Nina Malíková: Ondřej Cihlář a nový cirkus

Jaký je vliv nového cirkusu na vaši práci (a jaký tedy i byl)?
Článek, který Loutkář právě uveřejňuje, je úryvkem z mé diplomové práce, kterou jsem v červenci 2004 absolvoval studium na DAMU. Celé téma nového cirkusu se pro mě otevřelo vlastně ještě před tím, než jsem na zmíněnou školu nastoupil. Mému studiu předcházel několikatýdenní pobyt s Boudou bratří Formanů v jižní Francii, kde jsem se přímo setkal s dalšími osobnostmi nového cirkusu – a doslova jsem byl novým cirkusem pohlcen. Stal se ze mě nadšenec a pozorovatel – a snažil jsem se nenechat si ujít jedinou příležitost vidět a poznat další compagnie a představení v mém dosahu a za mnoha jsem se i vypravil. Samozřejmě, že jsem i některá, konaná „přímo u nosu“ prošvihl… Příprava diplomové práce mi dala možnost objevit spoustu netušených institutů a škol na kterých jsem se setkal s vrstevníky se stejným zájmem, ale především divadelními artisty - tvůrci! Nový cirkus nás ve Vosto5 určitě ovlivnil svým životním stylem, způsobem strukturování a fungování nezávislé divadelní skupiny lidí, které spojuje společný názor a divadelní vyjadřování. Tyto hodnoty a princip pohybu „za divákem,“ vytváření divadelního prostoru, který se snaží přesahovat „pouze“ jeho divadelní funkci a snaha o komplexní (nejen divadelní) činnost spjatou se svým pohyblivým prostorem jsou pro nás zásadním ovlivněním právě novým cirkusem! Především v našem letním stanovém projektu „Divadelní Stand´art“ se tedy s Vosto5 nepokoušíme o to, na co sami nemáme – napodobovat fyzicky a obrazově dokonalé inscenace našich „vzorů,“ ale snažíme se rozvíjet vlastní divadelní i paradivadelní směr, který se vyvíjí od inscenace k inscenaci a směřuje asi blíže k otevřené kabaretní, než k artistické divadelnosti. Ovšem to celé s velkým obdivem a vnitřním vědomím existence nového cirkusu.
Co se ve vašem vnímání (poznatcích) změnilo od doby, kdy jste odevzdal o novém cirkuse diplomku?
Vzhledem k tomu, že jsem nyní uprostřed přepracovávání a rozšiřování celého rozsahu původní diplomové práce, které směřuje k vytvoření jakéhosi „základního průvodce prostorem nového a současného cirkusu,“ které chystá vydat doc. Jan Dvořák v nakladatelství Pražská scéna – své poznatky stále rozšiřuji. Nový cirkus se radikálně vyvíjí, co ještě před půl rokem bylo otazníkem, je dnes konkrétnější a naopak. Velká otázka vyslovená na konci mé práce, kam se bude ubírat současný cirkus samozřejmě stále není zodpovězena. Začíná být ale zřetelný směr tohoto ubírání a je otázka, zda se dnešní náznaky vývoje potvrdí nebo je naopak zase něco zásadního zcela otočí, jak už se stalo mnohokrát.
Čím si vysvětlujete takový zájem právě o tenhle druh divadelní zábavy?
Dnešní zájem o nový cirkus je asi věcí mnoha faktorů, ale i individuálních názorů o nich. Já si myslím, že cirkus jako pojem v sobě ukrývá spoustu lákadel pro „usedlé, městské diváky,“ tedy lidi, kteří mají své sny o svobodě a nekonečnu komunikace mezi lidmi, duševní exotice a neznámu, které je všude trochu dál, než kam dohlédnem. Cirkus tedy může být místem, kde se soustřeďují lidé, kteří se tyto sny rozhodli realizovat a vyzkoušet. Proto jsou pro tu první skupinu lidí, kteří tolik odvahy nenašli tak lákaví a zajímaví. A proč takto láká právě ten nový nebo přesněji současný cirkus – protože neustrnul v minulosti a dovedl nahradit zastaralé, povrchní symboly exotiky fantazií, a uchoval si svá „adrenalinová“ rizika akrobatů ovšem s chytrostí a opuštění stálého překovávání se ve prospěch vynalézavosti a vtipu. Je jen dobře, že se nový a současný cirkus dostává i k nám a jeho působením postupně přestává být vysílené zvíře a trapný klaun jedinou asociací, která následuje po slově cirkus.
V čem vidíte jeho propojení, vliv a možnosti vzhledem k loutkovému divadlu?
Propojení nového cirkusu a loutkového divadla může být (a mnohdy to tak opravdu funguje) v podobném využití divadelnosti a metafory. Vlastně se jedná o společný princip. Když Například Pinokio v Kroftově inscenaci divadla DRAK létal na gumě a vyváděl akrobatické kousky, tak se nikdo z diváků přece nemohl obávat o jeho život, protože se jednalo o dřevěnou loutku, ale obdivovali jsme jej přesto. Tajil se nám dech, byla to akrobacie, podobně jako lyrický tanec Vojty Vrtka a panenky z Divadla Continuo v inscenaci Cirkus Vitae. Podobně prožíváme vrcholné drama Johanna Guilerma z Cirque Ici – kdy předvádí vrcholné balanční číslo, kdy přechází manéž v dřevácích – po hrdlech lahví od vína. Tomu se také nemůže nic stát – je sotva třicet centimetrů nad zemí – ovšem touto chytrostí, a provedením s ním zažíváme stejné vzrušení, jako by to bylo vysoko nad našimi hlavami. Podobně vnímáme Pinokia a Panenku z Continua, jako by byli živé… Toto jsou možná společná místa nutnosti divákovi fantazie ale především – obojí již nefunguje jako předvádění virtuozity provedení (i když je potřebné!), ale je ryzí divadelní metaforou.
Otázky položila Nina Malíková