Ve věku 89 let zemřel dirigent Libor Pešek
Ve věku 89 let v neděli zemřel dirigent Libor Pešek. Informaci České televize (ČT) potvrdil ČTK ředitel Českého národního symfonického orchestru (ČNSO) Jan Hasenöhrl. Příznivec a propagátor Sukovy tvorby Pešek získal světové renomé zejména jako šéfdirigent Královského liverpoolského filharmonického orchestru.
Dirigent Libor Pešek patřil vedle Václava Talicha, Karla Ančerla, Rafaela Kubelíka či Jiřího Bělohlávka mezi plejádu nejslavnějších českých dirigentů v posledních desetiletích, byl ostatně žák Karla Ančerla, Václava Smetáčka a Václava Neumanna. A jako mnoho jiných se proslavil nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí, zejména když v letech 1987 až 1997 působil jako umělecký ředitel a šéfdirigent Královského liverpoolského filharmonického orchestru. Držitel mnoha ocenění byl u většiny orchestrů velmi oblíbený.
Příznivec a propagátor Sukovy tvorby, jehož repertoár obsáhl klasické hudební období stejně jako hudbu 20. století, proslul jako náročný šéf. Říkal však, že dirigent má být hlavně přítelem hudebníků. "Hudební problémy víc předkládám k uvážení, než abych vnucoval svůj pohled. Každý se sám musí zamyslet, zda by nebylo lepší zahrát něco tak či onak. Když se problém promyslí, vyřeší se sám," popsal jednou svou metodu dirigent, známý precizností, ale také hlubokým smyslem pro toleranci.
V posledních letech Pešek nejčastěji dirigoval Český národní symfonický orchestr, v roce 2013 převzal od zástupců společnosti Supraphon diamantovou desku za 635.000 prodaných nosičů, o pět let později převzal cenu klasické hudby Classic Prague Awards v kategorii za celoživotní přínos a v roce 2020 dostal pamětní medaili za interpretaci orchestrálního díla Bohuslava Martinů.
"Libor neměl nikdy daleko k dobrému vtipu a byl vždy nesmírně lidský," řekl o něm ředitel Nadace Bohuslava Martinů Jiří Hlaváč. "Z Liborových hlášek bych připomněl tu ke členům FOK, kterým řekl: Zkuste ladit. Uvidíte, že se vám to zalíbí. Ve Slovenské filharmonii zase prohlásil: Dirigoval jsem i podstatně horší orchestry, ale byly lepší než vy," dodal.
Dirigent byl známý i jako milovník krásných žen. "Ženy mám opravdu rád. Jsou inspirací, bez které se muž neobejde. Já se na ženy i rád dívám, mám z nich prostě radost, je to blaho," řekl jednou tento vždy elegantní muž. Vedle žen a vína, které jej "provázelo životem jako dobrý kamarád", měl Libor Pešek také jednu na dirigenta netradiční zálibu - střelné zbraně. "Mám několik revolverů... Střílím rád. Ale jenom na střelnici. Já bych po zvířeti nevystřelil," prohlásil kdysi Pešek, který se ostatně netajil tím, že mu učaroval zen-buddhismus. "Tam už člověk o věcech nefilozofuje, vůbec nic neposuzuje, ale bere život takový, jaký je. Jsem to, co jsem. Je to tak, jak to je," řekl také v interview.
Pražský rodák (narozen 22. června 1933) studoval v mládí hru na klavír, trombón a violoncello. "Pro dirigenta je dobré mít zkušenosti s nějakým smyčcovým nástrojem a klavír je nutný, aby si v mládí mohl přehrávat partitury, které později už jenom čte," uvedl před časem v rozhovoru s ČTK. Dirigent podle Peška musí být také dobrý psycholog s velkou empatií.
Původně ale nebyla Peškovou láskou klasická hudba, ale jazz. Coby gymnazista hrál na trombon a s vlastním big bandem swingoval na čajích a zábavách. Vážná hudba ho pohltila až na Akademii múzických umění (AMU), kde v roce 1956 absolvoval obor dirigování. Jeho učiteli na AMU byli Karel Ančerl, Václav Smetáček a Václav Neumann.
První komorní soubor, Komorní harmonii, založil v Praze na konci padesátých let minulého století. Živil se tehdy jako korepetitor baletu v Plzni a poté v pražském Národním divadle. V letech 1963 až 1969 pak působil jako dirigent Severočeského symfonického orchestru v Teplicích.
V roce 1969 dostal první nabídku ze zahraničí, šest let vedl orchestr v nizozemském Leeuwardenu a později orchestr v Enschede. V letech 1970 až 1977 také jako šéfdirigent přispěl k vzestupu pardubické komorní filharmonie.
V letech 1981 až 1990 byl stálým hostem České filharmonie. Poté se stal hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK a před koncem své aktivní činnosti zastával post hlavního dirigenta Českého národního symfonického orchestru.
Za svá nejlepší léta považoval mistr taktovky období zhruba mezi svým pětačtyřicátým a pětašedesátým rokem, tedy dobu, kdy řídil Slovenskou filharmonii, vznikly některé úspěšné Peškovy nahrávky s Českou filharmonií a samozřejmě trvalo angažmá v Liverpoolu.
Nabídku z Británie dostal rok poté, co tamní kritiku i publikum uchvátil svým provedením Sukových děl. Jako šéfdirigent a umělecký ředitel liverpoolských filharmoniků působil do roku 1997. Rozšířil repertoár orchestru o českou hudbu, mimo jiné právě o skladby Josefa Suka. "Asi po dvou či třech letech mého působení v Anglii se povedlo, že londýnská kritika napsala, že liverpoolský orchestr je nejlépe česky znějící orchestr mimo Československo," vzpomínal.
S britským orchestrem zůstal Pešek spjatý i po svém odchodu jako jeho čestný dirigent. V roce 1996 jej královna Alžběta II. vyznamenala Řádem rytíře britského impéria. Téhož roku byl jmenován čestným členem Univerzity v hrabství Lancashire v Prestonu. V roce 1997 dostal z rukou prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy I. stupně.
Libor Pešek měl syna, který se "nepotatil", protože vystudoval matematiku a fyziku a je vědec.
