Divadlo v Celetne 25.2. 2003, Fragmenty ze Saturnina
No nevim, kdyby predloha mela pojednavat o Saturninovi spise okrajove, tezko by Jirotka sve dilo pojmenoval prave takto. Kdyz vytvoril dominantni postavu sveho dila, tak asi predpokladal, ze tato postava bude takova, ze divaka/ctenare strhne, zaroven vsak nechybi cit pro konzervativni suchy neoplzly humor. Ostatni postavy, zejmena pak Jiri, doktor Vlach, dedecek a teta Katerina, tak ma dokreslovat postavy spise pro Saturnina. Ze ze Saturnina udelali neduziveho chlapecka se skrehotavym hlasem, prereky a celkove nervozniho upoceneho sluhu...no...vyzaduje to hodne predstavivosti...co me skoro rozplakalo, bylo pohrbivani vsech humornych scen... Jedna za vsechny - Steznova plachta... v predloze samozrejme je STOZAROVA plachta, protoze stozar je predmet, na ktery pri slavnostnich prilezitostech stoupa vlajka...to na co stoupa plachta je stezen...tato lod nema stezen, plachta nema na co stoupat... Vlastni dodelavani zcela klasickeho humoru bylo udesne a hlavne mam pocit, ze pan rezizer ci scenarista predlohu vubec necetli...
Rekl bych, ze si soubor vzal prilis velke sousto na to, jak je schopny, nebot postava Saturnina je u nas chronicky znama a je tedy velmi tezke predstavit ji jinak, ale tohle bylo fakt "nepodarene"...klika, ze Saturnin nevypadal jako Trautenberk... Co se tyce kordinace rekl bych, ze spostu veci se stat v amaterskem spolku muze, ale aby slecna Barbora ridila vuz, zatimco Jiri se prochazi pred jeji domnelou kapotou...konecne o tom svedci i zaver, kdy si divaci mysleli, ze je prestavka...
bez uklony, bez zaveru odchod hercu...dve minuty ticha...
...aha...docvaklo nekomu...to uz je konec...VYSVOBOZENI...ze zleho snu..musim se probudit...musim...
Jedine, co me zarazi je to, ze takovahle parodie se dostane do takoveho divadla, jako je to v Celetne...
Jeste ze v tom vestibulu meli dobre trubicky...
