Pražská Viola vstupuje do své padesátí sezony
Pražskému Divadlu Viola bude v nadcházející sezoně už padesát let. Na této dnes už legendární scéně někdejší poetické vinárny se za tu dobu vystřídalo množství znamenitých muzikantů a přes pět stovek herců, výtvarníků a režisérů tu představilo díla mnoha básníků, prozaiků i dramatiků z domova i ze světa. Vždycky tu věřili a věří, že sdílené slovo se v tomto komorním prostoru znovu stává hodnotou.
Jubilejní sezona začíná v pondělí 10. září kmenovým představením Obleču tě do hvězd, ve kterém Luděk Munzar vzpomíná na Františka Hrubína, Romanci pro křídlovku i Černou denici. Na klavír hraje Emil Viklický.
Koncem měsíce bude ve Viole úvodní večer nového dramaturgického cyklu pro 50. sezonu s názvem Viola a já. Přinese setkávání s umělci, kteří zde zanechali nesmazatelnou stopu. Především mistři slova a hereckého umění, například Blanka Bohdanová, Bára Hrzánová, Tereza Kostková, Luděk Munzar, David Prachař či Josef Somr. Z hudebníků Emil Viklický, Jiří Šlupka Svěrák a z malířů Adolf Born. Každé představení bude doplněno záznamy z bohatého archívu.
"Rád bych, aby se naši hosté představili jinak, než je pravidelní návštěvníci znají. Měl by to být malý programový bonus, něco navíc, neopakovatelné osobní setkání jeviště s hledištěm," charakterizoval jednotlivé večery Robert Tamchyna, který je připravuje a uvádí.
Hostem prvního večera bude Marta Vančurová, která má hovořit o svých literárních láskách, splněných i nesplněných hereckých snech. Na dlouholetou spolupráci s Violou zavzpomíná také Jiří Šlupka Svěrák.
První novinkou sezony bude 25. října Století hitů aneb To nejlepší z české populární hudby a poezie 20. století. Návštěvníci se dozvědí, čím voněla doba, jaké verše se špitaly dámám do ouška či hřímaly na pódiích, jaké písně se hrály k poslechu i k tanci. Tento rozverný kabaret v dramaturgii a režii Patrika Hartla má namíchat všehochuť veršů, tónů a dobových zajímavostí od Vrchlického po Žáčka a od Lehára po Kollera. Vystoupí v něm Berenika Kohoutová, Jan Meduna a Jaromír Meduna.
Viola původně začínala jako jazzový klub, zanedlouho se k jazzu přidala poezie. Nejdříve beatnická, od Lawrence Ferlinghettiho až po Václava Hraběte. Slovesného umění přibývalo, stejně jako přibývali umělci mluveného slova. Jako první se na pozvání tehdejšího ředitele Vladimíra Justla usadil ve Viole Radovan Lukavský, který později s oblibou vyprávěl, kterak mu tehdejší kolegové první pražské scény zazlívali, že "chodí recitovat do vinárny". Netrvalo dlouho a byli tu skoro všichni jeho kolegové.
Viola je dnes stále více komorním divadlem, které uvádí večery poezie, divadelní i rozhlasové hry, kabarety a představení pro rodiny s dětmi.
