24.06.2003 00:00

Stanislav Doubrava: Zasedání Exekutivy UNIMA a festival Putul Yatra v New Delhi – Indie.

V termínu 17.- 21. března 2003 proběhlo další jednání výkonného výboru UNIMA. Zasedání se koná každoročně, určuje a zároveň reflektuje vývoj činnosti této nejstarší mezinárodní divadelní organizace ve světě, založené v roce 1929 v Praze. Zasedání exekutivy probíhalo za účasti 15 z 18 zvolených členů v Indian Cultural Centre v Novém Dillí. V jeho prostorách se uskutečnila i malá výstavka loutek a plakátů. Čechy zde byly zastoupeny díky laskavosti ředitelky Aleny Exnarové darem chrudimského Muzea loutkářských kultur kopií Kašpárka z Münzbergovy manufaktury a několika malými loutkami a plakáty z Naivního divadla Liberec.
Hlavním organizátorem zasedání konaného na počest 100. výročí narození paní Kamaladevi Chattopadhyay, jedné z nejvýznamnějších osobností historie indického loutkového divadla,(akci podpořil ICCR - Indian Council for Cultural Relation - vládní úřad, který je obdobou našeho ministerstva kultury) byl člen exekutivy Dadi Padumjee, známý indický loutkář, režisér a pedagog. Na setkání exekutivy navazoval mezinárodní seminář "-West or West-East?" o loutkovém divadle a jeho vzájemných prolínáních do odlišných kultur.

Jednání, které přišli na začátku pozdravit autorka Prohlášení k 1. světovému dni loutkového divadla paní Kapila Vatsayayanová a náměstek ministra pro kulturu a cestovní ruch Indie, bylo rozvrženo do čtyř pracovních dnů a tlumočilo se do tří jazyků UNIMA (angličtiny, španělštiny a francouzštiny).
Po prvních dvou dnech bylo jednání na jeden den přerušeno.
19. března totiž oslavuje celá Indie svátek bohyně Holiky - vítání příchodu jara (v dalších dvou dnech vzrostly teploty téměř na 40°stupňů!), a to je pro všechny Indy volný den. Výsledek byl pozoruhodný: Den Holiky přináší ještě pestrobarevnější výzdobu domů, stromů, aut, kol, rikšů než je obvyklé - a zároveň i povolení beztrestně natírat, mazat a stříkat barvou všechny, kteří kolem majitelů barev procházejí. Myl jsem se ještě dva dny, Behrouz Gharibpour z Iránu, který svátek Holiky ve městě filmoval, se myje určitě dodnes.
Zasedání mělo za úkol přijmout několik důležitých rozhodnutí pro směrování do příštího kongresu v červnu 2004 v Rijece v Chorvatsku. Projednávané body se týkaly pokračujících prací na prioritním úkolu UNIMA - přípravy a vydání Světové encyklopedie loutkového divadla. Margareta Niculescu shrnula krátce historii projektu, poděkovala Marku Waszkielovi za dokončenou inventuru stávajících materiálů, které byly dovezeny od Henryka Jurkowského z Varšavy a jsou uloženy v Charleville-Mézičres. Zároveň oznámila termín uzávěrky rukopisu - duben 2004. Hlavním editorem je nyní zkušený odborník na vydávání encyklopedií pan Thierry Foulc z Francie, který pracoval např. pro nakladatelství Larousse. Stále není jasný nakladatel. Původní myšlenka oslovit některé americké university se znovu vrátila na pořad jednání díky Victoru Anthonymu. Plánuje se vydání ve francouzštině a v angličtině. Miguel Arreche poskytl informace o vzniku nových středisek v Číně a některých afrických státech, a předsedové jednotlivých komisí UNIMA podali zprávy o činnosti svých týmů. Z titulu předsedy komise pro mezinárodní loutkářské festivaly jsem referoval o naší práci. Projekt mezinárodního setkání ředitelů loutkářských festivalů v německé Bochumi v květnu 2003, který svede dohromady na 40 ředitelů loutkářských festivalů z celého světa, je zařazen mezi šest nejvýznamnějších letošních akcí.
Atmosféra jednání byla poznamenána začátkem války v Iráku a přinesla poměrně vášnivé debaty některých členů exekutivy, zejména z asijské a jihoamerické části světa. Přes výrazný tlak na vznik prohlášení, které by formulovalo stanovisko UNIMA k současné situaci, se nakonec diskuse, i za přispění středoevropských zástupců, argumentujících, že preambule UNIMA z ní činí organizaci nepolitickou, skončila k velké nespokojenosti španělské a latinsko-americké sekce bez výsledku. (Po několika týdnech obdrželi členové exekutivy rezignační dopis Alberta Cebreira ze Španělska, který na protest proti rozhodnutí nepřijmout jeho návrh odstoupil z funkce - a jeho rozhodnutí se dodnes řeší.) Celá situace ovlivnila i průběh 1. světového dne loutkového divadla, vyhlášeného na loňském setkání rady UNIMA v Atlantě. V odpoledních hodinách byla otevřena úžasná výstava loutek ze sbírek Sangeet Natak Akademi, shromážděná za více než třicet let. Nyní předvedla veřejnosti téměř 350 loutek všech typů, které lze v Indii nalézt. Vzhledem k událostem v Iráku se neuskutečnil plánovaný slavnostní loutkářský průvod a oslava byla velmi umírněná. Na jevišti předvedl soubor studentů v režii Dadi Padumjee decentní alegorickou etudu na verše Mahatmy Gándhího o potřebě míru a porozumění. Poselství k 1. světovému dni loutkového divadla Kapily Vatsayayanové přečetli postupně Margareta Niculescu ve francouzštině, Jacques Trudeau z Kanady v angličtině a Kapila Vatsayayanová v jazyce hindu.

