S Viceprezidentem UNIMA Stanislavem Doubravou o kongresu v Perthu
Pracuješ už ve „třetím běhu“ v Exekutivě UNIMA. V čem ti tato práce přinesla největší překvapení a v čem zklamání?
Největší překvapení bylo a zůstává v tom, že domluva na zdánlivě malé ploše oboru loutkového divadla není vždy snadná a jednoduchá. Postupně jsem se s tím smířil a pochopil, že to ani jinak není možné. Vždyť členy UNIMA jsou dnes zástupci národních středisek z více než 60 zemí, s různým kulturním původem a názory, s různou jazykovou vybaveností, různým vnímáním problémů. Co je důležité pro Evropany nebo Japonce, je zcela jiné pro africké, čínské nebo jihoamerické loutkáře, platí to samozřejmě i naopak. Možná i proto trvala příprava vydání WEPA (Světová encyklopedie loutkového divadla) tak dlouho.
Zásadní zklamání jsem nezaznamenal. Pouze mohu zalitovat, že často upřímně míněné vysoké cíle, stanovené například na kongresech, se na konci čtyřletého období značně liší od plánů. Je to možná dáno i skutečností, že UNIMA je dobrovolná organizace a žádný z jejich funkcionářů nepracuje za odměnu. I přesto se jí ale daří úspěšně fungovat, především prostřednictvím jednotlivých komisí, které jsou hybnou silou UNIMA. V čele komisí stojí podle Statutu členové Exekutivy, kteří iniciují jejich projekty na příští období a na kongresu se pak „zodpovídají“ členské základně.
Vedeš Komisi pro festivaly – můžeš stručně shrnout přínos a výsledky této komise?
Při závěrečném celkovém hodnocení činnosti UNIMA v Perthu, byla aktivita Komise pro mezinárodní festivaly, které jsem čtyři roky předsedal a která předkládala kongresu zprávu s konkrétními výsledky, oceněna nejvýše. Jejími členy byli Annette Dabs, ředitelka festivalu Fidena, Německo, Livija Kroflin z Chorvatska, Luise Lapointe z Kanady (Festival Les Troise Jours des Castellieres), Jean Kaplan, ředitel festivalu Marionnettissimo z Francie, Philip Mitchel z Austrálie a Faizaan Peerzada z Pakistánu (ten se, pravda, ani jednou neozval).
Komise vznikla před osmi lety v Magdeburgu. Připravila od té doby řadu doporučení pro organizátory festivalů včetně Světových festivalů UNIMA, pomohla generálnímu sekretáři vytvořit a aktualizovat databázi mezinárodních loutkářských festivalů ve světě (společně s komisí Španěla Alberta Cebreira), prosadila u řady festivalů ve světě, aby přijímali bezplatně studenty a další zájemce o loutkové divadlo jako pozorovatele. Zformulovala návrh pravidel na poskytování záštity UNIMA International, který je zapracován do nového návrhu Statutu a bude projednáván v roce 2010. Komise podpořila formou dopisů adresovaných starostům měst Muret a Zagreb dva kvalitní mezinárodní festivaly ve Francii a v Chorvatsku, kterým hrozil zánik a které v současnosti úspěšně pokračují. Dlouhodobý projekt archivu programových brožur mezinárodních festivalů se naplňuje průběžně v belgickém Europees Figurenteatercentrum, Trommelstraat 1, B-9000 v Gentu. Nejvýznamnější akcí v loňském roce bylo 2. setkání ředitelů mezinárodních festivalů v Bochumi, pod názvem „Je odpovědnost požadavkem doby? aneb Mezinárodní festivaly v době globalizace“. Naše komise získala jako první po řadě let i podporu z generálního sekretariátu. Ale o tom již Loutkář psal.
Je s novým vedením UNIMA nějaká výrazná změna v jejím směřování? Jak to vypadá se světovou encyklopedií a s fungováním jednotlivých odborných komisí? Jaký je jejich program a do jaké míry se na některém z nich můžeme podílet?
