Západočeské divadlo v Chebu zahajuje sezónu Příběhem inženýra lidských duší

V sobotu 18. října v 19 hodin uvede Západočeské divadlo první premiéru letošní Sezóny (ne)vyhnutelného osudu, dramatizaci jednoho z klíčových děl moderní české literatury Příběh inženýra lidských duší, jehož autor Josef Škvorecký by se v minulých dnech dožil devadesáti let.

Komediálně laděný Příběh inženýra lidských duší, zachycující subjektivním pohledem Dannyho Smiřického „český příběh" v běhu více než třiceti let od protektorátu do poloviny sedmdesátých let, je rozsáhlý, složitě komponovaný panoramatický román, zalidněný desítkami postav a postaviček. Inscenátoři se při jeho převodu na jeviště rozhodli využít už existující dramatizaci Petra Oslzlého a Ivo Krobota, kterou před patnácti lety uvedlo Divadlo Husa na provázku. Chebská inscenační úprava, jež je dílem režiséra Šimona Dominika a dramaturga Ondřeje Nováka, rozdílně pracuje s některými dějovými motivy, ovšem zachovává základní žánrový půdorys jazzové revue. „Když jsem o Inženýrovi začal před více než dvěma lety uvažovat," říká Šimon Dominik, „přemýšlel jsem v první řadě nad žánrovým klíčem, který by košatou a velmi nelineární předlohu umožnil převést na jeviště. Mé úvahy čím dál víc mířily k tvaru řekněme kabaretnímu a v té chvíli jsem narazil na provázkovskou adaptaci, která je už v podtitulu označena jako jazzová revue. Její základní podoba splňovala přesně to, co jsme sami chtěli na jevišti realizovat."

Při každé dramatizaci je nutné výchozí literární materiál redukovat a v případě Inženýra lidských duší to platí dvojnásob, román by vydal hned na několik tematicky značně odlišných jevištních příběhů. Chebská inscenace zachovává všechny tři hlavní časové linie (protektorát, nástup stalinismu, sedmdesátá léta v prostředí torontské emigrace), ovšem akcentuje první časovou vrstvu. V prvním dějství se soustřeďuje na příběh Dannyho a jeho kolegyně z továrny Nadi Jirouškové, jejich křehký milostný vztah a nepovedenou sabotáž. Ve druhé polovině se inscenace více pohybuje v Kanadě mezi rozličnými emigrantskými figurkami. „Spousta motivů ovšem nutně musela vypadnout," dodává režisér, „jinak bychom se nevešli do rozumné délky. Jsem ovšem přesvědčen, že to hlavní, duch románu, jeho náboj a jeho hlavní významové linky, se nám podařilo zachovat, stejně jako autorovo jedinečné mísení vážných tónů s neodolatelně komickými pasážemi. A že jeho kompoziční specifika, asociativní metodu skladby, se nám analogicky daří vytvářet jevištními prostředky."

Příběh inženýra lidských duší navazuje na tři komorní inscenace, jež Šimon Dominik v Chebu postupně režíroval během uplynulých čtyř let, groteskní a černohumorné pohledy na minulost Doma u Hitlerů (Arnošt Goldflam), Horáková, Gottwald a Políbila Dubčeka (obé Karel Steigerwald): Inženýr, uváděný na velkém jevišti, by měl tuto politickou trilogii završit, koncentruje a zastřešuje témata všech tří zmíněných her a rozvíjí je v nových směrech. Podle režiséra se „Goldflam i oba Steigerwaldové zaměřovali na ‚vládnoucí vrstvy', Škvorecký si klade otázky, jak žít a jak přežít s nezlomenou páteří (přeneseně i doslova) pod kuratelou totalitních režimů, hnědého a rudého, které se u nás tak osudově prolnuly. Ale kromě toho klade otázku ještě univerzálnější – jak žít vůbec, při vědomí pomíjivosti všeho kolem i sebe sama. A myslím, že na ni dává i jednu z možných odpovědí."

Důležitou součástí inscenace je živě hraná původní hudba, již pro jazzový kvintet, umístěný přímo na jevišti, napsal skladatel a pianista Emil Viklický, jeden z nejlepších českých jazzmanů a Škvoreckého přítel, jehož s románem pojí víc než jen čtenářský zážitek: „V roce 1975 jsem Škvoreckému z Belgie napsal dopis o nešťastném skonu jeho přítele Pavla ‚Pápena' Bayerleho, který v jeho románech vystupuje jako trumpetista Benno. A Josef ho jen s pozměněnými jmény použil v závěru Inženýra lidských duší. O tom, že dopis v knize vyšel, jsem se dozvěděl až na jaře 1978. Pochopitelně jsem se bál, ale StB kupodivu na nic nepřišla."
V titulní roli doslova neopustí jeviště Jan Jedlinský, spolu s ním hraje, často ve více rolích, i většina členů chebského souboru, například Daniela Šišková jako jeho česká láska Naďa, hostující Malvína Pachlová coby kanadská ctitelka Irena Svenssonová, Michal Švarc v roli Přemy, David Beneš ztvárňující kamaráda Lojzu a paranoidního magistra Másla nebo Pavel Marek, mezi jehož šesticí postav vyčnívají činorodí emigranti Pohorský a Senka. Scénografii navrhl Karel Čapek a kostýmy Andrea Králová, na pohybové stránce inscenace spolupracuje Diana Toniková.

Letošní 54. sezóna Západočeského divadla nese podtitul Sezóna (ne)vyhnutelného osudu a soubor během ní uvede šest premiér. Do konce roku přijde řada ještě na jeden titul, tradiční silvestrovskou komedií letos bude Mocná Afrodíté Woodyho Allena v režii Jiřího Seydlera. Po Novém roce pak dojde na druhou inscenaci letošní české osy v dramaturgickém plánu, dramatizaci románu Zdeňka Šmída Cejch o sudetské otázce, kterou připravuje umělecký šéf Zdeněk Bartoš.

www.divadlocheb.cz