29.07.2020 23:00

Poslední premiéra baletu ND Brno v této sezóně: Radio and Juliet

Poslední uskutečněnou premiérou baletní sezony bude i přes všechny těžkosti způsobené koronavirovou pandemií skvělé dílo renomovaného evropského choreografa Edwarda Cluga Radio and Juliet.
Odvážné spojení Shakespearova nesmrtelného příběhu veronských milenců s neoklasickou choreografií a rockovou hudbou slavné britské hudební skupiny Radiohead je lákadlem pro všechny fanoušky baletního umění s rockerskou duší.

Radio and Juliet je neoklasický balet vytvořený v roce 2005 pro baletní soubor Slovinského národního divadla v Mariboru a je jednou z nejúspěšnějších choreografií mladého tvůrce Edwarda Cluga, který má za sebou i skvělou interpretační kariéru. Jeho práce je v současnosti žádána nejen v Evropě, kde spolupracuje s takovými soubory, jako jsou Bolšoj balet v Moskvě, Státní balet ve Vídni, NDT 1 a 2 v Haagu nebo s balety v Dortmundu, Essenu nebo Lisabonu, ale je prezentována prostřednictvím jeho tvorby i na tanečních festivalech po celém světě.

Radio and Juliet spojuje tanec s nejslavnějším milostným příběhem všech dob a se skupinou Radiohead, jednou z nejúspěšnějších kapel současné anglické alternativní rockové scény. V tomto smyslu je název Radio and Juliet slovní hříčkou. Možná to vypadá jako troufalé spojení, ale mějme na paměti, že Radiohead se touto shakespearovskou tragédií zabývají v jedné ze svých filmových písní v úspěšném filmu Baze Luhrmanna s Leonardem di Capriem a Claire Danesovou v hlavních rolích. Romeo a Julie hovoří o věčných motivech, které se objevují napříč historií lidstva: láska, nenávist, smrt, netolerance, naděje a násilí. Tento nadčasový příběh prodělal v průběhu staletí četné úpravy a byl oživen v mnohých uměleckých žánrech. Kromě Baze Luhrmana přeneslo tento příběh na plátno mnoho dalších režisérů; Sergej Prokofjev z něj vytvořil balet; Charles Gounod, Vincenzo Bellini a Frederick Delius operu; Čajkovskij z něj udělal koncertní předehru, Leonard Bernstein pak muzikál. V každé z těchto podob se stal nesmrtelným příběhem, který se může odehrávat kdykoliv, v mnoha rozličných formách, aniž by ztrácel na významu, v jakémkoliv období a společenském kontextu, a tedy i v současnosti.

Radio and Juliet interpretuje Shakespearovu hru z trochu jiného úhlu. Jak také Edward Clug vysvětluje: „Dalo by se říci, že naše představení začíná ve chvíli, kdy Julie spatří vedle sebe ležet mrtvého Romea. Abych to upřesnil, příběh ve skutečnosti dále rozpracováváme pozpátku, skoro jako retrospektivu nějaké nenaplněné lásky. Nicméně, všechny postavy a situace v našem představení jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se Shakespearovým Romeem a Julií je čistě… záměrná, nikoliv náhodná. Dalo by se o této verzi říci, že je poněkud překroucená… Mým záměrem nebylo převyprávět příběh, ale nabídnout publiku zážitek z jiné perspektivy.“

Od roku 2005 byla inscenace Radio and Juliet uvedena v Nizozemsku, Itálii, Singapuru, Jižní Koreji, Izraeli, Kanadě, Spojených státech, Rusku, na Ukrajině, v Srbsku a Chorvatsku.

Edward Clug
Když se jako desetiletý chlapec hlásil v roce 1983 na Národní baletní školu v Kluži (Rumunsko), našel v ní útěk od krutovlády diktátora Ceausesca. Po několika velmi krušných letech na škole komunistický režim v roce 1989 padl. O dva roky později dokončil studium a v září téhož roku zkusil štěstí ve Slovinském národním divadle v Mariboru, kde přišel ke svému prvnímu angažmá. Započal tak svoji kariéru, když se po rozpadu Jugoslávie nově vzniklé Slovinsko zvolna rozkoukávalo. Zde taky poznal slavného slovinského divadelního režiséra Tomaže Pandura, se kterým začal spolupracovat jako tanečník v avantgardních inscenacích. Pandur si všiml jeho tvůrčího potenciálu a požádal jej, ať navrhne choreografii pro vystoupení Babylon, které pak mělo premiéru v roce 1996.

Po první zkušenosti s choreografií se Clug vypravuje na novou uměleckou dráhu a v roce 1998 vytváří svůj první nezávislý projekt Tango, společně s kostýmním výtvarníkem Leo Kulašem a scénografem Markem Japejlem, kteří se stali jeho stálým tvůrčím týmem. Později, v roce 2008, se k týmu přidává skladatel Milko Lazar v rámci projektu Prêt-à-porter a od té doby intenzivně spolupracují. V roce 2003 tehdy nově jmenovaný generální ředitel Slovinského národního divadla Danilo Rošker jmenuje Cluga uměleckým ředitelem baletu a ten začíná vést divadlo novým a originálním směrem.

V roce 2005 vytvořil choreografii Radio and Juliet na hudbu skupiny Radiohead, což se stalo světovým hitem a svým specifickým choreografickým stylem přitáhlo pozornost diváků z rozličných zemí světa. Začal spolupracovat s baletními soubory po celém světě a rovněž uspěl při prosazování mariborského baletu na světové taneční scéně. Balet Slovinského národního divadla v Mariboru se s Clugovou choreografií zúčastnil největších divadelních festivalů po celém světě: Jacob's Pillow Dance Festival (USA), The Stars of the White Nights Festival v Mariinském divadle v Petrohradu, Festival of Firsts v Pittsburghu, Arts Festival v Singapuru, Biarritz Festival ve Francii, O Botiçario di danza v Brazílii, Dance Festival v Tel Avivu, Sintra Festival v Portugalsku, Festival Des Arts de Saint-Sauveur (Kanada), Seoul International Dance Festival (Jižní Korea), dále v divadle Teatro Piccolo v italském Miláně a na Dance Open Festival v Petrohradu. Měl také turné po Nizozemsku, Itálii a zemích bývalé Jugoslávie.

Během let si Clug vytvořil silné pouto s prestižním Stuttgartským baletem a Curyšským baletem, kde v roce 2018 vytvořil velmi oceňovaný celovečerní balet Faust. V posledních letech také započal úspěšnou spolupráci s Nizozemským tanečním divadlem, pro které vytvořil četné projekty (I & II). Nejnovější inscenace Apertura pro NDT I se dočkala nadšeného ohlasu u kritiky i u diváků.

Za svou práci získal mnohá národní i mezinárodní ocenění a v roce 2010 byl nominován na cenu Golden Mask za projekt Quattro. Byl oceněn nejprestižnějšími cenami ve Slovinsku: Prešern Foundation Award v roce 2005 a Glazer Charter v roce 2008. V roce 2017 byl nominován na prestižní ocenění „Benois de la danse“ za skladbu Handman s Nizozemským tanečním divadlem II a v roce 2019 na Německou divadelní cenu „Der Faust“ za představení Patterns in ¾ se Stuttgartským baletem.

 

Autor článku: Barbora Hniličková; foto: Arthur Abram