Pro novou 48. sezonu HaDivadlo zvolilo téma Blízkost
Pro novou 48. sezonu jsme v HaDivadle zvolili téma Blízkost. Proto jsme se mimo jiné rozhodli pojmout i náš úvodní text k letošní sezoně ne jako manifest, ale jako pohodovější oslovení blízkých přátel, za které vás, naše diváky, považujeme. Naší výchozí motivací k tématu Blízkost je snaha přiblížit se sobě navzájem. A to jak uvnitř vztahů v našem divadle, tak i ve vztahu k vám – našim divákům.
Blízkost, schopnost empatie, vzájemné pomoci a spolupráce totiž budou podle nás klíčovými vlastnostmi pro zvládání čím dál tím turbuletnějších časů naplněných množícími se krizemi všude kolem nás. Ovšem nechceme se ochudit ani o metaforičtější čtení tohoto pojmu. V první řadě se nám ve slově „blízkost“ odráží naše nově prožívaná blízkost s Ukrajinou, která vyvstala po ruské agresi. Kontext východní Evropy, který jsme v porevoluční perspektivě možná vnímali, nebo toužili vnímat, jako vzdálený, je najednou mnohem blíž. V přípravách letošní sezony jsme na začátku cítili nutnost dovzdělávat se a načítat zejména současné ukrajinské texty, protože jsme si říkali, že předsudky, které v naší společnosti odsouvají Ukrajince a Ukrajinky často do pozice nekvalifikovaných pracujících, mnohdy i v nevýhodných podmínkách, se týkají i nás. Odrážejí se třeba ve skutečnosti, že jsme nikdy doposud nevnímali ukrajinskou literaturu jako relevantní literární region pro hledání titulů v připravovaných sezonách. Spolu s tímto výchozím úkolem jsme se na začátku našich příprav rozhodli hledat vedle ukrajinského i ruský text, který by dokládal, že i v totalitních režimech žijí lidé přemýšlející svobodně. Nakonec, po dlouhých diskuzích, jsme usoudili, že vytvoření rovnováhy – jeden ukrajinský a jeden ruský text – je umělé. Současná situace není rovnovážná, ale velmi vychýlená a na ruské texty teď zkrátka podle nás není prostor. Toto dilema jsme vyřešili rozhodnutím zpracovat naše debaty a morální polemiky o ruské literatuře autorsky. Věnovat se více lokální pozici a vztahu české a ruské kultury dnes.
Zmíněné motivy jsou látkou pro vznikající autorský text s názvem Humanismus 2022 uměleckého šéfa Ivana Buraje a Bohdana Karáska, kteří autorsky zpracovali už téma klimatické krize v předloňské inscenaci Naši. Bohdan Karásek je zejména filmovým autorem a jeho filmy (nejznámější Karel, já a ty z roku 2019) jsou charakteristické svým civilním projevem a realismem dialogů – to se inspirativně propojuje s naší snahou rozvíjet v HaDivadle práci s přirozenou intimitou studiového divadla, kdy je právě blízkost mezi hercem a diváky podobná důvěrné blízkosti filmové kamery. Tentokrát nás inscenace Humanismus 2022 zavede na dovolenou bývalých spolužáků z divadelní školy, z oborů režie, dramaturgie a produkce, kteří ji tráví v Benátkách. Ve městě na vodě, městě, kde se potkávají vrcholy a ideály západní kultury s mořem a bahenatým proudem. Hlavní postavy v bytě pronajatém přes Airbnb diskutují o etických úkolech současného umění, o ruské kultuře a o tom, jestli je v pořádku bojkotovat v současné situaci ruské texty. Jedna z postav, režisér, chce v následující divadelní sezoně uvést text Vodoznaky od ruského nobelisty Josifa Brodského, o Benátkách a o relativitě smyslu. Snaží se tak obhájit otevřené vědomí, které překonává strany válečného konfliktu. Je však možné zachovat si dnes ve své tvorbě, ale i životních postojích, politickou neutralitu a totální otevřenost? Naši hrdinové se zaplétají do otázek o tom, jaké jsou souvislosti mezi upřímností v uměleckém díle a upřímností v osobním životě, třeba v manželství, a nacházejí nečekané paralely mezi problémy vztahovými a politickými. Jsme schopni žít pořád v pravdě? Nachází se Evropa v morálním úpadku a destruktivním chaosu, jak prezentuje ruská propaganda? Máme být čemu věrni? Je naše kultura už jenom prázdným pojmem sloužícím zakrytí reality zhoubného pragmatismu? A co je ve válečném stavu zbytečným luxusem? Jsme ve válce? Humanismus 2022 jako svědectví o době, ve které hrůza a komfort existují děsivě blízko sebe. Inscenace bude mít premiéru 12. listopadu 2022.
