Umělecké provokace Davida Černého 'děsí' i v zámoří
Praha 13. prosince (ČTK) - Zatímco jeho skulptury děsí, vzrušují a rozčilují i světovou veřejnost, v Praze David Černý nedávno rozjel první kulturní supermarket Meet Factory. Jeho svatý Václav na koňské mrtvole zatím dál obhlíží pasáž Lucerna, dlouhonohý trabant se odporoučel ze Staroměstského náměstí na německé velvyslanectví a jedno olbřímí mimino ze žižkovského vysílače zase do belgického Ostende. Působivost uměleckých kreací Černého přesáhla hranice republiky. Radikální tvůrce oslaví v sobotu čtyřicetiny.
Umělecká fabrika Meet Factory, resurekce staršího projektu, kterou otevřel na pražském Smíchově společně s Davidem Kollerem a Alicí Nellis, má být podle něj "tavicí tyglík, kde se budou prolínat a potkávat různé typy tvůrčích individualit".
Černý je jedním z mála českých sochařů, jehož díla vlastní i zahraniční instituce. V září mu ve městě Charlotte v Severní Karolíně odhalili obrovskou plastiku. Fontána v podobě sedmimetrové hlavy z kovu s proměňující se podobou dostala názvem Metalmorphosis: "Celá ta velká hmota se rychle hejbe. Ale úplně neslyšně. Jako přelud."
Černého Viselec zpodobující psychoanalytika Sigmunda Freuda visícího za jednu ruku na tyči sedm pater nad ulicí zase před nedávnem děsil obyvatele města Grand Rapids v americkém státě Michigan. Předtím splýval Freud ze střechy jednoho z chicagských mrakodrapů a taky v řadě evropských měst.
Provokace veřejnosti a testování estetických i společenských limitů je hlavní Černého metodou. I proto zůstává řada jeho finančně náročnějších projektů nerealizována.
V USA, kde sám pobýval dva roky na studijním pobytu, jeho díla prodává zavedený newyorský galerista Freedman. A Muzeum současného umění v San Diegu má ve sbírce jeden kus z jeho série Kits (Skládačky).
Český veřejný prostor obohatil Černý v létě 2005 o působivou autobusovou zastávku v Liberci. Představuje obrovský bronzový stůl, na němž imaginární obři zanechali masožravou rostlinu, liberecké párky i propíchnutou lidskou hlavu.
Vloni v únoru měla být jeho "žraločí" socha bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna součástí přímořského festivalu v Middelkerke v Belgii. Z obav před protesty však starosta města vystavení Saddáma uvězněného v akváriu nepovolil: "O kousek vedle byla vystavena v Muzeu moderních umění. Pak se ale měl Saddám přestěhovat do polského města Bielsko Biala. A tam to starosta zařízl tvrdě. Bez jakéhokoliv vysvětlení."
V roce 2000 obdržel Černý, absolvent VŠUP v Praze, Cenu Jindřicha Chalupeckého. Absolvoval rezidenční pobyty ve Švýcarsku a v USA a spolupracuje také s filmovými tvůrci, s Divadlem na Zábradlí a s Činoherním studiem v Ústí nad Labem. V roce 2004 vytvořil obálku desky skupiny Kollerband. Svého času uváděl v ČT pořad Artóza.
K jeho památným projektům patří tank natřený na růžovo na začátku 90. let. V Manifestu Úchvatných na začátku 90. let formuloval konec umění a konstatoval, že existuje pouze trh: "Podstatou umění je předávání peněz umělci." A na akci Den zabíjení v Madridu v roce 1992 návštěvníky děsily jeho obrovské mířící revolvery nečekaně z různých míst.
Za nejzajímavější projekty sám pokládá ty, jež nerealizoval, například umístění opravdové letadlové lodi na dvě výškové budovy finančního centra v New Yorku: "Spočítal jsem, že k tomu budu potřebovat 3800 vrtulníků, ale z kulturního odboru mi sdělili, že jich mají k dispozici jen 1500."
Ale nejen uměním je David Černý, jehož otáčející se hlava působivě "hafá" na návštěvníky jeho internetových stránek, živ. Nyní si umínil udělat zkoušky na dopravního pilota, protože auta jsou prý hnusná a létání skvělé: "Až se tady pořádně naštvu, tak odjedu do Afriky a budu tam létat pro nějakou neziskovku jako pilot letecké sanitky."
Jitka Bojanovská rmi
