23.01.2023 20:52

V pražské MeetFactory bude mít premiéru inscenace o Dimitriji Šostakovičovi

Fiktivní životopis skladatele Dimitrije Šostakoviče, který pod názvem Hukot času napsal anglický spisovatel Julian Barnes, je námětem stejnojmenné divadelní hry. Uvede ji v premiéře v neděli 29. ledna pražská MeetFactory v režii Viktorie Vášové. Šostakovič prožil téměř celý život v sovětském Rusku a hra si klade otázky jaké možnosti má člověk, bytostně přesvědčený o svém talentu, čelící nelidským a morálně pokřiveným okolnostem své doby. Divadlo o tom informovalo ČTK.

Šostakovič byl za Stalinova režimu perzekvován, protože jeho hudba neodpovídala pro svůj formalismus požadavkům státní propagandy. Po odhalení Stalinova kultu byl zase tlačen k tomu, aby se státní mocí spolupracoval.

Režisérka Vášová a dramaturg Matěj Samec se shodují na tom, že Šostakovičův příběh může v dnešním světě, ve kterém už skoro rok trvá ukrajinsko-ruský konflikt, rezonovat daleko víc než dřív. Témata hrdinství versus zbabělosti, jejich odstínů, problematizování, stejně tak i svobody a jejího hledání ve světě, který je z podstaty nesvobodný, jsou i tématy dnešní doby, uvádějí.

Namísto toho ale, aby vyzdvihli z Barnesova textu historicko-politické dění, rozhodli se více se zabývat Šostakovičovým vnitřním světem, jeho myšlenkami a osobou.

„Jeho životní rozhodování se dá vidět rozporuplně, určitě nelze tvrdit, že je to jednoznačně kladná postava. Dokonce není ani zcela jasné, co si přesně myslel, jak celou situaci vnímal. Barnesovo pojetí Šostakovičova života tematizuje velký vnitřní rozpor člověka, který si je vědom všeho, co dělá, musí lhát, aby přežil, respektive mohl tvořit," uvedl Samec.

Tématem hry je i to, co Barnes uvedl i přímo v titulu románu - hudba jako prostředek k překonávání hukotu času doby, paralelní jazyk, kterému totalitní moc nerozumí a nemůže ho zdiskreditovat. Tvůrci zdůrazňují, že inscenace je volnou adaptací knihy. Také herci Tomáš Janypka, Anna Datiashvili a Matěj Šumbera nehrají jednotlivé postavy z románu, ale střídají a prolínají se v postavě Šostakoviče. V inscenaci je oproti knize zcela vynechán skladatelův rodinný život.

Podobně jako Barnesova kniha se i inscenační tým snaží vidět v díle určitou naději. „Myslím, že v té inscenaci by měla být znát nejenom tíha a destrukce, vyplývající z kontextu života SSSR, ale i nějaká hravost, kterou ten hnus automaticky generuje jako obranu," dodal Samec.

Barnes debutoval v roce 1980 prózou Metroland. Druhým románem, Než potkala mě, se pokusil zachytit složitost vztahů mezi muži a ženami. V roce 1984 publikoval, mimo jiné i po několika detektivních románech, které napsal pod pseudonymem Dan Kavanagh, experimentální román Flaubertův papoušek. Tento realistický příběh anglického lékaře Geoffreyho Braithwaita, posedlého Gustavem Flaubertem, sklidil obrovský úspěch. Barnes, představitel postmoderny a experimentální prózy, byl třikrát nominovaný na Bookerovu cenu. Tu získal v roce 2012 za román Vědomí konce.

Autor článku: ČTK: hrm, rdo