07.12.2004 00:00

Suchého Elektrická puma premiérově ve Zlíně

Chtěl jsi umělcovat, tak si nestěžuj a něco dělej!

Povídání s hercem Městského divadla Zlín Janem Leflíkem o Elektrické pumě, Divadélku v klubu a brněnských začátcích

Tituly, které jsou uváděny v Divadélku v klubu, se ne vždy řídí předem připraveným výběrem. Jedním z dokladů je také Elektrická puma Jiřího Suchého s hudbou Ferdinanda Havlíka, která bude mít premiéru v Divadélka v klubu 11. prosince v 19 hodin. S nápadem totiž přišel herec Jan Leflík, kterému se v poslední době dostává zajímavých a nepřehlédnutelných hereckých příležitostí. Říká o sobě, že když se vysvleče, je to jakoby z jeviště odešel, ale faktem je, že jeho výkony jsou nepřehlédnutelné. Znáte ho jako Nitku v Lumpacivagabundovi, Hostinského v Našich furiantech i jako Nezdara v Letním dnu Slavomira Mrozka. Komedianství se učil v Divadle Husa na Provázku, kde dlouhou dobu působil jako inspicient režisérům Evě Tálské, Zdeňku Pospíšilovi a Petru Scherhauferovi. Jako herec stával po boku takových osobností jako je Miroslav Donutil, Bolek Polívka, Jiří Pecha a mnoho dalších.

Čím a proč tě text Pumy tolik zajímal, že ho nosíš v hlavě už delší dobu?

Tak to je klasický případ. Na začátku skoro ničím, teď vším. Jen jsem chtěl navázat na Dobře placenou procházku, kterou jsme s Jeanettou Šimčíkovou, dnes už Zapletalovou, Petrou Domžalovou, Radovanem Králem a Pavlem Majkusem moc rádi v klubu hráli. Slyšel jsem dvě písničky, a řekl jsem si – paráda … a už jsem obcházel lidi, jestli a kdo by do toho šel, že to bude sranda a pohodovka… Pak jsme začali zkoušet a úsměv mi spadl na bod mrazu. Uvidíme, na jakém stupni budou diváci při premiéře… ale legrace bude každopádně, vždyť je to mládeži nepřístupné…

 

Co pro tebe jako herce zlínského divadla znamená fenomén Divadélka v klubu. Hraješ i v Letním dnu. Není ti hrát v klubu proti srsti?

Opak je pravdou. Od osmi let jsem hrál v brněnském Divadle na provázku, kde původní sál byl velkej asi jako Divadélko v klubu, takže si vlastně připadám, že jsem se vrátil, odkud jsem přišel. Hm, to je pěkná přesmyčka. Jen houšť. Čeho? Tady toho všeho.

Je o tobě známo, že jsi byl dlouhou dobu srostlý bytostně s Divadlem Husa na provázku. Jaké je tvé souznění s Městským divadlem Zlín?

Tam jsem přišel v roce 1975, takže mými strýčky a tetičkami byli herci jako Donutil, Pecha, Maděrič, Polívka, Kocourek a jiní (dlouhej seznam by to byl). A Peca a Bolek tu ve Zlíně taky hráli, takže ta divadla jsou jaksi propojená. Jsou tu tři scény, kde se hraje vše od klasiky po nové moderní texty – a to je zábavné. Navíc, když jsem odcházel z Provázku „na zkušenou“, tak jsem od ředitele „provázku“ Petra Oslzlého a režisérky Tálské dostal požehnání. A Petr Scherhaufer na mě zase kouká shora z divadelního nebe a když něco nevím, tak říká: Leflo, chtěl jsi umělcovat, tak si nestěžuj a něco dělej! Co pak na to říct…? Je to komediantský muzikál. Jakými slovy bys chtěl na Elektrickou pumu nalákat diváky? Tož to je těžký. Ale asi na to, jak Hřebíčková, Vacek a Leflík budou umělcovat.

 

Děkuji za rozhovor

Vladimír Fekar

divadlo@divadlo.zlin.cz

Autor článku: příspěvky veřejnosti