Soňa Červená jako Claire Zachanassianová v Hradci Králové

Návštěva staré dámy je jednou z nejlepších a zcela jistě nejúspěšnějších Dürrenmattových her. Byla přeložena do řady jazyků a hrála se bez nadsázky po celém světě. Dočkala se filmového zpracování s Ingrid Bergmannovou a Anthony Quinnem v hlavních rolích. Na českém jevišti se hra objevila poprvé v roce 1959 s Jaroslavou Adamovou v titulní roli a v režii Miroslava Horníčka. V Hradci Králové hru poprvé inscenoval Milan Pásek.

Do malého města, živořícího v bídě uprostřed okolní prosperity, přijíždí zdejší rodačka, pohádkově bohatá dáma - Claire Zachanassianová. Obyvatelé k ní vzhlížejí jako ke své poslední naději. A Claire skutečně nabídne štědrý dar. Pod jednou podmínkou. Obyvatelé odčiní křivdu, která se jí zde kdysi stala.

Tento nápad by se mohl stát základem pro lacinou moralitu, nebo, v lepším případě, pro tragedii antických rozměrů. Kdyby se ho ujal někdo jiný než Friedrich Dürrenmatt (1921-1190). Dürrenmattovo krédo, že nic nepřijde lidi tak draho jako laciná svoboda napovídá, že touto cestou se věci ubírat nebudou. Dürrenmatt vyznává paradox, miluje humor a grotesku. Pro Dürrenmatta je komedie dokonce jedinou možnou cestou dnešního divadla: "Tragedie předpokládá vinu, bídu, míru věcí, přehled, zodpovědnost. V tom šlendriánu našeho století, v této labutí písni bílé rasy už není viníků, ani těch, kdo jsou zodpovědni. Nikdo za nic nemůže a nikdo to nechtěl. Jde to skutečně bez kohokoliv z nás. Všechno se řítí a někde to vázne. K nám se hodí už jen komedie". V poznámkách ke hře Návštěva staré dámy doslova píše: "Je třeba mne inscenovat v duchu lidových her, chovat se ke mně jako k vědomé odrůdě Nestroye. Tak je možno dostat se nejdále. Návštěva staré dámy je příběh, který se odehrává na malém městě kdesi ve střední Evropě. Je napsán člověkem, který se od těchto lidí vůbec nedistancuje a není si tak docela jist, zda by jednal jinak. Popisuji lidi, ne loutky, jednání, ne alegorii, ukazuji svět a ne morálku. Nikdy se nepokouším konfrontovat svou hru se světem, protože k tomu zcela přirozeně dochází samo od sebe od té doby, co existuje v divadle divák".

Režisér Vladimír Morávek si do hlavní role pozval slavnou operní pěvkyni Soňu Červenou. Její návrat do Hradce Králové, odkud pochází, je bezesporu senzací této sezony.

Překlad: Jiří Stach. Režie: Vladimír Morávek. Scéna: Martin Chocholoušek. Kostýmy: Eva Morávková. Hudba: Daniel Fikejz. Pohybová spolupráce: Václav Luks. Dramaturgie: Martin Velíšek. Hrají: Soňa Červená nebo Pavla Tomicová, David Steigerwald, Vlastimil Čaněk, Eliška Boušková, Marcela Holubcová, Hynek Pech, Martina Eliášová, Andrea Marečková, Jiří Kniha, František Staněk, Jan Sklenář, Jiří Klepl, Martina Nováková, Petr Vrběcký, Petr Jeništa, Jiří Jelínek, Zora Valchařová-Poulová, Martina Součková, Johanka Švarcová, Adam Křenek, Jindřich Kniha, Václav Veselý a Josef Hervert.

Soňa Červená

Komorní pěvkyně Soňa Červená (* 1925) začala svoji profesionální operní dráhu po zkušenosti z Osvobozeného divadla v Janáčkově divadle v Brně, odkud po sedmi letech přešla do Berlína. Tam vytvořila role, které ji otevřely cestu na prestižní světové scény Západní Evropy i Spojených států amerických. Stala se legendární Bizetovou Carmen. Vynikající protějšek k této postavě tvořily role francouzského, německého a italského repertoáru i německé barokní opery a zvláště pak opery dvacátého století - Janáčka, Berga, Stravinského, Prokofjeva, Hindemitha, Nona, Ligetiho, Henzeho, Brittena. Spolupracovala s prvotřídními režiséry a dirigenty a sama stanula mezi světovou pěveckou elitou. V 70. a 80. letech účinkovala v převratných inscenacích evropské činoherní avantgardy, například v spolupracovala s režiséry G. Taborim a R. Wilsonem. Nastudovala též rozsáhlý koncertní repertoár písňový, kantátový a oratorní. Je dvojnásobnou nositelkou titulu Komorní pěvkyně - v Berlíně (1960) a ve Frankfurtu (1978).

Když byla malá, chodili k nim na návštěvu František Gellner, Bohuslav Martinů, Eduard Kohout a Jindřich Plachta. Její první velkou roli jí dal Jan Werich. Ve filmu vystoupila po boku Jaroslava Marvana a Meddy Valentové. Šatnu měla dohromady s Ljubou Hermanovou. V divadle hrála s Oldřichem Novým i Vlastou Burianem. Pro evropskou operu ji objevil Herbert von Karajan. Nudle pro ni vařil Luciano Pavarotti. Večeřela s Marií Callas, zpívala s José Carrerasem - a to když ho ještě nikdo neznal, v Netopýru vystoupila pod taktovkou Plácida Dominga. Obdivuje ji Robert Wilson. Je fascinující, temperamentní, oduševnělá a velkorysá. Zkoušet s ní je zážitek. Když už nikdo nemůže, ona bývá v nejlepším. Umí vášnivě mluvit o divadle, je zanícená vlastenka, skvělá řidička. Trasu Praha - Hradec Králové umí ve svém voze Rolls-Royce absolvovat za 75 minut.

Kontakty: Martina Reková, martina@2media.cz,  akreditace, fotografie a další info: Denisa Abrahamová, manager@klicperovodivadlo.cz, tel: 495 514 876
http://www.klicperovodivadlo.cz