Opera Osud v režii Roberta Carsena zahájí festival Janáček Brno 2020
Je festivalovou tradicí, že slavnostní zahájení patří souboru Janáčkovy opery NdB a jeho nové inscenaci některého z děl Leoše Janáčka. Středobodem letošního festivalového ročníku je překotný vývoj v hudbě a umění vůbec v prvních letech 20. století. Jedním z takových přelomových děl na Janáčkově cestě za jedinečným hudebním jazykem je i opera Osud. Právě na ni připadla letos čest zahájit festival a půjde o událost o to významnější, že se do brněnského divadla při této příležitosti vrací jeden z nejlepších operních režisérů Robert Carsen. Brněnské publikum mělo možnost vidět jeho inscenaci Věci Makropulos na festivalu Janáček Brno 2012 v provedení norimberského operního souboru a ročník 2016 zahájil brněnský soubor jeho inscenací Káti Kabanové, která vznikla původně pro Vlámskou operu. Nyní Robert Carsen vytvoří inscenaci své šesté Janáčkovy opery přímo pro Brno a jeho operní soubor jako pokračování svého mimořádného janáčkovského cyklu, který začal před mnoha lety inscenací Její pastorkyně pro Vlámskou operu.
Opera pojednává o snaze skladatele napsat operu a ten skladatel považuje sám sebe za neúspěšného. Co je na této opeře velmi zvláštní, je, že příběh není vyprávěn v normálním časovém rámci a to je pro inscenační tým skutečně velmi zajímavá výzva. Podstatou opery je příběh muže, který píše operu a píše ji, kvůli nešťastným událostem v jeho životě. A protože kompozice opery je velmi osobní čin, neboť skladatel ji musí propojit s tím, co cítí, je cyklicky propojené, jako žádné jiné, na kterém jsem předtím pracoval. Aby bylo možné příběh odvyprávět, musel jsem přijít se svými výtvarníky se zajímavým řešením. V naší inscenaci jsme se rozhodli umístit děj do prostředí konzervatoře, kde se odehrává poslední jednání, a odtud se posouvat v čase. Díky vytvoření postavy mladého Živného, je starý skladatel stále přítomen a role je rozdělena mezi dva tenory.
Robert Carsen
Obou podob skladatele Živného se ujmou dva přední zahraniční pěvci, kteří ale nejsou v janáčkovském repertoáru žádnými nováčky. Italský tenorista Enrico Casari se od svého operního debutu v roce 2006 stal pravidelným hostem významných evropských divadel, kde ztvárnil tenorové party v operách italského i světového repertoáru. S Janáčkovým operním dílem se nesetkává poprvé, vystupoval v roli Janka v Carsenově inscenaci Věci Makropulos v Opéra national du Rhin a Teatro La Fenice a v roli Kudrjáše v Kátě Kabanové v Opéra national du Rhin a Teatro Regio Turin. Již čtvrtstoletí trvající úspěšná kariéra zavedla britského tenoristu Philipa Sheffielda do operních domů od Buenos Aires přes New York až po Tokio a do řady významných evropských souborů. Z Janáčkových postav má na svém repertoáru hned několik rolí – pro Teatro Colón nastudoval Tichona v Kátě Kabanové, pro Opera North Broučka ve Výletech páně Broučkových, ztvárnil také Rechtora v Příhodách lišky Bystroušky a dvojroli Čerevin / Šapkin v opeře Z mrtvého domu. S Robertem Carsenem spolupracoval na inscenaci Bernsteinova Candida (English National Opera, Théâtre du Châtelet, Teatro alla Scala, Tokio a Ósaka). Jejich osudovou láskou Mílou Válkovou bude vynikající česká sopranistka Alžběta Poláčková.
Hudební nastudování je dílem šéfdirigenta brněnského souboru Marko Ivanoviće, který patří ke zkušeným janáčkovským interpretům.
Klíčem k pochopení je hudba. Typicky janáčkovská mluva, která je ovšem v mnoha ohledech experimentální, hledačská, nás uvádí do autorova záměru zobrazit ‚operu v opeře‘ a proniknout do rozervané duše skladatele Živného – tohoto zvláštního hrdiny-antihrdiny. Proti venkovskému realismu a naturalismu Její pastorkyně stojí v Osudu velmi stylizovaná měšťanská intelektuální mluva začátku 20. století. Ačkoliv i zde jsme svědky skvěle zhudebněných situací z tehdejšího reálného života („rozjívení“ puberťáci na konzervatoři nebo „cvrkot“ lázeňských kolonád), samotný příběh je velmi intimní, snový a až surrealistický.
Marko Ivanović
Vysíláme živě do celého světa.
Představení Janáčkova Osudu 14. 10. v 19 h bude již naším třetím živým přenosem v rámci projektu OperaVision. Národní divadlo Brno se stalo součástí OperaVision v roce 2018 a naše dva živé přenosy janáčkovských inscenací Příhody lišky Bystroušky (2018) a Její pastorkyňa (2019) zhlédlo přes 35 tisíc diváků po celém světě. Během přenosů a dalších šesti měsíců v záznamu na OperaVision jsme dostali řadu krásných ohlasů nejen z České republiky, ale třeba z USA, Jižní Koreje, Mexika, Japonska a dalších zemí. Partnerem přenosu bude opět Česká televize, která představení i zaznamená pro ČT ART.
