České divadlo První premiérou Divadla Feste v letošním roce je inscenace Diagnóza: Masaryk První premiérou Divadla Feste v letošním roce je inscenace Diagnóza: Masaryk
V již čtvrté spolupráci Jakuba Macka a Jiřího Honzírka (po Trenažéru revoluce, Emilu Háchovi a Husině) se otevírá citlivé a ve společnosti málo reflektované téma odkazu rodiny Garrigue Masarykových. Často je rodina Masarykových nahlížena jako pokroková – o TGM se například mluví jako o moderním otci, který kombinoval akademickou práci a se starostí o děti, a o matce Charlottě jako o zastánkyni ženských práv. Přesto i touto rodinou prostupují stíny rodinných příkoří a takových tabuizovaných témat, jakým je dědictví duševní choroby nebo úmrtí sourozenců.
Inscenace Diagnóza: Masaryk sleduje životní pouť prezidentova syna Jana Masaryka, jíž determinuje duševní choroba. Konflikt mezi touhami hrdiny a tím, co je nucen reálně dělat, je hluboký a neměnný doslova v antickém měřítku. Jan Masaryk se různými zásahy, snad řízením osudu, stává velvyslancem v Anglii. Ač nemá dostatečné vzdělání, má „tatu” Masaryka – a když na potemnělém konci třicátých let přichází o něj, volí si za otcovskou autoritu Edvarda Beneše. Bez ohledu na loajalitu ke svým silným mužům ale Jan Masaryk ve svém úřadu selhává.
Otázkou, kterou inscenace otevírá, je: Mohl vůbec uspět? „Těžko mohl. Jan Masaryk totiž neselhává jen tváří v tváří sám sobě a své bolavé a zároveň šarmantní slabosti, ale především v konfrontaci s koncentrovaným tlakem nacistického Německa. Hitler chtěl Československo zlikvidovat za každou cenu a Jan Masaryk mu v tom zabránit prostě nemohl,” říká Jakub Macek. Režisér Jiří Honzírek jej doplňuje: „Jeho odhodlání bylo vlastně šílené. A můžeme jen spekulovat, zda by v takové situaci neselhal i takový politik, jakým byl jeho otec.”
Jakub Macek je sociolog médií a na Masarykově univerzitě se věnuje výzkumu mediálního publika. S Divadlem Feste spolupracuje téměř po celou dobu existence DF jako autor, dramaturg. Pro společnou práci Jakuba Macka a Jiřího Honzírka je typická režie, která se opírá pevně o dramatikův text, a minimalistická scéna. Jejich inscenace jsou ceněny jak odbornou veřejností (Husina byla nominovaná na Cenu Marka Ravenhilla), tak se těší divácké oblibě (Třenažer jedné revoluce vydržel na repertoáru DF přes 6 let, inscenace Husina se hraje doposud). „Jakub tvrdí, že divadlu vlastně vůbec nerozumí a do divadla prakticky nechodí. Možná má pravdu, ale o to větší výzva je s jeho texty pracovat. A pak ho jednou za pár let do divadla dokonce dotáhnout,” říká o spolupráci s Jakubem Mackem režisér Honzírek.
