Plzeňské divadlo čeká Pygmalión, režíruje šéf činohry Juraj Deák

Jednu z nejslavnějších her anglického dramatika irského původu George Bernarda Shawa nastudovala plzeňská činohra. Komedii Pygmalión uvede poprvé v sobotu na scéně Komorního divadla, a to s Martinem Stránským a Markétou Frösslovou v hlavních rolích. Světoznámý příběh londýnského profesora Higginse a pouliční květinářky Lízy Doolittlové režíruje Juraj Deák, šéf plzeňské činohry. ČTK o tom řekla mluvčí Divadla J. K. Tyla Eva Ichová.

"Tematicky hra čerpá z antického mýtu o kyperském sochaři Pygmaliónovi, který vyřezal ze slonové kosti tak dokonalou dívku, že se do ní zamiloval a uprosil bohyni Afroditu, aby jí vdechla život. Shawovým moderním Pygmaliónem je význačný profesor fonetiky, zatímco v roli dívky je pouliční květinářka," uvedla. Cílem Higginse je udělat ze zaostalé dívky z ulice dámu vybraných způsobů. "Podstatnější ale je to, co se odehrává v duši obou hrdinů. Jde o střetávání dvou silných osobností, při kterém si zejména Líza uvědomuje svoji vlastní identitu," dodala Ichová.
Podle režiséra Deáka mají Shawa všichni zařazeného jako autora chytré ironické komiky, ale svět jeho postav je mnohem komplikovanější a "dostat se jim pod kůži není vůbec jednoduché". Komedie Pygmalión divákům nabídne příběh o mužské přehlíživé ješitné sobeckosti, která narazí na ženskou vůli, tvrdohlavost a krásu. "Vztah, i když v tomto případě je možná přiléhavější slovo srážka, muže a ženy je nekonečnou inspirací pro umělce ve všech dobách," řekl Deák.

Divadlo J. K. Tyla: Pygmalion, foto: Pavel Křivánek

V roli Lízy se představí Markéta Frösslová, kterou plzeňské publikum poznalo už jako Shakespearovu Julii, nyní hraje v Molierově Lakomci Harpagonovu dceru Elišku. "Líza je mi blízká tím, že je to bezprostřední, neobyčejně čistá holka. Je milá i ve svém 'buranském' období, kdy hrubost jen odráží prostředí, v němž žije, a zároveň je její obranou proti němu," uvedla Frösslová. Podle ní je Líza i přes drsnou životní zkušenost a skutečný věk pořád ještě dítě. "Když se dostane do jiného prostředí, začne se uplatňovat její přirozená inteligence, vzdělává se především sociálně. Na konci je z ní dáma, ale pořád jí zůstává velká emocionalita a spontánnost," doplnila.

Divadlo J. K. Tyla: Pygmalion, foto: Pavel Křivánek