Skončil Pražský divadelní festival německého jazyka
Uvedením sto let staré frašky v novodobé verzi režiséra Herberta Fritsche s názvem Španělská mu(š)ka, který ji nastudoval v berlínské Volksbühne, skončil Pražský divadelní festival německého jazyka. A protože mottem letošního 17. ročníku bylo: Kdo se směje naposled?, patřil i závěrečný večer k těm, které diváky pobavily.
Hlavní postavou klasické bulvární komedie Franze Arnolda a Ernsta Bacha plné záměn je staroberlínský obchodník s hořčicí. Představy o morálce se v ní ukazují jako licoměrnost a vedou ke zmatkům kolem nemanželského dítěte, mnohonásobného otcovství a tajemné tanečnice, která s ním údajně má nemanželského syna.
Německá kritika na inscenaci ocenila, že režisér dostal z nicotné hry mnohem víc než jen "povyk"; i když v ní herce oblečené do křiklavých kostýmů, s červenými tvářemi a účesy vysokými jako věž nechal klopýtat a padat, křičet a vřískat. Hra sice dál zůstává fraškou, ale zároveň je to i satira a analýza lidského chování, která nezůstala na povrchu.
Závěrečného večera ve Státní opeře se zúčastnila předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, která upozornila na význam propojování českého prostoru s německým, češtiny a němčiny, vzájemné ovlivňování těchto jazyků a kultur v minulosti i přítomnosti.
"Kdo chce rozvíjet a prohlubovat přátelské vztahy, nemůže sázet pouze na politiku a ekonomiku, ale především na kulturu," uvedl před zaplněným hledištěm předseda dolní komory německého Spolkového sněmu Norbert Lammert. Poděkoval všem, kteří už téměř dvacet let organizují tento festival. "Přispívají k tomu, že Evropu daleko zřetelněji vnímáme ne jen jako trh, ale jako společný kulturní prostor, ve kterém kultura kvete v nejrůznějších jazycích," dodal.
Španělská mu(š)ka
Organizátoři Pražského divadelního festivalu německého jazyka letos na tuto přehlídku pozvali scény z Německa, Rakouska, Švýcarska, Lichtenštejnska a Lucemburska. Zájem publika uspokojili tím, že řadu inscenací reprízovali, od 2. listopadu uvedli 15 představení.
Podle ředitelky festivalu Jitky Jílkové by z dramaturgického hlediska mohla být tato přehlídka i třítýdenní, protože "je z čeho vybírat", ovšem výrazně jsou omezeni financemi. Letošní rozpočet se blíží k deseti milionům korun - v prvních ročnících byl více než dvojnásobný.
"Zájem publika byl i letos mimořádný. V jednom z barrandovských ateliérů, kde se po loňské dobré zkušenosti rovněž hrálo, jsme museli přidávat desítky židlí," uvedla a poděkovala Česko-německému fondu budoucnosti a ministerstvu kultury jako generálním partnerům a také Goethovu institutu, Rakouskému kulturnímu fóru, nadaci Pro Helvetia, Lucembursku a Lichtenštejnsku.
Španělská mu(š)ka