Nemyslím, že se UNIMA nějak zásadně promění, i když řada „starých“ silných osobností její vedení postupně opouští. Prezident Dadi Padumjee a generální sekretář Jacques Trudeau slibují dynamickou a fungující organizaci. O programu jednotlivých komisí zatím nic nevím, neboť jejich předsedové mají dva měsíce na to, aby oznámili složení a cíle nebo projekty na další období. Určitě je v nich prostor i pro naše rady i pro další, kteří jsou ochotni společně pracovat.
Světová encyklopedie WEPA bude hotová do jednoho roku. Problém, proč nebyla v Perthu byl zapříčiněn dlouhými tahanicemi o konečnou ikonografii a v závěru i nutným čekáním na grant z francouzského Centre National des Livres, který činí 30.000 EUR a který UNIMA získala teprve nedávno. Jiný problém již není a tisku nic nebrání. Dlouze se diskutovalo o internetové verzi encyklopedie v angličtině a španělštině. Vzhledem k možnému volnému použití encyklopedie pro internet (pouze francouzština má po dobu 5 let omezení), lze očekávat, že to bude jeden z projektů UNIMA na příští období.
Proti kongresu v Austrálii se ještě před jeho konáním objevila řada námitek (špatně nastavené podmínky pro účastníky – členy UNIMA, rady UNIMA atd.). Jak se pořadatelé s těmito obavami vypořádali a v čem byla rezerva jejich práce? Je v tom nějaké poučení do budoucna pro další pořadatele? Jak to vypadalo s naší reprezentací?
Podmínky účasti byly opravdu komerčně tvrdé. Pořadatelé s laskavou tváří a velkým profesionalismem nabídli všem prakticky vše, ale za patřičnou úhradu. Od festivalového pasu, přes vstupenky, které nebyly levné (z této povinnosti nebyli vyjmuti ani členové Exekutivy), až po kongresové poplatky. Do Perthu přijelo 105 akreditovaných delegátů z celého světa. Nebylo to málo, ale i přes proklamovanou dostupnost pro všechny členy UNIMA byla cesta a pobyt v Austrálii nákladnou záležitostí. Proto se Kongresu nezúčastnili ani další radové za ČR, PhDr. Jaroslav Blecha a Nina Malíková. Podobné to bylo i s mnoha jinými zeměmi. Bohužel! Sliby vítězného kandidáta příštího kongresu byly směrem ke členům příznivější - uvidíme.
Ke kongresu neodmyslitelně patří i světový festival, který byl organizačně svěřen divadlu Spare Puppet Theatre v Perthu. To řídí režisér Philip Mitchel (studoval v 90. letech několik měsíců i na pražské DAMU). Dramaturgický výběr představení byl zcela v jeho kompetenci (UNIMA tradičně nemá a ani nechce mít, na podobu programu vliv). Nechyběly soubory z Evropy, z Kanady, z Japonska a z Jižní Afriky, největší zastoupení měly přirozeně domácí produkce, značně rozdílné kvality.
Z České republiky vybírali pořadatelé z řady nabídek a rozhodli se pro inscenaci Romeo a Julie Divadla ANPU Praha, které mělo v Rechabités Hall v Perthu, alespoň při mé návštěvě, velmi dobrý divácký ohlas. Nejen podle režisérky Bely Schenkové tak bylo i u dalších repríz. Festival nabízel řadu dalších zajímavých představení, bohužel, až po mém odletu. Součástí Kongresu a festivalu byly loutkářské dílny, přednášky, panelové diskuse i odborná kolokvia, ve kterých figuroval jako jedna z nejrespektovanějších osobností český loutkářský scénograf Petr Matásek.
