Zaorálek: Každý pracovník v kultuře má dostat 60 tisíc, Babiš mé požadavky bere vážně

Lidovky.cz: Při oznámení nových omezení v kultuře mě zarazila formulace, že půjde o volnočasové aktivity a tento krok se nedotkne ekonomiky. To je přece nonsens, vždyť v kultuře pracuje množství lidí a ti jsou ekonomicky ohrožení. Co je to za slovní ekvilibristiku?

Berete mi to z úst, protože to samé jsem už několikrát říkal, naposledy na zasedání vlády a také to nebylo poprvé. Znovu jsem opakoval, že není šťastné používat větu, že se to týká pouze volnočasových aktivit, a tím pádem se to nedotkne ekonomiky.

My jsme dneska společnost služeb, ty jsou tahounem ekonomiky a zaujímají stále významnější místo v hospodářském růstu. A to není trend jenom v Česku. Kdybych vzal jen příklad Německa, tam se kulturní a kreativní průmysl dostal na druhé místo za automobilový průmysl, dokonce předstihl chemii a finance. Je třeba u nás o tom mluvit, protože takové výroky souvisejí se špatným chápáním strukturálních změn v ekonomice. A to samozřejmě souvisí i s tím, jak se vnímá kultura a ministerstvo, jež ji má v gesci.

Naštěstí si to stále více lidí začíná uvědomovat a o kreativních a kulturních průmyslech se mluví právě v souvislosti s krizí, kterou prožíváme. A když se z ní hledá cesta ven, je jasné, že se budou muset podporovat právě tyto nové technologie. Já to chci prosazovat, už dnes jde o segment, jenž má velký ekonomický dopad.

Lidovky.cz: Dobře, ale zmíněný výrok dráždí. Když jste tedy na to poukazoval, mělo to u ministra zdravotnictví a členů vlády nějakou odezvu?

Pan ministr se chce vyhnout tomu, aby si lidé mysleli, že chce jako na jaře vypnout ekonomiku ve stejném rozsahu. Já jsem mu opakovaně říkal, aby to tak neformuloval.

Lidovky.cz: Ale on se toho stále drží.

Tak mu to budu říkat tak dlouho, dokud se nezmění. Z jeho strany je to snaha vytvořit dojem, že ekonomiku nezastavujeme, aby se lidé neděsili, ale ona to už není pravda. My těmito restrikcemi ekonomiku postihujeme, a dokonce postihujeme významnější oblasti, než si dnes leckdo myslí. A jednou z těch oblastí je právě kultura, která zaměstnává statisíce lidí, čili není to tak, že si někdo odskočí do lesa.

Lidovky.cz: A vy věříte tomu, že to bude jen na čtrnáct dní?

Ta lhůta je problematická. Když zavřete kina a divadla na čtrnáct dní, neznamená to, že jakmile se opět otevřou, všechno se hned vrátí do předchozího stavu. Na jaře to trvalo dva měsíce, než se diváci začali vracet. A ta situace se nyní opakuje, lidé, kteří si mysleli, že v divadle je minimální riziko, nyní o svou jistotu přišli a bude jim trvat, než se znovu odváží.

Takže i kdyby divadla a další kulturní podniky zůstaly zavřené jenom těch čtrnáct dní, ztráty budou větší. A jistotu, že to bude skutečně jenom čtrnáct dní, vám teď nikdo nedá, jsme stále v situaci, která je pořád z velké části neznámá. I ministr zdravotnictví připouští, že ze dvou týdnů mohou být tři – a to by pořád ještě bylo dobré.

Lidovky.cz: Divadla se musí zavřít a hospody zůstanou otevřené. Bavit se při jídle lze, a sedět mlčky v hledišti s rouškou ne? Není to nelogické?

Restaurace budou mít i další omezení. Nemám z toho dobrý pocit, protože sám jsem mnohokrát argumentoval tím, že divadla nejsou největším zdrojem nákazy. Dnes se ale její tempo zvyšuje, a tak se všechna větší shromáždění stávají rizikovými místy.

Nejsem epidemiolog, proto hledám argumenty v tom, jak to řeší v zahraničí – čili v Německu, Francii, Itálii. S panem Prymulou jsme se dohodli na úpravě zpěvu, to znamená, že při návratu k normálním režimu by toto omezení už neplatilo. Tady nám bylo dopřáno sluchu, stejně tak, pokud jde o zkoušky, takže i když se od pondělí divadla zavřou, budou dál zkoušet. Platil by zákaz sborů, ale jinak by zpěv byl omezen jen počtem účinkujících.

