Severočeské divadlo zve na premiéru baletu Johanna Strausse Popelka
Severočeské divadlo v Ústí nad Labem uvede balet Popelka od Johanna Strausse ml. Klasický balet tentokrát nahrazuje výrazový tanec, hudba je takřka filmová a vtipem oplývá celé představení o dvou jednáních. Cílem je podle autorů hlavně pobavit diváka dojemným příběhem o milé dívce, která se i přes intriky zlé macechy a sester dostala na královský ples, získala si srdce prince a stala se jeho ženou. Premiéra bude 28. dubna.
Režie a choreografie se ujali Margarita Pleškova a Vladimír Gončarov. „Vybrali jsme titul, u kterého by se člověk mohl pobavit, zasmát se, dostat sprchu štěstí," řekl dnes novinářům Gončarov. Komedie je podle něj mnohem náročnější než tragédie. „Musí to být vkusné, nikoliv vulgární, celý ansámbl baletního souboru se musel naučit vyjádřit emoce tak, aby byly pro diváka uvěřitelné," uvedla Pleškova. Podle Gončarova je titul taneční veselohrou. „Doufáme, že vytvoříme takovou atmosféru, aby si divák užil s námi," dodal.
Do baletu vložili autoři podle svých slov kus sebe. Pečlivě vybírali obsazení, každému účinkujícímu se věnovali zvlášť, důležité jsou nejen baletní prvky, ale i mimika, gesta. „Hrozně hezky se mi to dělalo, protože člověk může víc hrát, vyjadřovat nálady. Navíc je to taková neoklasika, což je zase trochu něco jiného než klasický balet," uvedla Ikonja Pelemiš, představitelka hlavní role. „Moje postava je spíše lyrická, ale třeba u vystoupení sester se pokaždé směju, je to taková komedie na odlehčení pro rodiny s dětmi, ale i pro mladé," dodala. Soubor zkoušel od ledna. Podle Gončarova je tentokrát tanec nejen okrasnou složkou, ale podkladem pro výraz.
Libreto je volně zpracováno na téma pohádek Charlese Perraulta. Autorem scény a kostýmů je Josef Jelínek, dirigentem Milan Kaňák. „Hudba k baletu pochází od Johana Strausse mladšího, ale není to tak úplně pravda, je to jeho posmrtné dílo. Strauss si v závěru života splnil svůj sen napsat nějaký balet, osud mu nedopřál nic víc než začít práci, trochu jí naskicovat," řekl Kaňák. Dílo sestavil Straussův přítel Josef Bayer. „Vybral náčrtky, skici, různé atmosféry, hudební obrazy, je to takový kaleidoskop jednotlivostí sestavených bez jednotné formy," uvedl dirigent. Podle něj tím Bayer překročil věky, protože hudba je ústrojná, scénická až filmová. „Její vnímání je přirozené, dokresluje děj. O to náročnější je interpretace, pro tu střípkovitost, nesourodost. Byl to velký oříšek, se kterým jsem se museli s orchestrem poprat," dodal Kaňák.
