16.10.2007 00:00

Umělcům trvalo desítky let zpracovat téma procesu s Horákovou

Praha 16. října (ČTK) - Zatímco mnohé politické události ve světě získávají svůj umělecký odraz poměrně brzy, vykonstruovaný soudní proces s Miladou Horákovou v roce 1950 čekal v domácím prostředí na umělecké zpracování přes půl století. Trvalo to dokonce téměř 20 let svobody, než vznikly první umělecké reflexe. Dnes se hraje divadelní hra, připravuje se opera v Národním divadle i dva filmy.

Ve Spojených státech přitom byl osud Horákové, jediné ženy popravené za politických procesů v 50. letech, zpracován již rok po její smrti - formou komiksu. Svědčí to i o tom, že se ve světě o procesu vědělo; proti popravě protestovali světoví politici či vědci.

Teprve před rokem se o komiksu dozvěděli čeští odborníci, když jej spolu s dalšími dokumenty poskytla Národnímu archivu dcera Horákové. Komiks je v americkém kontextu tradiční a svébytnou literární formou, v českém prostředí by patrně ještě nedávno nebylo přijatelné zpracovat jím tak závažné téma. V USA ale mimo jiné vznikl i dnes celosvětově proslavený komiks na téma holokaustu.

Historik, který se zabývá dějinami druhé poloviny 20. století, ČTK řekl, že téma procesu s Horákovou patří k těm, jejichž umělecká reflexe vyžaduje značný časový odstup. Soudí, že se na počátku 90. let mohly objevovat i obavy z toho, aby po dlouhé době deformování historie nevyznělo náhlé vyzdvihování Horákové a jejích spoluobviněných a později odsouzených jako příliš zjednodušující.

V českém prostředí obecně dlouho po roce 1989 trvalo, než se začala objevovat politická témata. Zásluhu na tom, že před několika lety začala politika nedávná a později i současná na divadelní prkna pronikat, má především režisér a producent Miroslav Bambušek. Jeho projekt Perzekuce.cz se nejprve věnoval zejména tématu odsunu německých občanů z Česka. V rámci projektu pak pro Divadelní studio Továrna vznikla i inscenace Karla Steigerwalda a Viktorie Čermákové Horáková X Gottwald.

Hraje se i v současné sezoně především v bývalé továrně La Fabrika v pražských Holešovicích. Sázka na konfrontaci dvou symbolů své doby je silná - přes hluboké protiklady jejich reálných vzorů obě divadelní postavy vykazují jistý smysl pro humor a snad právě na něm je nejlépe vidět rozdíl mezi občanskou starostí o práva lidu a totalitním zneužitím tohoto ideálu.

Pod titulem Zítra se bude... připravuje na duben příštího roku premiéru opery na téma procesu s Horákovou Národní divadlo. Impulzem pro její autory Jiřího Nekvasila a Aleše Březinu bylo přání napsat celovečerní hudební projekt pro Soňu Červenou. "Od počátku nám bylo jasné, že se zaměříme na osud nějaké významné české ženy, a brzy jsme dospěli k závěru, že těžko najdeme téma důležitější a ve své zrůdnosti více fascinující, než jaký nabízí komunistický proces s Miladou Horákovou," říkají.

Autoři pracují při přípravě inscenace výlučně s autentickými dobovými texty - jednak tak zdůrazní pokoru a smířlivost Milady Horákové proti hysterii a nevzdělanosti prokurátorů a celé soudní mašinérie, jednak proto, že "celý proces byl vědomě budován jako divadelní inscenace, využívající všech možností tehdejších masmédií s cílem zastrašit a násilně sjednotit pracující lid", píšou na internetové stránce Národního divadla.

O osudu Horákové se také plánují dva filmy. Životopisný snímek s pracovním názvem Proč jsme zapomněli na doktorku Horákovou již tři roky připravují režisér Roman Vávra a filmový historik Pavel Taussig. Snímek s názvem Milada má vzniknout v australsko-americké produkci a jeho iniciátorem je David Mrnka, jemuž prý dcera Horákové poskytla podklady z rodinného archivu.

Šanci stát se národní kulturní památkou má jiný film - dokument, který několikahodinový soudní proces s Horákovou zachycuje. Loni to navrhl dokumentarista Martin Vadas, který film v archivu objevil. Myšlenku podporují i historikové. Film, který byl pořizován k propagandistickým účelům, nebyl nikdy uváděn celý. Zachoval se však v archivu a v roce 2005 měl svou premiéru.

Protože se v případě záznamu jedná o archiválii, bude film posuzovat nikoli ministerstvo kultury, ale vnitra. Žádný film sice ještě kulturní památkou není, ale teoreticky tomu podle odborníků nic nebrání. Prohlášení filmu za národní památku by mohlo pomoci sehnat prostředky na rekonstrukci záznamu.

Markéta Horešovská pba

Autor článku: ČTK