Každý večer měli členové exekutivy vzácnou příležitost navštívit dvě až tři různá představení celoindického loutkářského festivalu Putul Yatra. Festival nabídl mimořádnou možnost zhlédnout v podstatě všechny podoby indického loutkového divadla, a byl pro mne jako Evropana neocenitelnou příležitostí je poznat. Při slavnostním ceremoniálu s tradičními jezdci na loutkových koních, chrlících plameny, a po defilé tradičních loutek ze státu Radjastán byli jednotliví členové exekutivy představeni a dekorováni květinovými věnci.
Zapálením festivalového ohně začal program. Neviděl jsem, bohužel, všechna představení. Hrálo se venku, na třech scénách Sangeet Natak Academi - instituce pečující o indickou divadelní kulturu.

První představení tradičního marionetového divadla z Karnataky - stylu Yakshagana Gombeyata jsme shodou zvláštních náhod a neočekávaných výsledků tehdejších "kulturních dohod" měli v osmdesátých letech v Plzni v Alfě. Příběh z Ramajany byl tentokrát krásně voděný, zvukově neobyčejně bohatý, překvapivě krátký a navíc v Indii vypadal rozhodně lépe než tehdy v Plzni. I další příběhy byly převážně epizodami z Ramajany a Mahabharaty. Divadlo stylu Tolu Bommalata - tradiční stínové divadlo ze státu Andra Pradesh - s loutkami v životní velikosti, jehož historie sahá do 12. století, předvedlo příběh unesené Síty, hledání Rámy, souboje Rámy s démonem Ravanou, šťastné rozuzlení a závěrečné zapálení ocasu opičáka Hanumana.
Další večer festivalu začal představením Shakespearova Večera tříkrálového v podání divadla Kat-Katha. To bylo založeno v Dillí v roce 1997 za podpory Nadace univerzální odpovědnosti Jeho výsosti dalajlámy. Hraje pravidelně pro školy v Dillí, na festivalech, a cestuje po celé Indii. Čtyři mladí, celkem slušní herci, hráli tak, jak vídáme na klauzurách v Praze nebo ve školách v Bialystoku, Bratislavě či v Sofii. V jednoduché scénografii na stole, s nadhledem nad klasickou látkou (která se Indům líbila), s podivným hudebním výběrem od Debussyho přes Beethovena po Čajkovského. Alespoň jsem se mohl těšit na další tradiční stínové divadlo, na představení stylu Tolpava Koothu z Keraly. Moje kolegyně Magda Modesto z Brazílie mne upozornila, že půjde o jednu z nejoriginálnějších tradičních indických skupin vůbec. Kamban Ramayana byl opět příběh z Ramajany, tentokrát založený na verzi tamilského básníka Kambara. Už při příchodu do hlediště bylo jasné, že uvidíme něco hodně vzácného. Část publika seděla na zemi, od druhé poloviny hlediště na lavicích. Před plátno nejdříve předstoupila skupina loutkářů - všichni v bílém s červenými turbany, deset členů, včetně dětí. Bubny, cimbál a rytmické zvonky, činely a rolničky nám daly pochopit, že neusneme. A nebylo ostatně proč. Za plátnem zapálené kalíšky s olejem osvětlovaly scénu - a pak odstartovalo dynamické, nádherné představení. Děj představení začíná v místě eposu, kdy Síta žádá Rámu, aby ulovil Zlatého jelena. Ráma, Lakshmana, Surgiva a jeho opičí vojsko staví most na Srí Lanku - začíná válka s démonem Ravanou. Stínové loutky z jelení kůže veliké 40-50 centimetrů předváděly úžasný řetěz soubojů poražených a vítězů, šípy otrávené hadím jedem kosily opičí vojsko, Ravanův druh Indrajíta smrtelně zraní Lakshmana, který později ožívá, aby zabil Indrajítu. Nakonec Ráma zabije Ravanu, Síta je navrácena manželovi a Rámu korunují na krále. Hra končí závěrečným hrdinským zpěvem. Byl to skutečně zážitek a možnost uvidět po představení jednoduchost zázemí scény s hromadou použitých loutek - v dohořívajících plamíncích loučí jste na chvíli zmateni a zdá se, že nejste v rušném městě, ale ve vzdálené, barevné Kerale.
Není tu prostor pro popsání dalších stylů a způsobů: Danger Putul - tyčové loutky ze Západního Bengálska, Kandhei Nach - tradiční maňásci z Orissy, Salaki Gombeyata a Togalu Gombeyata z Karnataky, představení marionet z Tamil Nadu a dalších - možná někdy později. V každém případě to byla nesmírně cenná zkušenost, za kterou musím Divadelnímu ústavu a Českému centru UNIMA poděkovat. A ještě jedna nečekaná radost - v přestávkách mezi jednotlivými představeními se na velkoplošných obrazovkách promítaly nejlepší inscenace z různých částí světa. A co nevidím - najednou se na obrazovce objevuje Naivní divadlo Liberec a Zuzana Schmidová hraje své představení Jak chodil Kuba za Markytou!! Bylo to z festivalu v Dillí před 13 lety a bylo to skvělé!

Autor článku: Loutkář