Státní opera uvedla premiéru baletní inscenace Mé vlasti

PRAHA 8. prosince (ČTK) - Baletní soubor Státní opery Praha uvedl v premiéře inscenaci hudebního cyklu Bedřicha Smetany Má vlast. Náročný úkol vtisknout symfonické básni vizuální podobu si vytkl moderátor a producent Martin Hrdinka, který pro to oslovil choreografa Jána Ďurovčíka. Oba říkají, že vytvořili vlastní minipříběh na motivy Smetanovy hudby.

Z každé symfonické básně si autoři vzali motiv, který se snažili ztvárnit prostřednictvím obdobného momentu ze starších či moderních dějin. "Najít inscenační princip byl kámen úrazu, hledali jsme, jak inscenovat divadelně nesourodé věci," řekl před premiérou Ďurovčík.

Skladbu Vyšehrad zvolili za východisko inscenace, při níž se rodí český stát. Inscenace přináší i zrod vztahu muže a ženy, kteří procházejí celou choreografií. Na jevišti se poprvé objevuje dominantní vizuální prvek celého představení - obrovský lev ze státního znaku, kterého však diváci již na prvním balkoně viděli bez hlavy.

Aktualizace tématu přichází záhy - kmenové svazky hrdého českého národa přetíná 'železná opona', která oddělí zem od okolního světa. Nastává doba temna, jež symbolizuje i totalitní režimy 20. století.

Druhá část, Vltava, znázorňuje v souladu s předlohou řeku, jež protéká zemí a její pramen sílí sléváním potoků a říček. Je symbolem lásky, milování i milostného aktu. Českého lva na zadní stěně jeviště v tu chvíli obklopují pulzující rudé neony - podle autorů totiž zakreslení Vltavy a jejích přítoků do mapy odpovídá pohledu na žilní systém v těle člověka.

Těžkou práci prý měli autoři se skladbou Šárka. V příběhu našli motiv kolektivní viny, kdy se zrazená Šárka mstí na celém mužském pokolení. V moderních dějinách inscenátoři našli paralelu v principu kolektivní viny v případě odsunu sudetských Němců. Třetí část inscenace Mé vlasti se věnuje smíšenému manželství Češky a Němce.

Mnozí odborníci již před premiérou připomínali, že inscenace Mé vlasti je náročný úkol a pokoušelo se o ni mnoho choreografů. Před devíti lety uvedlo inscenaci s několika málo reprízami Baletní divadlo Praha Jany Kůrové v choreografii Miroslava Kůry. Tehdejší nastudování ale nepracovalo s celou Smetanovou symfonií. V nynější inscenaci je Smetanova hudba úplně celá a Ďurovčík připomíná, že na rozdíl od experimentů v jevištní verzi s hudbou neexperimentuje vůbec.

Má vlast je tento měsíc na programu Státní opery Praha ještě třikrát, poté až v březnu.

Markéta Horešovská kš