13.04.2002 00:00

Skupova Plzeň by měla najít svou tvář – festivalů totiž přibývá

K nejvýraznějším událostem letošního třiadvacátého ročníku Skupovy Plzně (16. - 20. června) patřila krátce před festivalem vydaná kniha Plzeňské loutkářství (první celistvý informační zdroj o tomto pozoruhodném fenoménu), dále přítomnost významné loutkářské osobnosti Henryka Jurkowského, který předsedal porotě, neobvyklý jevištní tvar, jenž pod názvem Koncert Josef K. přivezly do Plzně pražské Buchty a loutky a samozřejmě triumf plzeňské Alfy, respektive inscenace Jeminkote, Psohlavci, jejíž tvůrci a herci získali sedm cen. Některé inscenace nadchly, jiné vzbudily rozpaky a opět otevřely otázku výběru inscenací na Skupovu Plzeň.

LOUTKOVÉ DIVADLO MÍŘÍ I DO ROCKOVÝCH KLUBŮ
Hra Ivy Peřinové Jeminkote, Psohlavci pořádajícího Divadla Alfa, která od své premiéry na loňském mezinárodním festivalu Divadlo 99 v Plzni nasbírala hezkou kolekci cen (a její záznam přinesla o prázdninách Česká televize) zasluhuje pozornost, ale přece jen o ní toho bylo napsáno už dost. Z pozice regionu lze ještě dodat alespoň tolik, že v očích těch, kteří jsou dodnes otráveni z věčných školních výletů na Kozinův statek, hra rehabilitovala příběh chodských rebelantů a ukázala, kolik síly a působivosti může mít inscenace svázaná s místem vzniku a dokonce i jaký přesah - nejen za hranici kraje, ale i republiky. Tudy navíc asi vede i jedna z cest k městským grantům, kterých bude divadlům časem zapotřebí, protože městská příspěvková organizace (a těmi je dosud značná část českých divadel) postupně zanikne, nahradí ji jiná právní podoba a tudíž i jiný způsob získávání peněz do rozpočtu.
Vyjma Psohlavců byl nejvzrušivějším zážitkem Koncert Josef K. Buchet a loutek. Hravost bez pachuti spekulace a lehkost, s jakou servírují hudební vystoupení plné osobitých loutkových etud, dala vzniknout neobvyklému tvaru. Kvalita jejich počinu začíná u mimořádně dobrých výkonů jak kapely, tak zpěváků. Zvláště vyniká suverénní pěvecký projev Kristiny Maděrovičové, ale i Marka Bečky. A na konto lehce přízračného a lehce zázračného koncertu Buchet a loutek přibývají další plus - skvělý humor, zajímavé využívání různých typů médií, nevulgární a milá ironie a nonsensová poetika.
Letošní přínos Buchet a loutek Skupově Plzni je nezanedbatelný. Jako jedni z mála rozčeřili vodu výrazně jiným typem produkce, a pokud se jim vyplní sen a objeví se na programech rockových klubů, je třeba si uvědomit, že spolu s nimi zamíří k novému typu publika i loutkové divadlo. A to by znamenalo reálnou možnost dalšího významného průlomu do stále přežívajícího předsudku o loutkovém divadle jako infantilním šmrdlání s panáčky.
Ještě jednu poznámku: podobně jako Buchty a loutky se programu příjemně vymklo i hostující polské divadlo Teatr nimozliwy z Varšavy s minimalistní a jemnou inscenací Toporland. Mnozí diváci jistě přicházeli na nové nápady, které by šly z ohromné role papíru při zachovaní dané černobílé verneovské a mlčenlivé poetiky vyčarovat, ale jinakost ve výtvarném projevu i humoru rozšířila program Skupovy Plzně o další "šmak" a to je ve festivalových záplavách zážitků vždy velmi důležité.