V návaznosti na tyto otázky spojené s ruskou agresí na Ukrajině a jejími důsledky jsme se rozhodli jít dále cestou dokumentárního divadla a pracujeme na speciálním projektu s názvem Než skončí válka / До кінця війни. Jedná se o koláž osobních výpovědí ukrajinských žen a mužů, které únorová invaze putinovského Ruska přivedla do Brna a okolí. Vlastní silná svědectví i vize o budoucnosti, v režii Maxe Nowotarského. Student Divadelní fakulty JAMU, který sám pochází ze střední Ukrajiny, v průběhu posledních měsíců vedl dialogy s vybranými účinkujícími. Cesta každého z nich do ČR a možnosti navázat zde na život v původní domovině se výrazně liší. Společná je ale snaha integrovat se do jiného, v mnohém provizorního, prostředí. Dokumentární scénická esej zaměřená na zkoumání integrace ukrajinských uprchlíků a jejich každodennosti bude vzhledem k specifickým možnostem performerů uvedena pouze v několika reprízách v závěru roku – 12., 13. a 14. prosince 2022.
Současný ukrajinský román Felix Austria od jedné z nejčtenějších autorek tamní scény Sofije Andruchovyč nám nastínil téma Blízkost z nového a v mnohém i nečekaného úhlu: Jak si být blízko a nezničit se? Jak nacházet prostor pro nedestruktivní konflikt? Jak se vypořádat s blízkostí, která se stala už závislostí na druhém? S blízkostí jako nebezpečnou toxickou vazbou? Tyto otázky nám pomůže zodpovědět v autorské adaptaci románu – pod novým názvem Požár v šťastném Rakousku – bývalá členka HaDivadla Iva Klestilová a režisér předních, blízkých slovenských scén, v současnosti umělecký šéf Městského divadla v Žilině, a také fotograf, Eduard Kudláč. Původní námět odehrávající se v prostředí historické Haliče, v někdejším Rakousku-Uhersku v roce 1900, budou tvůrci aktualizovat v jeho nadčasové rezonanci se současnou situací. Ukrajina dnes zápolící ve válečném konfliktu stojí před věčnou otázkou své ne/příslušnosti k západu či Evropské unii a vícenárodnostní prostředí je zdrojem stálých nerovností a odlišných životních podmínek obyvatel. Hlavními postavami jsou zde dvě ženy, srostlé k sobě osudem „jako větve stromu“. Rodiče obou zahynuly při masivním požáru, když byly sotva dětmi. Jejich vzájemný vztah až závislost ale nemá šanci překonat rozdíly v původu a odlišné životní pozici – Stefanie je ukrajinskou služebnou v rodném domě Adely, dcery polsko-německého lékaře. Žijí obklopeny postavami z různých vrstev (sochař, farář, iluzionista, prodejce ryb…), které se v jejich blízkosti v epizodickém narativu pohybují a emočné infikují. Analýza, jak širší mnohonárodností společnost při vzájemném střetu a setkávání balancuje na hranici mezi explozí a empatií. Adaptaci věnovanou ohledávání kontrastů v životních podmínkách i vrtkavé psychologii postav odpremiérujeme symbolicky 24. února 2023, tedy rok od vypuknutí stále trvajícího válečného konfliktu.
