Vyšší odborná škola herecká vysílá do praxe první loutkáře
V roce 2005 byl na Vyšší odborné škole herecké v Michli (Hadovitá 1023/7, 14100, Praha 4) otevřen nový studijní obor Loutkářské umění. Jeho hlavním předmětem bylo (a i v dalším školním běhu bude) Herectví s loutkou a na něj navazující Jevištní praxe.
Studenti byli během tříletého studia vzděláváni v těchto praktických předmětech: herectví s loutkou, herecká výchova, vztah k předmětu, divadlo masek, loutkové divadlo jednoho herce, párové loutkové divadlo, černé divadlo, orientální loutkové divadlo, hlasová výchova, pohybová výchova, jevištní pohyb, hudební a pěvecká příprava, práce s mikrofonem, estetika, dějiny divadla, dějiny světového a českého loutkového divadla, psychologie, ortoepie a stylistika, technologická, scénografická a režijní propedeutika, současná divadelní praxe, cizí jazyk. Škola má vlastní studiovou scénu (Pidivadlo, Letohradská 44, 170 00, Praha 7), kde se uvádějí absolventské inscenace studentů Dramatického umění a moderování - a nyní i studentů Loutkářského umění.
Na konci divadelní sezóny 2007/2008 odcházejí do praxe první absolventi loutkářství. Slovem i obrazem vám chceme připomenout jejich snažení na prknech Pidivadla:
Studijní skupina LU A (Jana Březinová, Lucie Radimerská a Gabriela Dolanová) pod vedením pedagogů hlavního oboru Mgr. Hany Zezulové a Bohuslava Šulce nastudovala během tříletého studia (respektive během pěti semestrů) 7 inscenací pro dětské i dospělé diváky.
V Pidivadle se tato třída představila dvojprogramem – Hurá loutky a Červená Karkulka. Jednalo se o varietní výstupy s loutkami ze soukromého fundu Bohuslava Šulce (zde se studentky potýkaly s marotami, maňásky, s marionetovými trpaslíky, zvládaly i stínovou pohádku) a etudy s loutkami z inscenace O Červené Karkulce, kterou zapůjčilo divadlo Říše loutek (text J. Čermáková, hudba P. Jurkovič, výprava Š. Váchová). Hrálo se pro děti. Vzhledem k tomu, že posluchačky neměly do té doby s loutkovým divadlem žádnou zkušenost, jejich sympatické herecké nasazení bylo na „prváky“ docela hodno obdivu.
Další studijní prací byly Čtyři pohádky o jednom drakovi M. Mašatové. Šlo o jednoduchý, čtyřikrát – vždy v jiné variaci – opakovaný pohádkový příběh, inscenovaný „stolovými“ loutkami Jiřího Tyllera. Bylo to setkání s hereckým projevem postaveným především na slovním jednání a přesnosti akcí na stole a úspěch u dětí v mateřské škole byl zaslouženou odměnou za tvrdou práci na zkouškách.
V rámci projektu JPD 3 nazkoušely (o prázdninách po prvním ročníku!) tři studentky této skupiny s režisérem M. Bečkou pohádku D. Mrázkové Slon a mravenec. Tentokrát to byly loutky-hračky (dramatizace K. Schwarzová, scéna a loutky B. Čechová). Režisér dal dívkám příležitost k samostatným improvizacím, v nichž musely prokázat i hereckou pohotovost. Představení je postaveno na přímém kontaktu s dětským divákem, takže to byla zkouška ohněm, ve které se ctí obstály.
Klasickou maňáskárnu si dívčí trojice vyzkoušela v inscenaci Dejte mi jitrnici (libreto Duranty-Kawon, loutky a výprava R. a M. Lhotákovi). V této komedii si mimo jiné dívky ověřily důležitost přesné synchronizace akcí a doprovodného zvuku, který zde prakticky nahrazoval mluvené slovo. Hrály s velkým úspěchem při mnoha příležitostech (festival Mezi ploty, Zličínský festival, pouliční divadlo aj.)
Absolventskou inscenací této skupiny je humorná koláž sestavená z monologů ženských hrdinek klasického činoherního repertoáru. Pásmo S láskou nejsou žerty sestavil, písněmi opatřil a režíroval Jiří Středa. (Výprava je dílem manželů Sotákových, hudbu složil R. Krupanský.) Inscenace určená dospělým divákům je uváděna s velkým úspěchem v Pidivadle. Studentky zde dostaly příležitost prokázat své schopnosti, zvládnout nejen různé loutkové technologie, ale i činoherní party a pěvecká čísla.
Druhou absolventskou inscenací, tentokrát určenou dětem, je dramatizace Preusslerovy Malé čarodějnice (dramatizace J. Novák), hraná půvabnými marionetami na drátě R. Lhotákové v klasickém kukátku, s hudbou P. Jurkoviče a v režii H. Zezulové. V náročném úkolu, zvládnout nelehké herecké úkoly čistě loutkovými prostředky rozhodně nezklamaly.
