Petr Vydra: Ohlasy 54. Loutkářské Chrudimi – fenomen DNO

Nechci se teď věnovat představením 54. Loutkářské Chrudimi jednotlivě. Chci mluvit o tom, co Voskovec nebo Werich nebo oba nazývali ve vztahu k sobě chemií. Také to bude o hře. Takže tedy poznámku jen na okraj.
Hlavou DNA, jistě ne jedinou, zato asi určující, je Jiří Jelínek. Pro mě je to ani ne tolik tvůrce koncepce - ta se vyvíjí z tvoření a přibývání inscenací - je pro mě především tvůrcem atmosféry, toho zvláštního druhu postižení, které dělá DNO DNEM. Základním vkladem do toho, co my, diváci, později vidíme jako inscenaci, je totiž ani ne tak ctižádost, jako spíš smysl pro privátní hru, pro pojetí života jako hry. Kdosi řekl: “ne básnicky tvořit, ale básnicky žít“. Vypůjčím si tento citát, který zde platí obdobně: nikoli hrát, ale být hrou, žít hru. A tak první, co vzniká, je toto spolunazření, toto, jak jsem to nazval, postižení hrou. Zkoumal jsem to pozorováním a účastí, přesto výsledek nikomu nevnucuji, leč, odhadem, ocitnout se na padesát metrů od Jelínka a spol. tak na den znamená stát se DNEM být ve DNU (působí to samozřejmě individuálně, jak na koho). Inscenace je pak jakýmsi pokračováním nebo přesahem této hry.
Anglický režisér Aleks Sierz řekl vloni na přednášce o moderním britském dramatu na FF UK k dnešnímu britskému herectví, že tam zdvižené obočí znamená hotový výbuch emocí. Také například Sokolovy inscenace v Činoherním klubu se nesou ve znamení naprosté herecké úspornosti, kdy herci jakoby nenalézali postavu, nýbrž sebe, modus svého vlastního bytí (což je mimochodem jedna z definic hereckého výrazu). Protože „herec má vždycky mluvit za sebe“, jak říká Pavel Landovský. Co k tomu přidávat za vnější prostředky, jakou viditelnou techniku? Je asi zřejmé, kam tím vším mířím. Také herci DNA nedělají na scéně víc, než je nezbytně nutné, při vší své rozdílnosti. Funguje tu jakási základní smluvenost, věru nepodbízivý typ humoru, společné naladění a chemie. Máte-li to, jste DNO, patříte tam a nemusíte to dokazovat nějakou snahou a agilitou. Právě tehdy to nemusíte dokazovat. Proto tu vedle sebe mohou existovat a existují třeba i rodící se výrazné komediální talenty jako Jirka Kniha nebo i někdo, jehož bytí na scéně není poznamenáno žádným viditelným výrazem. Jedni i druzí jsou přesto komplici na stejném stupni zasvěcení. Občas se mluví o souborové hře. Koho to zajímá, může se jít podívat na kteroukoli inscenaci divadla DNO.
Petr Vydra
(pozn. red. Petr Vydra by členem redakčního týmu festivalového časopisu 54. LCH Váhadlo)