Po devíti letech se do Národního divadla vrací originální verze baletu Popelka Jeana-Christopha Maillota
Po devíti letech se do Národního divadla vrací originální verze baletu Popelka Jeana-Christopha Maillota. Francouzský choreograf vytvořil toto dílo v roce 1999 pro soubor Les Ballets de Monte-Carlo, jehož je umělecký ředitel.
Inscenace je charakteristická vytříbeným neoklasickým stylem a výrazným propojením tance s výtvarnou složkou díla. Těšit se můžete na moderní jednoduchou scénu Ernesta Pignona-Ernesta, vizuálního umělce a předchůdce francouzského street artu, výstřední kostýmy Jérôma Kaplana i jemné emocionální odstíny strhující hudby Sergeje Prokofjeva.
Umělecký šéf Baletu Národního divadla Filip Barankiewicz premiéru komentuje: „Jean-Christophe Maillot, šéf Les Ballets de Monte-Carlo, patří mezi baletními choreografy ke světové špičce. Obdivuji na něm, že tanec vnímá jako dialog, v němž jsou ve vzájemné symbióze klasická technika na špičkách a moderní až avantgardní ztvárnění. Tato tvůrčí pestrost spolu s vysokou uměleckou kvalitou jsou zárukou nevšední podívané, a tak Maillotova díla zařazují na svůj repertoár významné světové baletní soubory.“
Sergej Prokofjev pracoval na partituře během druhé světové války. Použil leitmotivy, které odrážejí jednotlivé situace příběhu a podtrhují charakteristické rysy a emoce hlavních postav. Původní Popelka měla světovou premiéru v roce 1945 a spolu s Romeem a Julií a Kamenným kvítkem patří k Prokofjevovým nejčastěji uváděným světovým baletním titulům.
Jaká je Maillotova inscenace? Důležitou roli hraje vzpomínka.
„Když jsem vytvářel Popelku, truchlil jsem nad svým zesnulým otcem. Motiv smutku se vyskytuje v několika mých baletech. V tomto díle nabývá významný rozměr. Jak můžeme žít bez zdrcující vzpomínky na blízké, kteří nás opustili? Moje odpověď na tuto otázku je, že musíme být k ostatním laskavější, i když v zármutku spíš máme sklon izolovat se od zbytku světa. Náhoda nám staví do cesty přátele, lidské bytosti. Mezi nimi jsou dobré víly, které nás povznesou, zvednou nám náladu“, říká Jean-Christophe Maillot.
Vzpomínky…
Když se zvedne opona, vidíme Popelku, jak svírá bílé šaty své zemřelé maminky, vzpomíná na šťastnější život. Ve chvíli, kdy si dívka šaty oblékne, zjeví se jí matka, vtělená do víly, aby jí pomohla vyhnout se nástrahám a falši světa. Popelčin otec si na plese všimne, že víla je podobná jeho milované první ženě, a jeho vzpomínky na ztracenou lásku kontrastují s nepříjemnou realitou v podobě manipulativní a hašteřivé druhé manželky. Později je princ hnán vzpomínkou na svou ztracenou vyvolenou a vytrvale ji hledá po celém světě. Vynaloží mnohem víc námahy než princové v jiných verzích pohádky o Popelce. Také epilog je věnován vzpomínce: Otec zůstává v myšlenkách se svou první láskou a macechu zavrhuje.
Obnovená premiéra: 23. a 24. března 2023 na scéně Národního divadla