Pořadatelé úspěšně usilovali o zápis do Guinnessovy knihy rekordů nápadem „Milion Puppets Project“. Ten na svém začátku oslovil příznivce loutkového divadla ve všech světadílech, aby do Perthu posílali vlastnoručně vyrobené loutky, které se staly součástí „milionového souboru“. Loutky byly vystaveny v rozsáhlých prostorách koncertní síni města Perth během „Karnevalového dne“. Uvnitř probíhala rovněž řada dílen, venku pak množství různých představení loutkářů z celého světa, průvody obřích figurín, hudebně loutkové produkce aj. Téměř deset tisíc lidí se v krásném podzimním dnu těšilo z pestrých podob loutkového divadla. Na závěr pořadatelé skutečně ohlásili světový rekord, který bude zapsán - k vidění bylo 18.585 loutek (mezi kterými nechyběla tradiční reklamní marionetka z Naivního divadla Liberec)! Výborné byly i další výstavy: dokonalé fotografie indonéských wayangů, stínové loutky tureckého Karagoze, nadšení vyvolávaly mechanické loutky z Londýnského kabaretního divadla umístěné v krásném Western Australia Muzeum. Plno bylo i u výstavy „Wood is good!“ českého řezbáře Jiřího Zmítka, který před několika opustil hradecký DRAK a dnes pracuje ve Spare Puppet Theatre v Perthu.
O další konání kongresu UNIMA se ucházela Čína a Rusko. Jak nakonec dopadlo kongresové rozhodnutí a co to pro budoucnost znamená?
Cheng-Du a Jekaterinburg - to byla dvě města, která nabídla pořádání kongresu v r. 2012. České středisko podpořilo po dohodě Jekaterinburg, kongresoví delegáti se ale většinou hlasů přiklonili k čínské nabídce. Vítězem a pořadatelem dalšího kongresu je tedy Čína a město Cheng-du. Vzhledem k profesionálnější přípravě a pozoruhodné prezentaci čínských zástupců v Perthu se tak stalo určitě právem.
Jaká jsou další významná usnesení kongresu vzhledem k „prostým“ členům. A co pro ně UNIMA může v nejbližší době přinést?
Kongres rozhodl o úpravě výše členských příspěvků. Ta byla stanovena na 3 EUR za člena s platností od r. 2009. Jedná se o kompromis, dosažený po 8 letech jednání a nikdo již toto rozhodnutí nezpochybnil. Platí tedy i pro České středisko, které se s tím snad dokáže vyrovnat. Co může UNIMA přinést jednotlivým členům, záleží na individuálním pohledu. Někomu mnoho, někomu nic. Zájem a chuť někam patřit a na něčem se podílet je možná idealistický přežitek, mě ale baví. A několik lidí kolem mne, zdá se, také.
Česká UNIMA (a později její České středisko) hrály v historii UNIMA vždy výraznou roli. Jaké je ve světě naše postavení dnes?
Zpráva o činnosti Českého střediska UNIMA, kterou jsem měl možnost přednést celou, doplněnou navíc informací o připravovaných oslavách 80. výročí založení UNIMA v Praze v r. 2009, byla přijata s mimořádnou pozorností a s potleskem na závěr. Co k tomu dodat víc? O aktivitách Českého centra se prostě ví, zahraniční hosté je navštěvují a jsou vždy vítaní. Navíc – Exekutiva UNIMA v roce 2007 uspořádaná při Mateřince v Liberci byla hodně v živé paměti, stále více se fixuje v povědomí zahraničních loutkářů i festival Přelet nad loutkářským hnízdem, publikaci Czech Puppet Theatre Yesterday And Today má už skoro každý, kdo v oboru a ve světě něco znamená. Česká loutková divadla mají v zahraničí mimořádný zvuk. Česká pozice ve světě je zkrátka a dobře v pořádku- neboli velmi dobrá až výborná.
Jaký byl ohlas naši iniciativu v souvislosti s 80. výročím UNIMA, které budeme slavit samozřejmě i v Praze?
Viz výše: skvělý! Prezident UNIMA, generální sekretář UNIMA a další čekají na pozvání. Přece si to nenechají ujít. A my rovněž ne!
Otázky položila Nina Malíková
