Nina Malíková: 75. narozeniny UNIMA

Z obrazové reportáže na 3. straně barevné obálky v minulém čísle Loutkáře pečliví čtenáři jistě dešifrovali příjemnou atmosféru slavnostního večera k 75.výročí založení UNIMA, který se uskutečnil 19. května v Říši loutek. Organizátory byla Umělecká scéna Říše loutek a předsednictvo Českého centra UNIMA a celé setkání nazvané KLUB UNIMA se konalo pod záštitou starosty Městské části Praha 1 pana Vladimíra Vihana, který se také večera osobně zúčastnil.
Celá oficiální zpráva vypadá takto velmi suše, ale večer to byl opravdu sympaticky neformální pojednaný s humorem a vtipem. Naši zahraniční hosté - prezidentka UNIMA Margareta Niculescu a generální sekretář Miguel Arreche vyslovili ještě na místě organizátorům poděkování a o celé akci se velmi pochvalně zmínili i na fóru červnového Kongresu UNIMA v Rijece. Ale spokojeni nebyli jen hosté, ale také domácí. Říšani totiž pojali večer velmi invenčně v retro stylu a pokusili se pomocí dobových fotografií i ukázek z tisku přiblížit v revuální montáži nazvané Zrodila se UNIMA atmosféru Sjezdu loutkářských pracovníků a všeloutkářské výstavy před 75 lety v Praze, dvou významných událostí, které bezprostředně předcházely spontánnímu založení mezinárodní loutkářské organizace UNIMA. A tak se účastníci večera v roce 2004 díky účinkujícím členům Říše loutek i doprovodného Minisymfonického orchestru a Externího pěveckého sboru dověděli mimo jiné i o Tip- top revui, kterou tehdy přivezlo do Prahy Skupovo loutkové divadlo a představilo zde dnes už nesmrtelnou dvojici Spejbla a Hurvínka. A obě postavy Spejbla a Hurvínka v originální nahrávce hlasu Josefa Skupy doplnilo živé vystoupení reprezentantů dnešního Divadla Spejbla a Hurvínka v Praze - Martina Kláska a Michala Bartáka. Jeden z nejlepších Kirschnerových dialogů Spejbla a Hurvínka osudech vedených loutek, jejich vedení a těch, kteří je vedou, vyvolal znovu v hledišti salvy smíchu. A smích pokračoval, když do sálu vtrhli členové Říše loutek s transparenty se směrovkami Na Paříž! a rozdali překvapenému obecenstvu texty. Společně pak celý sál zazpíval na melodii písničky Tluče bubeníček:
Tluče Kašpárek náš/ tluče na buben/ volá na loutkáře:/ Hoši, pojďte ven!/ Prolomíme kapes mříže/ pojedeme do Paříže/ hola hola hej/ nikdo nemeškej!
V Paříži nás čeká/řada slavných hvězd/ Kašpárkové světa/ budou míti sjezd./ Kufírky si rychle zbalte/ na nádraží tryskem palte/ hola hola hej/ nikdo nezmeškej!
S rolničkami v práci/ Kašpárek jak ďas:/ Pojďte, pimprláci/ pojďte mezi nás/ přitulte se k sobě blíže/ pojede se do Paříže/ na loutkářský sjezd -/ zmeškat ho, je trest !
(Loutkář, říjen 1929)
Večer v Říši však nekončil. Po společenské části a řadě přípitků ještě muzicírovala v klubu hudební skupina Trombenik vedená Josefem von Dračkem (tedy Josefem Vondráčkem) a na přidanou zahrála Zuzana Schmidová z libereckého Naivního divadla dnes už téměř legendární pohádkovou anekdotu Jak chodil Kuba za Markytou.
A pak už byl opravdu konec. To, že se večer skutečně vydařil, říkali dokonce i nejmenovaní škarohlídi, kteří na veškeré oficiality (a nejen ty pořádané v rámci UNIMA) pohlížejí svrchu. A to je už co říci!