Skupovy Strakonice
41. ročník loutkářské přehlídky (30. 3. až 1.4. 2006 v Domě kultury ve Strakonicích.)
Součástí přehlídky byla hojně navštěvovaná prodejní výstava loutek pana Vlastimila Růžičky ve foyeru Domu kultury, a také představení hostů přehlídky: Divadýlko Piky Piky - O třech prasátkách, Divadlo ALFA - O chlapci, který lidem vrátil slunce, Teátr Víti Marčíka - Robinson Crusoe,
Divadlo ŠUS Rokycany - Čtyři pohádky a Malé divadlo České Budějovice – OBR! BRR...
První soutěžní představení předvedl domácí Loutkářský soubor Radost Strakonice v premiéře: Naše slavná čarodějná škola, kterou napsal a režíroval jeho kmenový autor Václav Novák. Jde tentokrát žánrově nejspíš minimuzikálek: Živé piáno a mluviči-pěvci, skrytí v bočnicích. Výtvarně velmi pěkné loutky strašidel, vyrobené členy souboru, jsou dvojího druhu: ty z tvrzeného molitanu, vytvořené na principu javajek, jsou ovládány z vany jeviště, strašidla létající - Meluzína a Ohnivý mužíček - pak z vodičských lávek. Ředitel strašidelné školy je živý herec. Inscenace pracuje s technikou černého divadla, a také vše je připraveno k využití triků, jaké tato technika poskytuje. Soubor či režisér jich však, ke škodě své i diváků, zatím využili jen velmi sporadicky - a na to, že zvuk má podpořit akci, se v inscenaci také poněkud pozapomnělo.
O co jde? Strašidel v lese se děti vůbec nebojí. Což sice nevidíme, ale příhody s nebojácnými dětmi jsou nám jednotlivými strašidly odvyprávěny. Usoudí, že děti jsou nebojácné proto, že jsou chytré. A chytré jsou proto, že chodí do školy. Tak jim zrušíme školu a když do ni nebudou chodit, budou hloupé a budou se nás bát. Končí první jednání. Druhé jednání se odehraje ve škole. Je sehráno únanovskými marionetami. Ředitel strašidelné školy se promění ve školního inspektora a prapodivnými způsoby (tady by to chtělo více vyjasnit a zpřesnit) přesvědčí děti, aby se zřekly školy. Ty mu na to naletí, ale vzápětí je jim líto učitele, který se ocitne bez zaměstnání. Uvědomí si, co provedly a jdou si to se strašidly do lesa vyřídit. Další jednání opět v lese. Scéna dětí s nimi velmi dobře vypadá. Tak nějak se dohodnou a vše dobře dopadne.
Nedostatky, při nichž se projevila i atmosféra premiéry, naznačují, že by bylo ještě třeba pročistit a zpřesnit scénář. Jinak soubor odvedl velmi zajímavou podívanou a dobré vodičské i mluvičsko-pěvecké výkony.
Následovalo přátelské posezení a poklábosení se soubory, neboť některé přijely již den před svým vystoupením, což nebývalo dříve zvykem.
Druhý den předvedl Spolek třeboňského loutkového divadla klasickou marionetovou hru: O Kalifu Čápovi. Hru napsala Eva Svobodová, soubor ji sehrál v klasickém kukátkovému jevištním prostoru, v původní, nepříliš nápadité dekoraci, která v ničem nepřipomínala Orient, kde se tento příběh odehrává. Na pravé straně umístěný altán cloní část scény a dává tak menší prostor na scéně loutkám, jež nemohou být náležitě rozehrány. Altán je využit na proměnu loutek ve zvířata, což je velmi efektní, ale chtělo by ještě detailněji propracovat a použít i v závěrečné scéně. Ke své škodě soubor moc nevyužívá možností, jaké mu tento typ divadla poskytuje(např. vykvétání a pozdější zničení nejdůležitější květiny, nebo zpustošení zahrady kouzelníkem). Velmi vydařené je naopak naslouchání čápů při hovoru kouzelníků, ale naopak pokus o legraci („unavení havrani“) se opět provádí bez náležité přípravy a pointy. Je velká škoda, že soubor opomíjí tyto maličkosti, neboť na to má - je vybaven jak slušnými mluviči, tak loutkoherci.
Po obědě představil Hasičský loutkářský soubor JISKRA Borovany „svoji“ (ano, svoji, neboť páni hasiči si sami pro sebe napsali a pod vedením pana Václava Hanzala v klasickém kukátku nastudovali) pohádku: Šípková Růženka. Pohádku si poupravili a zmodernizovali. Někdy se v ději trošičku zamotali, ale ne do té míry, aby se to ještě v textu nedalo dopracovat. Z třetí sudičky stvořili „čarodějnici“, princezna je moderní holka, král držgrešle.
Velmi efektní a jednoduchý byl scénický nápad otevření vhledu do věže, kde třetí „sudička“ sedí u spící princezny a nudí se. Tak si pro své povyražení probudí kuchaře a Kašpárka. Ale nebyl by to Kašpárek, aby nad ní nevyzrál. A tak se zde objevují různé honičky a schovávačky kuchaře s Kašpárkem. Situace se komplikuje ještě i prosekávajícím se princem (to růžové trní mi trochu chybělo), který nakonec málem princeznu nepolíbí. Vše ale dobře dopadne a pohádka hraná únanovskými marionetami šťastně končí. Ocenil jsem, že se místo planého vyprávění stále něco děje a využívá se zvuků i světel na podporu příběhu i jednotlivých akcí, což nebývá běžně k vidění. Samozřejmě, ne všechno se povedlo, stále je co zlepšovat a o představení přemýšlet, ale: páni hasiči, potěšili jste mne!
Na přehlídce dále pokračoval Loutkářský soubor Hořice. Představil se s prvorepublikovou hrou (bez uvedení autora): Čarovná podkova. Kašpárek, Kalupinka, Honza, čert a drak, co leze pozpátku - to jsou hlavní hrdinové tohoto notně upovídaného příběhu. Kdyby se soubor nebál více škrtat a dostal se až na jádro příběhu, mohla být legrace. Soubor mi připadal velmi nezkušený a mnohdy si situace na scéně zbytečně komplikoval, nebo ty jednoduché ani nevyužil a řádně zvukem nepodpořil. Např. pád podkovy, či pytle peněz, bubeník. Používal sice ohňů a čmoudů při zjevování čerta, ale jaksi neefektivně. Celou dobu se mluví o drakovi, co leze pozpátku a nakonec z jeskyně vyleze drak popředu! Je však chvályhodné, že soubor vyrazil do Strakonic za zkušenostmi, a trošičku se poučil i pro svou příští práci.
Následovalo stručné zhodnocení přehlídky, na jejímž závěru sehrálo hostující Loutkové divadlo JISKRA Praha hru Děd Vševěd.
Porota pracovala ve složení Daniela Weissová,
Jaroslav Ipser