Lidovky.cz: Zákaz zpěvu vyvolal kritiku a poukazovalo se na jeho nelogičnost, protože třeba v činohře stačí, když herec zvýší hlas, a to jsou téměř gejzíry kapének. Radili jste se s divadelníky, a pokud ne, máte v plánu s nimi taková rozhodnutí konzultovat?

Snažíme se být s nimi v co nejužším kontaktu, zejména s těmi, kteří mají praktické zkušenosti. Teď odcházím na schůzku Asociace profesionálních divadel a to, o čem mluvím, jsou věci, jež jsme s nimi dohadovali. V tom nepříliš veselém výsledku nových omezení jsme právě na základě dohody s nimi dokázali prosadit nějaké korekce.

Dnes jsme v kontaktu aspoň s dvaceti asociacemi z živé kultury a snažíme se dlouhodobě dávat dohromady informace od nich a částečně to fungovalo už dřív. Teď ale přišel nový ministr, nastaly personální změny, a museli jsme tudíž vazby obnovit.

Lidovky.cz: Jakou máte se svými názory úspěšnost ve vládě?

Nemyslím si, že by vláda měla jiné názory než já, není to tak, že by kulturu někdo zpochybňoval. Problém spočívá v tom, že když vystoupím z kultury neziskové a přesunu se do oblasti podnikání v kultuře, stávám se konkurencí ostatních oblastí, které jsou taky postižené.

Nepotřebuji vysvětlovat členům vlády, jaký dopad má na lidi vypínání kultury, všichni to chápou, i ministr zdravotnictví. Všichni také chápou specifickou roli a význam neziskovek a mně se také hned na začátku podařilo získat příslušné nástroje a čerpám finance. Sráží nás ale na kolena vývoj situace. Předpokládali jsme, že to letos zvládneme, zvlášť když se podaří rozeběhnout to, co se zastavilo. A tato premisa se teď hroutí.

O tom jsem také informoval vládu – kultura se nestačila nadechnout a zase dostala další ránu. Ta oblast je v polorozpadu a pro některé začíná být problém ekonomicky kalkulovat – to se týká jak příspěvkovek, tak nezávislých a postiženi jsou podnikatelé i individuální umělci. My jsme se všechny tyto segmenty snažili pokrýt a peníze doručit lidem a teď ten systém opět nestačí.

Lidovky.cz: Měli jste alokovaných devět set milionů. Kolik zbývá rozdělit a jak?

Zbývá rozdělit sedm set milionů korun. Tento titul vypisujeme do konce října a podařilo se nám dohodnout lepší podmínky. Už na jaře jsme chtěli být velkorysejší, ale domluva s ministerstvem financí byla složitá, protože mají konkrétní rozpočtová pravidla.

Lidovky.cz: A na co to budou lidé čerpat, když nevykazují, tedy spíše nemohou vykázat žádnou činnost?

Právě proto jsme docílili toho, že bude možné vykazovat nejenom ztráty nákladů akcí, které se nemohly konat, ale také provozní náklady.

Lidovky.cz: Jak dlouho může stát platit lidi, kteří nepracují? Může třeba platit půl roku operní dům, jenž stojí?

To je obecná otázka. Jak dlouho si můžeme dovolit tyto refundace, než se celkové zadlužení začne projevovat na našem ratingu, důvěryhodnosti. Myslím si, že v tomto roce to problém není, a je to vidět i na balíčcích, které jsem pro kulturu dostal.

Na jaře to bylo 1,07 miliardy, pak devět set milionů na covid, dostali jsme peníze i v dalších programech ministerstva financí, tam je třeba zahrnout i odpuštění daní. Kdyby se nic dalšího nestalo, přežili bychom to. Peníze jsme měli, akorát byl problém to zúřadovat, ale nakonec jsme to zvládli, i když jsme dostali zabrat.

Problém je, že přišla druhá vlna, ale už jsem dostal dalších tři sta milionů korun navíc. I kdyby došlo na nejhorší scénáře, tak úkol je stejný. I v tom nejhorším scénáři musíme zachránit co nejvíc. Pořád ještě nejsme v kritické situaci, ale pokud se tento stav bude prodlužovat, mohou nastat potíže. Kultura je nyní zastavena, ale ne proto, že by byla nevýznamná, ale protože funguje na živém kontaktu, je to společenská záležitost a s tím nic neuděláme.

Lidovky.cz: Jakou dostane kultura šanci, aby přežila? Třeba se podaří ta čísla srazit, uvolní se to a zase se to zhorší. Třeba v Metropolitní opeře letošní sezonu odpískali. Nebude se muset nakonec k tomuto kroku sáhnout?

Je to pořád stejné, musíme to nějak překlepat do jara. Je ještě brzo mluvit o takových katastrofických scénářích. Teď jsme udělali další krok k zastavení epidemie a uvidíme, co se bude dít.