Jarní období otevře téma Blízkost z dalšího úhlu pohledu – blízkost města Brna a chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Stejnojmennou inscenaci zkoumající vztah představ o přírodě a toho, jak je příroda těmito představami ohýbaná, režijně i autorsky připravuje další slovenský tvůrce Peter Gonda se svým týmem. Vyhledávaná oblast, o níž existuje bezpočet legend i expertních studií – v roce 2021 uplynulo přesně 100 let od prvních zdejších speleologických aktivit. Ve zdejších podzemních i divokých lesních vypuklinách jsou hluboce obtištěny tradice i příznaky lidské činnosti již od pravěku, nejen v podobě těžební historie a rozvoje průmyslové revoluce, ale i v příbězích jeskyňářských objevů nebo krajinářských zásahů. Otázky po smyslu slov jako divočina a ochrana nás v dnešním světě vedou k rozkrývání toho, co všechno se v našich představách o krajině stalo romantizovanou fikcí. Věříme, že námětem pro divadlo nemusí být pouze literární text, ale právě i krajinný celek. Projekt Moravský kras je naším experimentem zkoumajícím, jestli takto může vzniknout dramaturgická linie, která zpracovává příběhy lesů, řek nebo hor. Inscenace Petera Gondy, jeho pravidelného dramaturga a jinak taky hudebního performera Adama Draguna a naší dramaturgyně Anny Prstkové, či v HaDivadle již známého scénografa Matěje Sýkory (Čevengur, Moby Dick), se bude opírat o vědecké zdroje, historická fakta a lokální folklor, ale také o vlastní zakoušení blízkosti k této nejen přírodně pestré oblasti. Premiéra proběhne 28. dubna 2023.
Snahou letošní sezony bude i přibližování myšlení o divadle našich spolupracovníků. Proto připravujeme sérii masterclass hostujících umělců a umělkyň, ve které s námi budou sdílet svoje metody práce, ale i pohledy na současné a budoucí divadlo. Vedle setkání s režiséry premiér budeme moci lépe poznat např. tvorbu mezinárodně renomovaného slovenského skladatele Petera Machajdíka (Požár v šťastném Rakousku) či naopak příslušníka mladé generace taktéž slovenské hudební scény, autora hudby k řadě audiovizuálních i scénických děl Jonatána Pastirčáka (Moravský kras). Tyto masterclass pak doplní i hostování vybraných inscenací Eduarda Kudláče či Petera Gondy, ukázané ve snaze porozumět a přiblížit se komplexněji jejich poetice. Vnímáme jako důležité nekoncipovat naše divadlo jen jako místo, kde se produkují nové inscenace, ale také jako prostor pro bádání, hlubší poznávání jak světa, tak umění. Příprava každé inscenace je pro nás intenzivním nořením se do jejího kontextu, který souvisí i s poznáváním přizvaných tvůrců. Čím déle v našem divadle pracujeme, tím více nám dochází, jak důležitý je tento proces pro vnímání samotného díla, a proto bychom se o něj s vámi rádi podělili.
Speciálním projektem je i naše snaha dovršit téma Blízkost v rovině spoluúčasti na tvorbě dramaturgie sezony, kterou chceme otevřít náhledům vás – diváků. Hledáme nástroje, jak vás učinit spolutvůrci dramaturgie příští sezony. Diskutujeme podobu veřejnosti otevřených dramaturgických porad, kdy bychom rádi pracovali s diváckou participací. Podrobnosti zveřejníme v průběhu sezony.
Stále se soustředíme na dramaturgické úvody a besedy po představeních a další doprovodné vzdělávací aktivity, na které vás i v letošní sezoně srdečně zveme. Pro možnost načerpávání širších společenských kontextů naší tvorby tu budou i nadále Diskuze A2 opět svázané s jednotlivými inscenacemi jako jejich extenze do společné debaty.
Chystáme se také na oslavy 30. výročí naší domovské instituce Centrum experimentálního divadla, jíž jsme součástí spolu s Divadlem Husa na provázku a platformou Terén. V rámci celodenního programu připravujeme spolu s redakcí CEDového časopisu CEDIT program s názvem Divadlo pro všechny, který bude zkoumat možnosti i limity současných kulturních institucí. Večer nás pak čeká portrét naší instituce, v režii Ivana Buraje, skrz mikropříběhy a zkušenosti podané jejími dřívějšími i současnými zaměstnanci z různých pozic a období.
Uvidíme, co jiného a nového Sezona 48: Blízkost otevře za obzory a kvality. Těšíme se na vás a naše společná setkání, která jsou základní podmínkou vzniku divadla. Buďme si nablízku!
