Premiéra ve Švandově divadle

Vášeň jako led
aneb myšlenka pana Doma

Fernand Crommelynck

Režie: Michal Lang, překlad: Eva Balvínová, dramaturgie: Jiří Trnka , Renata Venclová, kostýmy: Andrea Králová, scéna: Jaroslav Bönisch, hudba: Martin Horáček.

Hrají: Apolena Veldová, Tereza Hofová, Klára Pollertová-Trojanová, Kristýna Frejová, Matěj Hádek, Viktor Limr, Martin Sitta, Stanislav Šárský.

První premiérou nové sezóny bude 9. října mrazivá komedie o smrti jednoho muže, který po sobě zanechal ženu, milenku a myšlenku – Vášeň jako led od Fernanda Crommelyncka , belgického Molièra dvacátého století. Režisérem inscenace je umělecký šéf Švandova divadla Michal Lang. V hlavních rolích se představí Apolena Veldová, Matěj Hádek, Klára Pollertová-Trojanová,Viktor Limr. Čestným hostem premiéry bude belgický profesor katedry románské literatury katolické univerzity v Lovaňi Pierre Piret, který o Crommelynckovi publikoval několik knih i odborných statí.

Vášeň jako led aneb myšlenka pana Doma je poslední hrou francouzsky píšícího belgického dramatika Fernanda Crommelyncka (1886-1970). „Belgický Molière dvacátého století“ si získal nesmrtelnost hrou Velkolepý paroháč, která oblétla celý svět a také u nás patří k oblíbeným divadelním titulům. Komedii Vášeň jako led mohlo české publikum poznat zatím jen prostřednictvím inscenace režiséra Jana Grossmana z roku 1978 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

Děj hry umístil Crommelynck do honosného venkovského sídla. Leona Domová žije v nudném manželství po boku netečného, chrápajícího muže. Každodenní nudu naštěstí zpestřují zástupy ctitelů, kteří si u místní femme fatale podávají dveře. Ale pan Dom přece jen dokáže své ženě přichystat překvapení – zcela nečekaně umírá… Ohromená Leona se v den manželovy smrti seznamuje s jeho milenkou, se kterou ji podváděl přes deset let! Myslíte, že není možné žárlit na mrtvého? Leona chce svého muže zpět a začne bojovat o to, aby jí patřil alespoň po smrti…

O pana Doma je najednou zájem všude – neměl jen milenku, ale především myšlenku! Poslední slova umírajícího uvedou do pohybu neuvěřitelný spád událostí. Jsou totiž volby a o jakoukoliv myšlenku – (natož poslední!) – mají straničtí kandidáti nouzi. Pan Dom je zkrátka po smrti živější než kdykoliv předtím. Stává se legendou, rodí se mýtus…

O hře

Crommelynck byl celý život fascinován lidmi, kteří si vytvoří nějakou falešnou fixní ideu, jíž se pak nedokážou zbavit. Dostávají se zcela do vleku jejího soukolí a přestanou být schopni vnímat skutečnost kolem sebe. Vývoj této posedlosti má v Crommelynckových hrách vždy obdobnou výstavbu. Děj je rozvržen do tří jednání, na konci prvního dějství dojde k zásadnímu zvratu a v následujících dvou aktech se začne očekávané vyvíjet zcela nečekaně. Ani Vášeň jako led není výjimka. Začátek příjemně připomíná dobře známé půdorysy konverzačních a situačních komedií – střídání milenců, žárlivá manželka, paní a její služka. Povědomá schémata budí v divácích očekávání předvídatelného, aby vzápětí mohla přijít nečekaná událost, která vrhne další vývoj úplně jiným směrem.

Ve Vášni jako led takto působí smrt pana Doma, Leonina nemilovaného manžela. Teprve smrt má vrhnout ostré světlo na matný život pana Doma, jakoby musel zemřít, abychom se mohli dozvědět o jeho životě. Po smrti je živější než dřív - z rodinné hrobky řídí životy pozůstalých i celé společnosti…

Postava pana Doma je jedním z největších Crommelynckových divadelních výtvorů – přestože ho na jevišti vůbec nespatříme. Všechno se o něm dozvídáme jen zprostředkovaně, ze svědectví jiných postav hry, která si často navzájem protiřečí a zpochybňují se. Paradox, který by mohl jiný autor použít jen jako ozdobu, bere Crommelynck velmi vážně a aplikuje ho na vývoj hry s důsledností hnanou ad absurdum.

Vášeň jako led má také výrazný společenský akcent: propojuje se v ní soukromé a veřejné. Skutečnosti Leonina a Domova manželského soužití se v průběhu hry stávají věcí politického významu. Také tady se o propojení postarala smrt pana Doma. Poslední myšlenka umírajícího rozpoutá nejprve šarvátku znepřátelených milenců a předáků místních politických sdružení, aby nakonec přerostla ve zrod směšné i obludné doktríny založené na hlouposti a bezobsažnosti.

