V hlavní roli král afrobeatu fela! v přímém přenosu z Londýna
NT live: FELA!
kino Aero
13. ledna 2010 od 19.45 hod
V roce 2008 na scéně off-broadwayského divadla 37 Arts Theatre téměř nenápadně proběhla premiéra muzikálu Fela!, velmi záhy se však představení stalo hitem a v roce 2009 už bylo přeneseno do většího a prestižnějšího divadla Eugen O´Neill přímo na Broadwayi. Mezi producenty se objevila slavná jména jako Jay-Z, Will Smith, Jada Pinkett Smith a další.
V roce 2010 muzikál získal tři ceny Tony – za nejlepší choreografii (Bill T. Jones), za nejlepší kostýmy (Marina Draghici) a zvuk (Robert Kaplowitz).
Na žádost londýnského Národního divadla vytvořil Bill T. Jones londýnskou verzi muzikálu, která podle dosavadních recenzí v ničem nezaostává za broadwayskou verzí. V hlavní roli alternují Rolan Bell s broadwayským Sahr Ngaujah, kterého také uvidíme v přímém přenosu z Londýna. Londýnská premiéra byla 16.11. 2010. O necelé 2 měsíce později živě na plátně kina Aero v přímém přenosu z Národního divadla v Londýně.
Muzikál nasáklý emocemi a s ojedinělou formou
Pro Billa T. Jonese bylo představení Fela! režijním debutem, žádným nováčkem na muzikálové ani braodwayské scéně ovšem není. Před Fela! získal již jedno ocenění Tony za choreografii na představení Spring Awakening a mnoho dalších za choreografie moderního tance a baletu. Je považován za nejlepšího afro-amerického choreografa 20. stol.
Ačkoliv Fela! pochází z Broadwaye, není typickým broadwayským muzikálem s jeho stereotypy, naopak snaží se je bořit a klasický divadelní prostor zcela ponořit, prosáknout a zahalit atmosférou undergroundového klubu. Tanečníci často překračují hranici jeviště-hlediště a z diváků tak dělají účastníky velkolepé Kutiho party.
Bill T. Jones představuje žánrově sice muzikál, ovšem formou zcela ojedinělý s důrazem ne na příběh, ale na pocit a celkové emotivní vyznění inscenace. Hlavním hybatelem celého představení je rytmus a Felova hudba, těm jsou všichni na scéně podřízeni.
V začátcích si Bill T. Jones a Jim Lewis, se kterým napsali scénář, představovali jen takové snové scény kolem Kutiho hudby, v klubu s tanečním parketem. Bill T. Jones vzpomíná: „Lidé, kteří do této záležitosti dali peníze nám ale říkali: `Ne ne, musíte dělat ústupky a vyprávět příběh – něco, co někde začíná a někam se vyvíjí` To bylo těžké.“
Hudba jako prostředek vyprávění
Přesto není představení chronologickým zápisem Felova života, tvůrci ani nechtějí vyprávět přesný sled událostí. Během představení se sice seznámíme se všemi přelomovými okamžiky Felova života, ovšem tvůrci vyprávějí více hudbou, jednotlivými písněmi, tancem plnými napětí, vzpomínkami, flashbacky než příběhovou linkou. V představení uslyšíme téměř všechny Kutiho hity.
Zdroj: eva.petlakova@kinoaero.cz
