Smích i pláč jsou v show businessu pouhým kapitálem
Ve hře Něco v ní je dramatika, po kterém je v New Yorku pojmenována městská alej, už v televizních seriálech nehrají herci, ale roboti.
Činohra Národního divadla moravskoslezského přichází v předposlední premiéře této sezóny s dramaturgickým objevem. Je jím komedie z blízké budoucnosti Něco v ní je u nás stále zanedbávaného, ale v současné Anglii po Shakespearovi nejproduktivnějšího dramatika Alana Ayckbourna. Tento veleúspěšný britský autor, jehož hry byly přeloženy do třiceti pěti jazyků a jsou povinnou učební látkou na britských školách, napsal v roce 1999 futuristickou komedii o zábavním průmyslu a umělé inteligenci.
V České republice je přeloženo a uváděno několik Ayckbournových titulů, například Můj dům, můj hrad, Hrdina okamžiku a další. Dramaturgyně Kláry Špičkové jsme se zeptali, čím ji oslovila právě hra Něco v ní je v překladu Petra Michálka. „Ayckbourn nenapsal jen komediální love story z blízké budoucnosti, ve své hře zároveň pokládá znepokojující otázky. Lidské emoce jsou v televizním průmyslu zbožím, s nímž se nakládá čistě ekonomicky. Smích i pláč tu slouží jako kapitál k nekonečné seriálové výrobě, přičemž stěžejním měřítkem a hodnotovým ukazatelem je pouze míra sledovanosti. Kromě toho mám také ráda vizionářská díla Karla Čapka a po RUR se diváci mohou setkat s další moderní verzí naší budoucnosti, která už klepe na dveře…“
V inscenaci Něco v ní je se ocitáme v budoucnosti, v prostředí televizního studia při výrobě komerčních seriálů. Mladý scenárista Adam (Ondřej Brett / Dalibor Dufek) přichází za svým velkým vzorem, kdysi slavným – nyní chátrajícím – režisérem Chandlerem Tatem (Jan Fišar), aby spolu navrátili komedii humor. Ve studiu objeví talentovanou herečku, jenže v blízké budoucnosti živé herce nahrazují emočně naprogramovaní androidi. Přestože se Adam zpočátku chová k Jacii alias JCF 31333 (Andrea Mohylová) jako ke svému „mobilu“, neubrání se propukajícímu citu. Když se do situace vloží žárlivá ředitelka televize, která chce nechat Jacii rozebrat, nezbývá než utéct, čímž pronásledovaní milenci „nového věku“ strhnou celý řetěz bizarních událostí.
Ostravskému publiku se touto inscenací představí režisér Filip Nuckolls, který zde režíruje poprvé. Zeptali jsme se, jestli ho Národní divadlo moravskoslezské něčím překvapilo. „Překvapilo – vstřícností herců. Zvlášť ke mně, k nějakému Čecháčkovi, kterého nikdy až na výjimky neviděli, a který vylezl někde ze studiových děr a cpe se na výsluní jeviště celého moravskoslezského národa. Jinak mě vaše divadlo stále překvapuje, a byť trošku do nějakého divadelního provozu vidím, tak mi připadá, že znám řízení výletního parníčku, a tady se řítí zaoceánská loď s několika palubami pro umělecké pasažéry.“
Autorem scény inscenace je Pavel Kodeda, kostýmy vytvořila výtvarnice Daniela Klimešová. V hlavních rolích se kromě již zmiňované Andrey Mohylové (Jacie alias JCF 31333), Jana Fišara (Chandler Tate) a nových hostů ostravské činohry Ondřeje Bretta a Dalibora Dufka (alternace Adama Trainsmitha) můžete těšit na Pavlínu Kafkovou (Carla Peperbloomová), Renátu Klemensovou (Prim), Gabrielu Mikulkovou (Trudi), Františka Večeřu (Marmion), Marii Logojdovou, Petra Housku, Miroslava Rataje, Roberta Kozmíka, Lukáše Adama, Annu Bangouru a další.
Premiéry 26. a 28. května 2011 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka
Alan Ayckbourn (1939)
Jeden z nejpopulárnějších současných anglických dramatiků a umělecký ředitel Stephen Joseph Theatre ve Scarborough. V divadle pracuje celý život – začínal jako asistent režie, byl též zvukař, osvětlovač, malíř dekorací, výrobce kulis, herec, spisovatel a režisér. Mnoho z těchto dovedností mu pomohl rozvinout jeho rádce a životní učitel Stephen Joseph, který mu také dodával kuráž psát. Po něm pojmenoval Alan Ayckbourn své divadlo a během následujících let zde světu pravidelně představoval své hry. Na kontě jich má dnes pětasedmdesát a je držitelem více než čtyřiceti významných divadelních cen. Mezi ty nejdůležitější patří Cena Laurence Oliviera, která je nejvyšší poctou britským dramatikům, Cena Antoinetta Perryho, udílená za úspěšná broadwayská představení a považována za divadelní ekvivalent Oscarů, a Molièrova cena, kterou jsou dramatikové vyznamenáváni ve Francii. Ayckbournovy hry byly přeloženy do více než třiceti pěti jazyků. V roce 1974 se stal držitelem rekordu nejvíce hraných her současně (dosud jej překonal pouze Andrew Lloyd Webber). Získal Řád britského impéria v hodnosti Commander a britskou královnou byl roku 1997 rovněž pasován do rytířského stavu za zásluhy o divadlo. V roce 2009 byl uveden do Síně slávy amerického divadla. Mnohé z Ayckbournových her se dočkaly také televizní podoby. Kromě hraní, režírování a psaní divadelních her působí Alan Ayckbourn také jako profesor současného divadla na univerzitě v Oxfordu.
Filip Nuckolls (režisér)
Narodil se 20. června 1979 v Ústí nad Orlicí. V roce 1997 byl přijat na DAMU. V průběhu studia působil v divadle M.U.T. (Shopping and Fucking, Faust, Faust Is Dead, Nehybnost, Sebeobviňování) a v Divadelním spolku Kašpar (asistent režie inscenací Lišák a Richard III. a režie inscenací Krvavá svatba, Krása a půvab perverzit, Krysař, Májový Shakespeare, Kašparova sláva vánoční, Lofter, Speedrun, Je to v čase, Bez kyslíku, Boj černocha se psy, Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi, Labyrint světa a ráj srdce, Don Juan v Soho, Komunismus). Hostuje pravidelně v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, kde se nedávno stal uměleckým šéfem (Uražení a ponížení, Zmatení jazyků, Famiglia, Vojcek, Klub rváčů, Bohové hokej nehrají, NordOst, Červený Nepomuk, 32 hodin mezi psem a vlkem, Rudolf Höss, Konference ve Wannsee, 2521, Benefice aneb Zachraň si Afričana). Má za sebou také režie v Západočeském divadle v Chebu (Maratón, Spiklenci, Terasa, Mnoho povyku pro nic), v divadle Komedie v Praze (Kořist), v HaDivadle v Brně (Psychóza ve 4.48) a v A Studiu Rubín v Praze (Fotbal, má láska).