Studijní skupina LU B pod vedením pedagogů hlavního oboru MgA. Waldtraut Ritterové a Jana Prokeše (Lenka Hajduková, Zuzana Horová, Monika Kudrnová, Anna Václavková, Jana Valentová)
uvedla v Pidivadle 5 inscenací:
První hříčku pro nejmenší diváky jsme museli z provozních důvodů nastudovat jak pro exteriér tak interiér. Veršovaná pohádky Věry Provazníkové O zlé koze se zdála být ideálním východiskem pro pouliční divadlo. Tak vznikla první absolventská inscenace Aj, já koza! (režie J. Prokeš, hudba J. Komárek a J. Prokeš, výprava I. Marečková, pohybová spolupráce V. Gut.). Jako režijně-výtvarnou koncepci jsme zvolili kombinaci maňáska a celohlavové masky. Celou hříčku doprovázejí studenti na jednoduché hudební nástroje, využíváme zpěv, rytmizaci verše, jasné zvukové akcenty a stylizovaný pohyb. Možnost vyzkoušet rozdíl mezi hraním v interiéru a exteriéru - a to na jedné inscenaci - byla po jednom roce studia zajímavá zkušenost.
Druhou absolventskou inscenací byla hodinka pohádkové výuky v popletené piditřídě pro nejmenší diváky Mikulkovy pohádky. Počátek práce byl v hodinách Párového divadla. Záměrem byla cesta od básnické prózy k divadelnímu tvaru. Studenti spolupracovali na dramaturgii, zkoušeli zahrát příběh pomocí improvizovaných loutek z různých pohledů různých vypravěčů. V hodinách Jevištní praxe se jednotlivé příběhy spojily do inscenace, kterou sjednocuje výprava Zdeňka Hajducha. (Scénu a loutky jsme zachránili před likvidací a získali darem od divadla Lampion. Scénář J. Prokeš, hudba M. Krejčík, režie W. Ritterová, scéna a loutky: Z. Hajduch, kostýmy: M. Dvořák.).
Naše poslední absolventská inscenace je jarmareční truchlohra s Kašparem a čerty Johanes doktor Faust a Rej čarodějnic (scénář J. Prokeš, loutky J. Homolka, kostýmy M. Dvořák, pohybová spolupráce M. Doláková, hudba P. Kovařík, korepetice G. Macků). Studenti pracují s marionetami na výkyvném drátě, klasickým „dráťákem“ a Kašpárkem „níťákem.
Projekty realizované mimo rámec pravidelné výuky:
Po ukončení 1. ročníku jsme v čase prázdnin v létě 2006 v rámci projektu JPD 3 nastudovali loutkovou hříčku Plaváček na motivy pohádky K. J. Erbena Tři zlaté vlasy Děda Vševěda. (Scénář a režie J. Prokeš, výprava: Z. Hajduch, hudba V. Zeman, pohybová spolupráce J. Klár.). Volné Pidivadlo, častá přítomnost autora hudby, moudré a laskavé pedagogické působení choreografa, denní pětihodinové zkoušky - to vše po tři týdny navozovalo atmosféru profesionální práce v „kamenném divadle“. Herecká práce se samostojnými fázovacími loutkami nutila studenty zvládnout náročné úkoly: činoherní herectví (zpěv, tanec, improvizace s divákem, atd.), partnerskou souhru mezi hercem a loutkou, přechody z úlohy vypravěče do postavy, zástupné herectví, „zcizovací efekt“ atd. Tvrdý úkol na závěr 1. ročníku. Bojovali statečně.
Večer o dvou půlkách
První polovinou komponovaného pořadu byla sólová performance Anny Václavkové Svatební košile - známý čítankový horor K. J. Erbena, kupodivu vážně pojatý. (Režie W. Ritterová, pohybová spolupráce J. Klár, hudba V. Zeman, výprava Z. Hajdúch a Š. Pobořilová.) Scénické ztvárnění básně vzniklo během prázdnin spolu s inscenací Plaváček. Anna V. dala k dispozici svůj volný čas a pevnou vůli, pokusila se udržet dospělé diváky v napětí 23. minut. Výkon hodný obdivu.
Druhou částí Večera o dvou půlkách byla jedna ze zápočtových prací prvního semestru - Lekce Cyrano. Rozmarná etuda pro lidské ruce a nelidské kuchyňské náčiní na motivy slavné hry Edmonda Rostanda. (Text napsal J. Prokeš ve spolupráci se studenty, výprava a režie jsou také dílem kolektivu.) Víme, že Cyrano byl veleúspěšně inscenován souborem DNO z Hradce Králové - a to stejnou loutkářskou technikou. Neskrývali jsme tento inspirační zdroj.
Jistou zvláštností byl společný projekt studentek z obou tříd, který umožnil Lence Hejdukové nastudovat individuální absolventskou inscenaci Ochočená tma aneb Pojďte si hrát s Lenkou (Scénář, výprava a režie M. Dvořák, kostýmy: J. Šmídek, autoři výchozích textů J. Žáček, J. Vodňanský, J. Prokeš.)
Každý ze studentů loutkářského umění odehrál během tří let studia něco přes 100 repríz absolventských představení. Cílem bylo navázat kontakt s dětským divákem různých věkových kategorií i s dospělým publikem. Dialog mezi jevištěm a hledištěm nelze učit jinak než praxí.
Během tříletého školního běhu se studenti seznámili s nejrůznějšími technologiemi a inscenačními postupy a díky řadě představení v Pidivadle, ve školkách, v plenéru i při různých dalších příležitostech získali solidní základ pro zvolenou profesi. Tak teď už je jen na nich, jak v praxi dokáží svou tříletou zkušenost zúročit.
Zlom vaz!, naše první „vošhská“ třído!
Materiál připravili Waldtraut Ritterová, Jan Prokeš a Hana Zezulová
