České divadlo Plzeňské Divadlo Alfa uvedlo pro nejmenší diváky loutkovou pohádku O zlaté rybce Plzeňské Divadlo Alfa uvedlo pro nejmenší diváky loutkovou pohádku O zlaté rybce
Novou loutkovou pohádku O zlaté rybce připravilo pro nejmenší diváky od tří let věku plzeňské Divadlo Alfa. Při zpracování vycházeli tvůrci z několika verzí klasické pohádky, přidali jí ale šťastný konec, řekla dnes novinářům autorka a dramaturgyně Alfy Petra Kosová. Komorní pohádka pro dva herce měla dnes dvě dopolední premiéry pro děti ze školek, večerní sváteční premiéra je v pátek.
Příběh chtěla Alfa od začátku cílit na své nejmenší publikum, děti ze školek. Zároveň ale připravila představení, kde si své najdou i větší děti a pozornější dospělí diváci, řekla Kosová. „My jsme pročítali všechny možné inspirační zdroje - Puškin, Grimmové, Werich - a nakonec jsme se rozhodli pro autorskou verzi, protože ta původní je taková hodně temná a není pro děti tři (roky) plus. Přestože základní schéma je velmi jednoduché, je to spíše takové trochu hororové - babka je prvoplánově zlá, dědek je prvoplánově podřízený a končí to tragicky," uvedla autorka. Tvůrci proto podle ní postavy víc prokreslili, aby nebyly tak jednoznačné, a ve hře se zaměřili na vztahy mezi lidmi. „Spíš to hrajeme o vztazích, které když se pokazí, tak pokud je dobrá vůle na obou stranách, je možné je ještě dát dohromady. Takže končíme happyendem," dodala.
V inscenaci v režii uměleckého šéfa souboru Tomsy Legierskiho hraje rybáře Martin Bartůšek a jeho ženu nová členka souboru Alfy Kristýna Franková. Rybu ve vlnícím se moři z 50 metrů látky představuje technik Aleš Kolovrat. Autorkou scény a dřevěných loutek je hostující scénografka Barbora Hubená. Autorem hudební složky je Petr Vydarený.
Se zvuky si v Alfě hodně vyhráli, řekl Legierski. Protože je hra komorní a pro malý počet herců, rozhodli se nepoužít žádné nástroje. Veškeré zvuky tak tvoří výhradně lidé. „Já jsem třeba velryba, ale lidské hlasy dělaly i zaoceánský parník, delfíny, bouři nebo zvuky moře," popsal režisér. Příběh o moci a jejím zneužití, o tom, že kdo chce víc a víc, nemá nakonec nic, je podle něj stovky let starý a pochází zřejmě z Indie. „Nechtělo se mi jít do moderního nového zpracování. Chtěl jsem jít tou nejklasičtější cestou. Šli jsme víc po vztazích a skončili jsme happyendem. To je princip pohádky, že dává naději a děti odcházejí s dobrým pocitem. I když vědí, že lidé spolu vždy nežijí šťastně a spokojeně až do konce života," dodal.
