Zemřel skladatel Ladislav Štaidl
Ve věku 75 let zemřel hudební skladatel, textař a podnikatel Ladislav Štaidl. Hudebník podlehl v noci na dnešek komplikacím spojeným s nemocí covid-19. Štaidl byl autorem mnoha hitů zpěváka Karla Gotta, mimo jiné písniček Kávu si osladím a Trezor. Úspěchy slavil také jako kapelník vlastního orchestru, který koncem 70. let dvakrát vyhrál kategorii skupin v anketě Zlatý slavík.
Do světa populární hudby se Štaidl prosadil v první polovině 60. let spolu se svým o dva roky starším bratrem Jiřím. Po maturitě hrál Štaidl, kterého jako řadu jiných uchvátili Beatles, v kapele Mikiho Volka. Poté se společně s bratrem spolupodílel na činnosti klubu a kapely Olympic, působil i v Karlínském kulturním kabaretu zvaném Karkulka. V roce 1963 se dostal do divadla Semafor, kde se seznámil s Gottem. Společně s ním a s bratrem v roce 1965 založili divadlo Apollo, z jehož hudebního souboru vznikl Orchestr Ladislava Štaidla.
Skupina hrála třeba na montrealské světové výstavě Expo 67, velkým úspěchem bylo půlroční angažmá v hotelu New Frontier v Las Vegas. Spolu s Gottem se v roce 1971 po turné po západním Německu odmítl vrátit do normalizačního Československa, po zásahu šéfa komunistů Gustáva Husáka od emigrace upustili.
Celkem má Ladislav Štaidl na kontě na dvě stovky písní, vesměs pro tehdejší hvězdy české popmusic. Texty mu často dodával bratr Jiří, který však zahynul při automobilové nehodě v roce 1973. Štaidl také napsal hudbu k asi 80 televizním a celovečerním filmům a k několika seriálům (Romance za korunu, Hvězda padá vzhůru, Zkoušky z dospělosti). Vedle Gotta zpívali jeho hity například Helena Vondráčková, Jiří Korn a Dalibor Janda. K nejznámějším patří Kávu si osladím, Odnauč se říkat ne, Dám dělovou ránu, Jsou dny kdy svítá o něco dřív, Mží ti do vlasů.
Orchestr Ladislava Štaidla, který v letech 1977 a 1978 zvítězil v tehdy populární anketě Zlatý slavík, hrál především po boku Karla Gotta, ale doprovázel například i Jitku Zelenkovou a Vlastu Kahovcovou. Od roku 1987 Štaidl spolupracoval s Ivetou Bartošovou, se kterou později 13 let žil a s níž má syna Artura.
Po listopadu 1989 přestal být mocným mužem showbyznysu, neboť v televizi odsoudil protirežimní demonstrace. „Po vystoupení, kdy jsem naivně zatoužil po tom, aby moje děti vyrůstaly v klidu a míru, jsem byl pochopitelně ze světa kultury vytěsněn...," řekl k tomu začátkem 90. let a dodal, že jen "pár statečných" vědělo, že se nedopustil ničeho opovrženíhodného.
Štaidl se narodil ve Stříbrné Skalici nedaleko Sázavy, jeho otec míval továrnu, o kterou ale po únoru 1948 přišel. Spolu s bratrem chodil na hodiny klavíru k bratrovi houslového virtuosa Rafaela Kubelíka. V roce 1974 se oženil, z manželství s právničkou Annou, které skončilo v roce 2001 až po Štaidlově rozchodu s Ivetu Bartošovou, má dva syny a dceru.
V roce 2003 vzbudil pozornost vzpomínkovou knihou Víno z hroznů. V memoárech, které Karel Gott označil za Štaidlův „duševní striptýz", vzpomínal třeba na zástupy svých milenek, především z řad populárních zpěvaček. Exmanželku Annu vinil z alkoholismu, u Bartošové zmínil nevěru a pokusy o sebevraždu.
Po roce 1989 se Štaidl věnoval hlavně svým firmám, mimo jiné podnikal v kinoreklamě a začátkem 90. let patřil k průkopníkům prodeje pražené kukuřice v českých kinosálech. Působil například i ve firmě vyrábějící střešní tašky, byl společníkem firmy Prago - Tex, která má jako předmět podnikání nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty. Štaidl je znám jako milovník výtvarného umění, vlastnil hodnotnou sbírku.
Štaidl je někdy označován za „normalizačního umělce". „Nezabývám se tím, stejně jako se nezabývám tím, jestli dobrý kardiolog, který neemigroval a dál dělat svou práci doma, byl ‚normalizační lékař'. Ve straně jsem nebyl, tajné policii jsem nic nepodepsal, ale přesto jsem po revoluci z branže dobrovolně odešel. To se ukázalo prozíravé, protože v podnikatelské oblasti, díky genům po tátovi, jsem dosáhl ještě větších úspěchů než v showbyznysu," řekl Štaidl ČTK v březnu 2015.
V říjnu 2015 mu prezident Miloš Zeman udělil Medaili Za zásluhy za zásluhy o stát v oblasti umění.
