Výstava kostýmních realizací a návrhů výtvarníka Josefa Jelínka v ústeckém divadle opery a baletu

Úspěch baletních představení závisí bezesporu na mnoha faktorech. K nejvýznamnějším složkám, řadícím inscenaci na určitou technickou i uměleckou úroveň, patří vhodné libreto, hudba, choreografie, kvalita interpretačních výkonů a v neposlední řadě výtvarný návrh scény a kostýmů. Právě invence výtvarníka může vynést divadelní inscenaci do výšin úspěchu, nebo naopak zmařit dlouhodobé úsilí desítek lidí a uvrhnout dílo do šedi průměrnosti či okamžitého diváckého zavržení. Český balet je již více než třicet let doprovázen nápaditými, navýsost elegantními a výstižnými kostýmy Josefa Jelínka, dnes již legendárního divadelního výtvarníka. Poetické sdělení tohoto umělce vyniklo na scéně Národního divadla v Praze se stejnou intenzitou, s jakou ohromilo diváky oblastních scén v celé republice i za jejími hranicemi. Ve svých pouhých pětapadesáti letech oblékl více než 650 baletů, oper i činoher, stal se autorem mnohých divadelních dekorací a svými návrhy přispěl k úspěchům celé řady filmů. Jeho kostýmy vždy vzbuzovaly pozornost domácích i mezinárodních jury a on sám se stal laureátem prestižních cen, mezi které patří např. Cena mladého výtvarníka, Cena MK SR, zlaté medaile z Trienále v Novém Sadu nebo Pražské quadrienále 1983. Výstavy jeho divadelních prací zaznamenávají úspěch nejen u nás, ale i v zahraničí. S jednou z nich se můžete seznámit právě nyní v našem divadle. Zachycuje především jeho práci pro Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem, pro které výtvarně připravil mnoho inscenací, z baletů např. Coppélii (2005), Casanovu (2006), Romea a Julii (2001), Labutí jezero (2006) či Spící krasavici (2003), z oper jmenujme z poslední doby alespoň Trubadúra (1997), Prodanou nevěstu (2002), Kouzelnou flétnu (2003) nebo Aidu (2003). Probíhající výstava je jakousi vizitkou a poctou nejen tomuto umělci, ale i krejčovským dílnám ústeckého divadla .

Josef Jelínek patří k našim současným nejžádanějším kostýmním výtvarníkům. Po maturitě pokračoval ve vzdělání na Divadelní akademii múzických umění v Praze a zjistil, že scénografie je obor stmelující poznatky z malířství, sochařství, architektury, historie, literatury, hudby… „Scénografie v té době prožívala určitou renesanci, neboť tvůrci dávali přednost vzhledné estetice, půvabu a kráse“, vzpomíná na tehdejší repertoár. Scénografii studoval u L. Vychodila, nejprve na pražské DAMU, poté i na bratislavské VŠMU. „Na studiích jsem pochopil, že profesionál v tomto oboru nemůže být pouze reprodukčním kumštýřem (dobrým malířem a kreslířem), ale člověkem, který dokáže divadelní hry číst a orientovat se v jejich záměrech.“ Svou praxi začínal ve zlínském divadle. „Moji spolupracovníci si určitě vůbec neuvědomovali, co pro mě dělají. Vedle nich jsem si mohl ověřit to, co jsem plánoval a co jsem po letech mohl realizovat a rozvinout v plném rozsahu. Ve velice tvůrčí atmosféře, kde hodiny práce navíc nikoho nezneklidňovaly, jsem si udělal několik Shakespearových, Brechtových, Čechovových i Molièrových her a oblékl jsem i četné inscenace našich současných autorů,“ sděluje své dojmy z prvního angažmá Josef Jelínek. V roce 1983 byl angažován do Národního divadla, kde působil dvacet let jako stálý výtvarník, přičemž zároveň hostoval a hostuje v divadlech po České republice i v zahraničí (Velká Británie, Německo, Norsko, Španělsko, Polsko, Monte Carlo ad.). Navrhoval kostýmy a scény pro inscenace činoherní, operní i baletní, celkem má na svém kontě na 650 kostýmních návrhů. Spolupracoval s režisérem Ladislavem Štrosem na Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských v anglickém Leedsu, s režisérem Petrem Weiglem na inscenaci Salome R. Strausse v Deutche Oper Berlin a se stejným režisérem se podílel na filmových produkcích Marie Stuartovna, Kateřina Ismailova, Mozartova cesta do Prahy, Zimní cesta, Romeo a Julie na vsi, Jak se dělá opera, Dáma s kaméliemi, a Romeo a Julie. Na taneční katedře pražské HAMU přednáší předmět Kostýmy a scénografie. Ojediněle se věnuje i scénografické tvorbě, zejména pro balety. Je mezinárodně uznávaným výtvarníkem, nositelem mnoha ocenění, za kostýmy k filmu Andělská tvář Zdeňka Trošky byl nominován na Českého lva 2002.

Nejnověji můžou návštěvníci ústeckého divadla vidět práci Josefa Jelínka v inscenaci baletu P.I.Čajkovského Louskáček, ke které vytvořil scénu a kostýmy. „Každá nová inscenace vyžaduje stejnou odpovědnost i pečlivou přípravu, protože vždy je třeba vyjít ze specifik divadla i tvůrců a vymyslet něco originálního, odlišného, krásného“, míní Jelínek. Tvorba výtvarníka závisí na mnoha lidech, kteří představy zhmotní a uvedou do scénického života. „Jedna věc je být erudovaný a tvůrčí umělec (kreslíř, malíř), druhá umět motivovat lidi, kteří mé obrázky zrealizují. Tvůrčí činnost výtvarníka se nedá oddělit od života zákulisí a je potřeba zachovat si nadhled nad mnohými divadelními malichernostmi“, přiznává.

„Když si mě někdo vybere do svého týmu, jsem potěšen a beru tu výzvu ne jako zakázku, ale jako spolupráci na díle, kterému chci svými schopnostmi co nejvíce pomoci. Toho, že je o mě ze strany divadel, choreografů i režisérů zájem, si velice vážím a je to pro mě zavazující. Každé divadlo má své vlastní kouzlo, svou vůni a atmosféru. Já osobně vítám každý čerstvý projekt s lidmi, kteří mě vyprovokují k novým nápadům, ale nikdy bych se nechtěl zpronevěřit své profesi a sejít z cesty předurčené mými profesory i svým instinktem. Prosadit se tím, že zaujmu pozornost diváků neestetickou, arogancí či hnusem, není můj styl. Mám rád tu nevýslovnou rozkoš z tápání v nových projektech s neznámými tvůrci, stejně tak miluji práci v týmu lidí, se kterými mám dlouholeté zkušenosti a vztahy, jakých se velice vážím. Jsem rád, že nakonec to budou vždy lidé v hledišti, kteří posoudí, kde je opravdová hodnota, a té dají svůj hlas. Já sám jsem posedlý bohatostí krásy, a proto bych rád v budoucnu postupoval dál, rád bych se vracel, byl poučen a připraven, byl lepší a přinášel vždy něco zajímavého a nového“, říká výtvarník Josef Jelínek.

divadlo.usti@operabalet.cz