O DRAKU SE HOVOŘILO JAKO O ZKLAMÁNÍ, ALE NE ZCELA PRÁVEM
Totálně nabitá hlediště bývají pravidelně na představení domácí scény, Naivního divadla Liberec a pochopitelně královéhradeckého DRAKu. Zájem o tyto produkce projevují nejen divadelníci, ale i plzeňští diváci, kteří mají ovšem většinou smůlu, lístků je v předprodeji jen omezené množství. Možná by stálo zato pouvažovat o rozšíření programu o více představení oblíbených divadel - když už v Plzni jednou hostují. Pak budou mít z festivalu něco i obyčejní smrtelníci, kteří na liberecké loutkáře nebo na DRAK lístky prostě neseženou. Propagovat loutkové divadlo při loutkářském festivalu není nic špatného (možná by to mohlo být i jedno z jeho poslání), zvlášť pokud o něj navíc mají lidé zájem. Aby je to časem nepřešlo.
Z uvedeného trojlístku se nejvíce diskutovalo o DRAKu a jeho inscenaci Václav, řečený Bajaja. Přesně pojmenovat příčiny menšího či většího zklamání není jednoduché. Výtvarně je Bajaja zajímavý, Draci (jako obvykle) jsou hudebně i herecky dokonalí a nápady krásně provokativní (drak v podání desperádos je výtečný!). "Autor originálního textu odhaluje pro sebe i pro diváky - skoro jako Saturnin a dědeček v červené knihovně a v kovbojkách - dosud opomíjené nedostatky v logice příběhu a kráčí si svou cestou - tak třeba je konečně jasné, že mluvící kůň patří do cirkusu. Skoro by jeden věřil v rukopis nejmenovaného mladého dramatika René Levínského, když se ale podepisuje jako Šimon Olivětín, tak je to Olivětín."
Všechno je fajn, jenže inscenace je jaksi zahlcená a postupně splývá do roviny. Najednou je zvuků a barev nadmíru a nepřichází velký nositel zábavy a soustředěného vnímání Pan Kontrast, takže diváci začínají být smyslové znaveni.
Jenže, stejně patřil Bajaja k důležitým momentům festivalu. To proto, že třeba po Smolíčkovi pacholíčkovi a Třech zlatých vlasech děda Vševěda DRAK opět představil klasickou pohádku ve zcela novém úhlu pohledu. A tato jejich systematická snaha a především schopnost vidět stokrát viděné nově je úctyhodná. Mou úctu tedy mají.

STUDENTI PŘEKVAPILI, NĚKTEŘÍ PROFESIONÁLOVÉ ROVNĚŽ
Loutkářský potěr, neboli studenti KALD DAMU patřili také k příjemnému osvěžení festivalu a některá studentská představení citovali diváci jako jedno z největších překvapení letošní Skupovy Plzně. Studenti si dokázali získat sympatie četného publika nejen nápaditostí, ale i proto, že nedostatek zkušeností a případné slabiny v představení přesvědčivě doháněli nasazením, energií a spontaneitou. A v zajímavosti své nabídky předčili nejedno profesionální divadlo. Toho si ostatně studenti, kteří pilně navštěvovali představení svých kolegů, všimli a občas nad některými kusy vrtěli nechápavě hlavou.
Někdy měli proč. Skupova Plzeň se letos poprvé prezentovala jako výběrová, soubory totiž posílaly nabídku a nikoliv přihlášku jako dříve. Snad se časem dospěje ke skutečnému výběru. Pokaždé se totiž v programu objeví několik inscenací, jejichž zařazení na festival je diskutabilní. V některých případech bývá nejspíše důvodem přátelství, které váže organizátory z Divadla Alfa s danými soubory, to ale není vzhledem k publiku férový klíč při sestavování programu.
Za dva roky se snad přece jen urodí tolik inscenací doma i za hranicemi, aby se na Skupovce mohly objevovat třeba kontroverzní, ale vesměs inspirativní představení, která pouze nepapouškují text bez snahy o novou a zajímavou interpretaci (jako třeba Tragická historie o Doktoru Faustovi z dílny kladenského Lampionu). Další kusy se hodí asi spíše na ulici, jako například dryáčnická one man show Zlatovláska v podání Teátru Víti Marčíka. Ten ovšem s několika svými kusy hostuje pokaždé na plzeňském srpnovém festivalu Divadlo na ulici, takže pro Plzeňany by to žádný objev nebyl.
Vloni ozvláštnila a trochu pootevřela festival veřejnosti dětská divadelní dílna a představení na předměstích i v centru města v podání malovického Continua. Letos sice Continuo v rámci festivalu uvedlo před obchodním domem na Letné svou novou inscenaci Baldanders, ale to bylo vše. Takže Plzeňané mohli registrovat přítomnost loutkového festivalu ve městě takřka výhradně v médiích. Nebyl čas nebo lidé, možná se chce ubírat festival jinou cestou - to je věc organizátorů, ale mělo by být patrné, jakým směrem se chce vlastně Skupova Plzeň v budoucích ročnících dát. Jestli chce dále téměř bez výběru zvát statutární profesionální divadla, nebo se zaměří na provokativní novinky, příp. cokoliv jiného. Ale je nejvyšší čas, aby se festival vyprofiloval a našel si cestu i k laickému divákovi. Více šancí na přežití mají totiž zcela jistě přehlídky otevřené, nekabinetní a s nápaditě koncipovaným programem. Protože divadelních a mezi nimi i loutkových festivalů přibývá, a ty, které nemají tradici, se snaží dohnat skluz novými nápady či vyhraněnou dramaturgií. Tak se snadno může stát, že méně atraktivní přehlídky začnou přirozeným vývojem hrát druhou ligu. Festivaly na setrvačník totiž časem ztrácejí na lákavosti.
PETRA KOSOVÁ Loutkář 4/2000

Autor článku: Loutkář