České divadlo Skončilo 5. bienále mezinárodního festivalu NODO / Dny nové opery Ostrava 2020 Skončilo 5. bienále mezinárodního festivalu NODO / Dny nové opery Ostrava 2020
V neděli 30. srpna se nadšeným diváckým ohlasem uzavřelo 5. bienále mezinárodního festivalu NODO / Dny nové opery Ostrava 2020. Navzdory přeložení festivalu z června na srpen a změně původního festivalového programu se podařilo během tří dnů představit celkem pět inscenací, a to výlučně ve světových a českých premiérách.
Návštěvnost všech představení předčila očekávání pořadatelů. Úspěch zaznamenaly také přímé přenosy vybraných oper, které umožnily sledování i těm divákům, kteří neměli možnost do Ostravy přicestovat. Čtyři představení se navíc objeví ve vysílání Českého rozhlasu a České televize, videozáznam opery Miro Tótha zveřejníme brzy on line. Rovněž doprovodnou část programu - filmovou projekci Song Books I, II od Johna Cageho v režii Adama Oĺhy, kterou natočil se svým štábem na NODO 2018.
Páteční večer (28. 8.) zahájila světová premiéra opery olomouckého skladatele Marka Keprta Hibiki, Hibiki, vzhmoť!, která vznikla na objednávku festivalu NODO. V režii Petra Odo Macháčka z pražského Divadla Kámen se na jevišti Divadla Antonína Dvořáka zhmotnila surrealistická (ne)opera pojednávající o japonské whisky, resp. její přemrštěné ceně. Vedle čtveřice zpěváků, dvojice herců a tanečnice se v „hlavní roli“ objevil mezinárodní komorní orchestr Ostravská banda, který dirigoval Petr Kotík.
Druhým pátečním představením byla česká premiéra opery Svatba srbsko-kanadské skladatelky Any Sokolović. V pěvecky nesmírně náročných rolích nevěsty a pětice dívek, které se s přítelkyní loučí v předvečer jejího zásadního životního zlomu, se představily členky sboru Canticum Ostrava v čele s Markétou Schaffartzik. Hudební nastudování, které vzhledem k náročnosti této ryze vokální opery započalo již na konci loňského roku, měl na svědomí sbormistr a dirigent Jurij Galatenko. Představení skončila dlouhotrvajícími ovacemi publika ve stoje a ostravské pěvkyně se svým sbormistrem se tak zařadily tímto počinem mezi evropskou vokální špičku.
V rámci sobotního programu (29. 8.) jsme zázemí operního divadla vyměnili za industriální prostory Dolní oblasti Vítkovice. V tamním BrickHouse se uskutečnila světová premiéra hudebně-divadelní inscenace Nauka o afázii uměleckého tandemu sestávajícího ze skladatele Michala Rataje a režisérky Kathariny Schmitt. Role pěvkyně potýkající se se ztrátou schopnosti mluvit se ujala maďarská mezzosopranistka Katalin Károlyi, její alter ego v podobě zdravotní sestry pak ztvárnila herečka Ivana Uhlířová. Tyto dvě hlavní protagonistky podpořilo violoncello a perkuse Andreje Gála, elektronika Michala Rataje a ve sborové scéně také členky Tiburtina Ensemble.
V areálu bývalého dolu Hlubina se odehrála multižánrová opera slovenského skladatele a improvizátora Miro Tótha Muž v skafandri. Pro tuto operu jsme využili (na NODO vůbec poprvé) podmanivé prostory Kompresorovny, kde se performeři pohybovali mezi obřími historickými generátory. Tato „vyhynulá dramatická opera“, jak dílo označuje sám autor, byla určena pro unikátní nástrojové obsazení: tři trombony, basovou kytaru a cembalo. Inscenace také zcela postrádala operní zpěv, což byl jeden z prvků, který klasickou představu o opeře nabourával.
Poslední večer 5. bienále patřil Richardu Ayresovi, konkrétně scénickému zpracování jeho koncertního kusu No. 50 (The Garden) pro bas, ansámbl a soundtrack. Téměř hodinová skladba byla nastudována pod vedením dirigenta Bruna Ferrandise za účasti Ostravské bandy a basisty Joshuy Blooma. Scénické zpracování měli na svědomí režisér Jiří Nekvasil a scénograf David Bazika. Skladba pro jediného zpěváka ztvárňujícího řadu dalších postav přinesla v závěru festivalu jak momenty odlehčení, tak zamyšlení.
