Světová premiéra Evy Urbanové v roli Emilie Marty
Národní divadlo moravskoslezské uvede ve třech exkluzivních koncertních provedeních 13., 21. a 26. ledna 2012 od 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka hvězdně obsazenou Janáčkovu operu Věc Makropulos. Roli Emilie Marty vytvoří vynikající česká sopranistka Eva Urbanová (http://www.ndm.cz/cz/osoba/1654-urbanova-eva.html) a nastuduje ji poprvé ve své kariéře právě pro Národní divadlo moravskoslezské. Proč nabídku od hudebního ředitele Roberta Jindry přijala, zvláště po tom, co stejnou roli odmítla před třemi lety v pražském Národním divadle, jsme se zeptali přímo Evy Urbanové. „Věc Makropulos je můj druhý janáčkovský projekt v Ostravě (hostuje v roli Kostelničky v Její pastorkyni). V Ostravě je vynikající ansámbl. Pan dirigent Jindra mne brilantním psychologickým tahem přesvědčil, abych u vás Emilii Marty zpívala, a já si spolupráci s ním moc užívám. Doufám, že budu zdravá a vše dobře dopadne.“
Eva Urbanová není zdaleka jedinou hvězdou, kterou bude možné v Národním divadle moravskoslezském ve Věci Makropulos vidět. V hlavní tenorové roli (Albert Gregor) vystoupí Aleš Briscein (http://www.ndm.cz/cz/osoba/1609-briscein-ales.html), stálý host Národního divadla v Praze a řady evropských operních scén (Salcburk, Paříž). V Janáčkově Věci Makropulos letos v létě zpíval na Salzburger Festspiele roli Janka, hlavní tenorovou roli Alberta Gregora nastudoval poprvé pro Národní divadlo moravskoslezské.
Advokáta dr. Kolenatého ztvární slovenský basista Peter Mikuláš (http://www.ndm.cz/cz/osoba/1651-mikulas-peter.html), sólista Slovenského národního divadla, jenž se v této roli před několika lety představil v Metropolitní opeře v New Yorku. Ostravské publikum jej zná z loňské divadelní sezóny, kdy v Národním divadle moravskoslezském hostoval v titulní roli Falstaffa ve stejnojmenné Verdiho opeře.
Barona Jaroslava Pruse, rovněž poprvé ve své kariéře, nastudoval pro Národní divadlo moravskoslezské sólista Národního divadla v Praze a trojnásobný držitel Ceny Thálie Ivan Kusnjer (http://www.ndm.cz/cz/osoba/1641-kusnjer-ivan.html), který účinkoval na řadě operních scén a koncertních pódií v Evropě, Americe i na Středním a Dálném východě. Za všechny jmenujme např. milánskou La Scalu, newyorskou Carnegie Hall, Opéru Comique v Paříži, vídeňskou Staatsoper, berlínskou Staatsoper a další.
Jak se podařilo toto hvězdné obsazení Národnímu divadlu moravskoslezskému zajistit, jsme se zeptali hudebního ředitele opery Roberta Jindry, který tuto Janáčkovu operu v Ostravě hudebně nastudoval. „Od samého počátku jsem si byl vědom, že půjde o netradiční projekt, který svým způsobem vybočuje z běžně uváděného repertoáru, a že by tedy měl mít zcela výjimečné pěvecké obsazení. Bylo tak nutné uvažovat nad výjimečnými osobnostmi, které mají s Janáčkovou interpretací zkušenosti, nicméně nastudování této vrcholné Janáčkovy opery bude pro ně zajímavou výzvou,“ odpovídá Jindra a dodává: „Klíčová byla představitelka hlavní ženské role. Jsem velmi potěšen, že se podařilo přesvědčit první dámu české opery Evu Urbanovou, kterou považuji ve všech aspektech za zcela ideální představitelku Emilie Marty. Přiznám se, že její přijetí nabídky mne inspirovalo a napnul jsem sílu k oslovení dalších pěvců světového formátu. Velice si vážím jejich vstřícného postoje a vřelého přijetí spolupráce na tomto náročném projektu.“
Věc Makropulos patří v zahraničí k nejčastěji uváděným Janáčkovým operám, v Česku se ale objevuje spíše vzácně – naposledy byla uvedena v Národním divadle Brno (2001) a Národním divadle v Praze (2008). V Ostravě se tato opera naposledy hrála v roce 1964. V současné době je Ostrava jediným místem v České republice, kde je Věc Makropulos k vidění.
Premiéra 13. ledna 2012 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka (další dvě exkluzivní představení 20. a 26. Ledna 2012).
Věc makropulos
Leoš Janáček (1854–1928)
Opera se zabývá otázkou nesmrtelnosti a práva člověka prodlužovat si uměle život. Hlavní postavou je zpěvačka Emilia Marty, femme fatale, která přesto, že žije již 337 let, se všem přítomným jeví stále zhruba na třicet. V příběhu vystupuje jako Emilia Marty, v minulosti však byla známá pod jmény Ellian Mac Gregor, Ekaterina Myškin, Elsa Müller, Eugenia Montez. Všechna tato jména jsou pseudonymy, pod kterými Elina Makropulos po celý svůj dlouhý život vystupovala. Všechna mají iniciály E. M.
Libreto opery vytvořil sám Leoš Janáček podle stejnojmenné komedie o touze po nesmrtelnosti i strachu z ní od Karla Čapka z roku 1922. Skladatel převzal od spisovatele základní dějová fakta, postavy a situace a snažil se vcítit do ústřední role ženy, slavné zpěvačky Emilie Marty. Ta i přes svůj cynismus, který získala ze zkušeností vlastního dlouhého života, touží po lásce, smyslu a životním naplnění. Opera vznikala v letech 1923 až 1925, tedy na sklonku Janáčkova života.
Karel Čapek byl o šestatřicet let mladší než Leoš Janáček, ke kterému vzhlížel s úctou. Dal mu právo upravit svou divadelní hru bez nároků na jakékoliv schvalování výsledného textu libreta. To ovšem neznamenalo, že by o opeře neměl pochybnosti. Naopak. Očekával, že Janáček změní vyznění jeho díla, což se také stalo. Zatímco Čapkovo drama je koncipováno jako komedie, Janáčkova opera vyznívá jako existenciální tragédie. Když nakonec Čapek jedno z představení opery navštívil, byl okouzlen a Janáčkovi řekl: „Jak skvěle a ušlechtile dopadla ve vaší úpravě ta věc, ke které jsem měl tu čest dát tak trochu podnět. Je to plný, velký úspěch.“ Mezi významné představitelky role Emilie Marty v českých operních dějinách patřily například Marie Podvalová, Milada Šubrtová a Naděžda Kniplová. Před deseti lety ji v Brně vytvořila také Gabriela Beňačková.
