzy. Přístup mužů na slavnosti není dovolen, jinak jim hrozí i smrt. Výraz bakchanálie přetrval dodnes v popisu bohapustých pitek a nespoutaných zábav. V inscenaci hrají Petr Vančura, Miloslav König, David Prachař, Saša Rašilov, Jana Pidrmanová, Jindřiška Dudziaková, Veronika Lazorčáková, Pavlína Štorková a Kateřina Císařová.

Eurípidova tragédie vypráví o příchodu Dionýsa do Théb, aby tamní obyvatele zasvětil do svého kultu, jehož součástí jsou i jeho stoupenkyně bakchantky. Jejich orgie se ale nelíbí thébskému vládci Pentheovi, jenž se dostává s neznámým cizincem do konfliktu.

„V současném světě je tahle potřeba vydat se jinému způsobu fungování klíčová a nutná. Zároveň víme o hrozivé síle takových proměn. Tento paradox se ve hře pojmenovává jako mírnost, obyčejnost. Nebezpečí extrémů na jedné nebo druhé straně. Dionýsos svým způsobem v Thébách způsobí občanskou válku i válku náboženskou. Na jedné straně vládce, který musí udržet chod společnosti, na straně druhé ženy posedlé staronovým kultem. Dionýsos otevírá síly potlačené, nevědomé, temné, které nelze zkrotit, ale také není dobré se jim poddat. Je potřeba se s nimi naučit nakládat. Třeba formou divadla," uvedl k inscenaci režisér.

Podle dramaturgyně Niny Jacques je přes svůj tragický rozměr výsledná inscenace radostná, místy až extatická. „Samotná forma, která si zahrává s prvky koncertu a místy se vrhá až do muzikálových vod, odráží dionýsovské ústřední téma – opojení je lidskou potřebou, přirozeným pudem, ale musí se řídit jasnými pravidly a mít přesná ohraničení," uvedla.

Připomíná, že součástí Dionýsova kultu je takzvaný kozlí zpěv, který je označován za původ divadla, a dokonce z této formy vzešel i název tragédie (tragóidiá – zpěv kozlů, tragos – kozel, óidé – zpěv). „Když hrajeme o Dionýsovi a bakchantkách, tak vlastně hrajeme o smyslu divadla, o smyslu divadelní události. Výsledná inscenace by tudíž měla být jakousi oslavou této bytostně lidské kratochvíle. Umělého, byť o nic méně duchovního kultu. Ne nadarmo jsme si určitý čas zahrávali s dvojsmyslným podtitulem ´kultovní inscenace´," dodala dramaturgyně.

https://www.narodni-divadlo.cz/

Autor článku: ČTK: hrm, mol