Opera Divadla F. X. Šaldy uvede Dvořákova Jakobína
Jednou z dalších operních premiér letošního roku, která se v Divadle F. X. Šaldy uskuteční již 25. a 27. září, bude Dvořákův Jakobín, který patří mezi skladatelova nejuváděnější díla. Jeho světová premiéra se konala roku 1889 v Národním divadle v Praze. Libretistka Marie Červinková – Riegrová, se kterou Dvořák spolupracoval již na opeře Dimitrij, zasadila příběh do roku 1793, do finálního období Velké francouzské revoluce, do období, kdy víc než kdy jindy dochází k lámání charakterů jednotlivce i celé společnosti.
Inscenaci hudebně nastudoval a diriguje šéf opery Martin Doubravský.
Slovo dirigenta:
„K této opeře mám osobní vztah. Dvořákův Jakobín byl první operou, kterou jsem v roce 1990, tehdy v Jablonci nad Nisou, dirigoval. Nyní se s tímto mistrovským dílem potkávám ve třetím nastudování a musím se přiznat, že tentokrát bylo mou snahou co nejvíce vyhovět zápisu Dvořákovy partitury, čímž se vědomě vzdaluji některým interpretačním tradicím. Možná, že vyznění bude méně patetické, ale věřím, že vyniknou všechny hluboké city, kterými tato partitura doslova přetéká“.
K režii byla přizvána zkušená činoherní režisérka původem z Liberce Kateřina Dušková, u níž se jedná o první setkání s klasickým operním titulem.
Slovo režisérky:
„Když jsem si v květnu od pana šéfa opery odnášela klavírní výtah Dvořákova Jakobína, cítila jsem stejně posvátnou úctu, jako když si prvňák nese domů první čítanku a stejně tak jako onen prvňák jsem byla rozhodnuta se do září naučit plynule číst a psát, abych si pak ve škole neuřízla ostudu.
A tak jsem se na několik měsíců vzdálila ze svého relativně bezpečného světa činohry a vrhla se do vod operních. Zatím plavu blízko břehu, do větších hlubin se nepouštím, protože má tempa jsou nesmělá a nemotorná, a ne vždy mi stačí dech. Nicméně každou zkoušku mě udivuje, jak je hudba, s níž pracujeme, silná a jak málo se ode mě vlastně vyžaduje. Vždyť stačí zavřít oči a poslouchat. Mistr už vše napsal a snažit se být lepší než on, není možné. V té hudbě je tolik síly a krásy… Jsem vděčná za tohle setkání s operou.
A dovolte ještě pár osobních slov – děkuji, že jste se nenechali vystrašit a přišli sdílet hudbu společně s námi. Děkuji, že nenecháváte hlediště našeho divadla opuštěné. Divadlo bez vás totiž umírá. Buďte s Dvořákovým Jakobínem aspoň tak šťastni jako jsme my.“
Významná role je v opeře rovněž přisouzena sboru, pod vedením Anny Novotné-Peškové, velmi charakteristická je pro Jakobína také účast sboru dětského, kterým je stejně jako v předchozích inscenacích Severáček, pod vedením Silvie Langrové.
Scénografie Pavla Kodedy a kostýmy Romana Šolce respektují kolorit místa a doby, čímž rovněž navazují na bohatou interpretační tradici Jakobína v Liberci.
Jednou ze zajímavostí liberecké inscenace Jakobína je obsazení otce a syna Jiřího Rajniše staršího v roli Adolfa a Jiřího Rajniše mladšího v roli Bohuše z Harasova. V opeře jsou tyto postavy bratranci…
Bohušovu ženu Julii alternují Věra Poláchová a Lívie Obručník-Vénosová. Starého Hraběte nastudoval Pavel Vančura, licoměrného Purkrabího Filipa zpívají Zdeněk Plech a Andrij Shkurhan, mysliveckého mládence Jiřího - Sergey Kostov a Dušan Růžička, regenschoriho Bendu Jan Ježek.
https://www.saldovo-divadlo.cz/