Jak později v jednom rozhovoru Crommelynck řekne – příběh údajné poslední myšlenky pana Doma ukazuje, jak vznikají politické mýty a jakým způsobem formují společnost. Zrod domismu, ideologie založené na ničem, na neexistující myšlence zneužitelné k libovolným politickým záměrům byl přímým varováním před šířícím se fašismem. (Hra vznikla v roce 1934.) Na počátku byl fašismus podobně směšným hnutím, jeho válečné následky byly apokalyptické. Příznačný je především masový a vojenský charakter, který uctívání Domovy myšlenky ve hře nabývá, v pochodech a přehlídkách, čestných salvách a zdravicích je předpověď totalitních režimů, které sužovaly Evropu ve 20. století. Vášeň jako led nepostrádá ani svérázný společenský rozměr. Není možná tak přímočarý, jako byl

Vášeň jako led dnes

Lavinovitý způsob šíření Domovy myšlenky pak nemůže nepřipomenout vytváření mediálních obrazů původních událostí. Kult pana Doma a mediální ikony dnešní doby mají stejný výrobní postup, přestože média, jak je známe dnes, se ve hře neobjevují. Jinak se ale skutečnost přetváří stejně účelovým způsobem a fámy se šíří stejnými zaručenými cestami, podle dodnes platných zákonů. Mezi původním obsahem slov, skutečným průběhem událostí a jejich následnou interpretací rozevírá Crommelynck propast, kterou se pravdě nedaří překlenout… Nejvýmluvnější je přiznání služky Alix, že si Domovu poslední myšlenku jen vymyslela: pravda zapadne bez povšimnutí, pekelný stroj se nedá zastavit.

Z myšlenky, kterou vlastně pan Dom neměl, se rodí doktrína Domismu a neuvěřitelná politická fraška. Úprava režiséra a dramaturgů inscenace by měla tuto linii zbavit úzce dobových souvislostí a podtrhnout její obecnou platnost i pro dnešní dobu a společnost. V inscenaci Švandova divadla jsme svědky předvolebního boje malých lokálních politiků a jejich stran. Předvolební projevy, slovní politické přestřelky, uzavírání koalic a prázdnota politické rétoriky je v inscenační úpravě dovedena ad absurdum. Z ničeho se rodí před našima obludné něco - falešná realita vybudovaná na lži, polopravdách, pomluvách, fámách a omylech.

Dokonalým prostředkem k vytváření falešné reality bylo pro Crommelyncka slovo. Na jeho účinek sázel jako básník, když psal svým postavám do úst jednu kouzelnou repliku za druhou, na jeho zneužívání upozorňoval jako myslitel. „Slova vyklouznou jen tak, pak začnou žít svým životem, a nakonec se podle nich řídíme jak loutky“, říká Leona Odilonovi. Autor nám přesvědčivě ukazuje, na jak vratkých základech spočívá obraz, který si o světe vytváříme. Zbavuje nás iluze, že je člověk pánem svých slov, že jimi může ovládat svět …

Crommelynck v Čechách

Na vlnu zájmu o Velkolepého paroháče po pařížské premiéře v roce 1920 zareagovalo poměrně rychle Národní divadlo v Praze. V překladu Petra Křičky ji na scéně Vlastislava Hofmana režíroval Václav Vydra starší v roce 1923. Režisér si zahrál roli Bruna, Stellu Anna Sedláčková. V roce 1929 sáhla po hře dramaturgie brněnské činohry. V roce 1975 ji v Hradci Králové nastudoval režisér Jan Zajíc, o deset let později v Činoherním studiu v Ústí nad Labem Vladimír Kelbl. Zatím poslední je inscenace režisérky Hany Burešové z roku 1998 v Divadle v Dlouhé. Velkolepý paroháč zůstal nejuváděnější Crommelynckovou hrou v Čechách.

Dramaturgie Národního divadla v Praze na Velkolepého paroháč navázala ještě v roce 1926, v překladu Jindřicha Hořejšího v režii Milana Svobody se na jevišti objevila autorova ranná hra Dětinní milenci. Z obsazení jmenujme Leopoldu Dostalovou, Evu Vrchlickou, Eduarda Kohouta nebo Václava Vydru st. S obdobím zájmu naší první činohry o Crommelynckovu tvorbu souvisí patrně také český překlad Řezbáře masek, který pořídil Frank Tetauer, nikdy se však nehrál.

V roce 1978 měla v Činoherním studiu v Ústí nad Labem československou premiéru Vášeň jako led v režii Jana Grossmana s Marií Málkovou v hlavní roli Leony Domové. Přestože představení vzbudilo (podle svědectví současníků) ve své době značný ohlas, nebyla komedie od té doby v českých divadlech uvedena.

.

Osoby a obsazení

V hlavní roli Leony Domové se představí Apolena Veldová, která do souboru Švandova divadla přišla před dvěma lety z Národního divadla moravskoslezského. V Ostravě byla většinou obsazována do hlavních rolí, v Praze na svou velkou příležitost trpělivě čekala dva roky.

Jako služka Alix vystoupí Tereza Hofová, která je mladou absolventkou DAMU. V poslední premiéře loňské sezóny Oko za oko od W. Shakespeara s úspěchem ztvárnila postavu Isabely a od této sezóny je novou členkou souboru Švandova divadla.

Félii – milenku pana Doma bude hrát Klára Pollertová-Trojanová a zhrzenou venkovanku Idu Kristýna Frejová.

Mužský svět hry tvoří nápadníci Leony. Role mladíka Odilona je skvělou příležitostí pro Matěje Hádka, Idin manžel Thierry zase pro Martina Sittu. Postava venkovského učitele Bellemasse je pro Viktora Limra první hereckou příležitostí ve Švandově divadle. Na Smíchov přichází z angažmá v divadle J. K. Tyla v Plzni. Starosta je postavou, která má na belgických a francouzských jevištích velikou tradici a bývá spojována s parádními komickými výstupy a slavnými hereckými osobnostmi. Ve Švandově divadle ji bude hrát Stanislav Šárský.

Premiéra 9. října 2004 ve Velkém sále Švandova divadla.

Veřejná generálka: pátek 8. října v 11.00 hodin

Další reprízy: 12., 15. a 26. října 2004, vždy od 19.00 hodin.

Děkujeme za pozornost