Zvonění mobilů dovede herce či hudebníky řádně potrápit
Praha 20. srpna (zpravodaj ČTK Jiří Borovička) - Před potemnělým hledištěm divadla se otevírá opona. V nastalém tichu hlavní hrdina přejde ke klavíru, zahraje několik tónů - a ozve se mobil. Publikum zatrne, diváci po sobě nenápadně pokukují, ale přístroj vyzvání stále neodbytněji. Herec přestane preludovat, káravě se podívá do předních řad, povzdychne si a odevzdaně zavrtí hlavou. Pak sebou cukne, sáhne do kapsy a překvapeně vyjme svůj vyzvánějící telefon. Napětí povolí a lidé se rozesmějí. Jeho hovor je už součástí úvodního dialogu Gersheho hry Motýli, jak se od jara uvádí na komorní scéně pražské Fidlovačky.
Režisér Tomáš Töpfer tak vtipně využil fenoménu všudypřítomných mobilních telefonů. Zatímco v metru, ve starých domech se silnými zdmi, ale i na některých venkovních prostranstvích někdy lidé jejich signál postrádají, do divadel či koncertních síní, kde bývá rušivým elementem, se naopak neodbytně vkrádá. Uživatelé toho využívají a telefony nechávají zapnuté, i když jsou před kulturní produkcí upozorněni, aby nerušili. Jejich přístroje ale dovedou umělce na jevišti či na pódiu řádně potrápit.
"Pro herce jsou to mučivé vteřiny," přiznává Taťjana Medvecká, která zažila několik takřka infarktových situací. Její kolega Václav Postránecký to do jisté míry pokládá za neštěstí doby. Podle Töpfera se situace nelepší. "I když na to diváky upozorňujeme, pravidelně se stává, že po přestávce někomu mobil zazvoní, protože o pauze někomu sděloval své zážitky či jen kontroloval, co se doma děje, a mobil zapomněl vypnout," řekl Töpfer ČTK.
Čerstvý zážitek má houslový virtuos Jaroslav Svěcený - z minulého týdne z festivalu Tóny Chodovské tvrze. "Naštěstí zvonil v okamžiku, když jsem hovořil, ale i na koncertech vážné hudby se tomu člověk nevyhne. Často starší lidi to znervózní, cítí se provinile a v tu chvíli neví, jak mobil rychle vypnout," řekl ČTK. Pokud to jde, Svěcený to přejde a pokusí se to obrátit v žert.
"Například na jedné vernisáži, kde je atmosféra přeci jen uvolněnější, zazvonil někomu telefon právě ve chvíli, kdy jsem začal hrát. Skladbu jsem přerušil a navázal na melodii mobilu. Všichni se zasmáli a já začal znovu," řekl Svěcený ČTK a upozornil, že někdy to může působit pozitivně. "Jsme lidé omylní, děláme chyby a může se stát, že z roztržitosti na to někdo zapomene," dodal.
Podobný názor má i herec a režisér Jan Kačer, který podobnou situaci zažil i jako divák. Docela mile ho prý překvapilo, jak se lidé stydí, snaží se přístroj umlčet a okolí jim solidárně fandí. Viděl ale i mladé lidi, kteří při představení posílali zprávy SMS. "Je to vždycky nemilé, zažil jsem to i na jevišti v dost rozhodujícím okamžiku. Většinou to herci zaznamenají nějakou pauzou či smíchem. Je to zkrátka život," poznamenal.
Když hrál Oldřich Kaiser před lety v inscenaci Othella v Národním divadle postavu Jaga, ozval se mobil. Kaiser přestal mluvit, nakročil směrem k prvním dum-dumům, významně zvedl obočí a řekl jen: "No...?" a čekal. Miroslav Donutil na stejné scéně při třísté repríze Goldoniho Sluhy dvou pánů využil zvonícího mobilu k legraci, když se okamžitě na jeho poněkud orientální melodii začal kroutit v bocích.
Töpfer považuje telefonování na veřejnosti za zlozvyk. Sám mívá telefon přepnutý na ticho - ani prý neví, jak mu zvoní. "Taková ta hektická doba, kdy jsme si všichni mysleli, že musíme být stále dostupní, je snad už pryč. Pokud ovšem člověk není velitelem hasičů, nenahraditelným chirurgem či velitelem generálního štábu, ale moc takových profesí není," řekl.
Podle Svěceného bývají ve vestibulech kulturních zařízení v zahraničí upozornění, že v případě zazvonění mobilu hrozí viníkovi pokuta. "Nevím, zda to má právní podklad, ale zažil jsem to v Německu, ve Francii i Švýcarsku. Osobně si ale myslím, že když mobil přeci jen zazvoní, nemá cenu tvářit se jako kakabus a dělat ze sebe velkého umělce. Člověk musí být profesionál, aby takové situace zvládl," dodal houslista.
bor vjk