Na všech jednáních teď mluvím o tom, že potřebujeme další prostředky, posílit nástroje, jež máme. Jestli lidem v kultuře nepomůžeme, zdevastujeme ji a lidé z ní utečou. To nemůžeme dopustit.

Teď jednáme o další sumě, kterou by do konce roku dostali, a mělo by to být šedesát tisíc na hlavu. Premiér mi slíbil, že mé požadavky bere vážně a pro mě je to dostatečné ujištění. Řekl mi, že se nemám se svými požadavky vůči kultuře vydělovat a že jsme na společné lodi.

Lidovky.cz: A čím se vydělujete?

Tím, že bojuji zvlášť za kulturu, a on to bere tak, že je to náš společný zájem a já ze sebe dělám osamoceného bojovníka.

Lidovky.cz: Takže není to tak, že ministr kultury je ten poslední a stojí proti všem?

Není a věřím, že nebude. Nejenom politici si začínají uvědomovat, že kultura a kreativní průmysly začínají táhnout ekonomiku.

Lidovky.cz: Pojďme na chvilku k záležitostem ministerstva, které by za normální situace asi daleko víc hýbaly kulturní obcí. A to je především výběrové řízení na ředitele Národní galerie, jehož vítěze jste slíbil oznámit příští úterý. Jiří David píše, že máte zveřejnit to, jak adepty hodnotí zahraniční odborníci. Můžete to vůbec udělat?

Problém tkví v tom, že jsme společnosti, která dělala psychologické profily, slíbili, že nic z toho neuveřejníme. Máme tři součásti hodnocení: výsledek výběrového řízení, psychologická hodnocení a posudky zahraničních odborníků – a teprve v tomto celku to dává smysl. A já nemůžu ten jeden kus vzít a předhodit veřejnosti.

Mohu snad říct, že žádná z těch oblastí nedopadla jednoznačně. V článku se objevilo, že když Bernard Blistene z Centre Pompidou někoho doporučí, je to nezpochybnitelné, jenže Centre Pompidou žádné doporučení neposlalo. Názoru pana Blistena bych si taky velmi vážil.

Možná je to moje chyba, měl jsem Blistena i ostatní osobně požádat, ale bylo mi řečeno, že to není nutné, že se v takových případech píší dopisy. Asi také mají svých starostí s covidem dost. Může mě to mrzet, ale nic s tím nenadělám. Mám tři posudky a opravdu nejsou jednotné. Takže nakonec se musím rozhodnout podle svého uvážení a všech materiálů a znalostí, které mám k dispozici.

Lidovky.cz: A můžete aspoň říct, podle čeho jste se rozhodoval, co bylo vaší prioritou při úvahách o novém řediteli?

Nedávno jsem mluvil s přítelem z Ameriky a ten mi říkal, že je to zvláštní, že cizinci, kteří chtějí navštívit Prahu, zpravidla vůbec nemají v plánu Národní galerii.

A přitom všichni vědí, že když jedou třeba do Amsterdamu, Londýna nebo Paříže, že nemohou minout tamější galerii, jsou to slavné domy, které mají co nabídnout. A Národní galerie takovou pověst nemá a přitom má například skvělou sbírku francouzského umění a jiné skvosty. Neumíme to prodat a učinit to součástí obecného vědomí.

Přál bych si, aby Národní galerie byla také taková značka známá po celém světě nebo aspoň Evropě, protože to také velmi pomáhá zemi. Tímto směrem se odvíjí moje úvahy a kladu si otázku, proč se nikdo dosud nepostaral, aby Národního galerie měla jasný charakter a zřetelnou značku.

Lidovky.cz: Další záležitostí je neziskový sektor a granty na příští rok. Momentálně ale v odboru umění chybí zkušený odborný pracovník pro oblast divadla a to není agenda, kterou jde zvládnout za týden. Budete mít dost peněz pro grantový systém?

V tomto roce se dalo 1,6 miliardy korun na živé umění a doufám, že i v příštím roce budeme mít k dispozici adekvátní částky. Personální záležitosti v odboru umění jsou věci náměstka Němečka, který mě ujistil, že je schopný to vyřešit a že se systém nezhroutí, čili nemám informace, že by jeho fungování bylo ohrožené.

Ovšem nenabízíme žádné excelentní platové podmínky. Chtěli bychom ale odbor umění personálně posílit, a tak hledáme způsob, jak zredukovat jiné pro nás nedůležité odbory. Bohužel vlastní smysl ministerstva kultury byl léta potlačovaný a lidé, kteří o něj pečovali, byli vedeni ke zhroucení nebo vyhoření. A to se musí změnit.