Jakub Hejna natočil film o scénografovi Svobodovi
Svého dědečka připomíná střihač a režisér Jakub Hejna v celovečerním filmovém dokumentu nazvaném Divadlo Svoboda, který představil na projekci v Praze. Vypráví v něm o spoluzakladateli a dlouholetém uměleckém šéfovi Laterny magiky Josefu Svobodovi (1920-2002), který jako architekt a scénograf spolupracoval s pražským Národním divadlem celé čtvrtstoletí. Snímek uvede do kin distribuční společnost Cinemaart od 7. dubna.
Hlavní linií je osobní pátrání jeho vnuka po tomto výtvarníkovi. Hejnovi bylo mu 25 let, když dědeček zemřel. Představuje ho tak, jak ho málokdo zná, a činí tak s objektivitou, bez zbytečného patosu a s překvapivým, někdy až černým humorem. Hejna zařadil i dosud nezveřejněné archivní materiály týkající se Svobodovy práce i jeho soukromí.
"Záměrně jsem ze zhruba padesáti procent využil právě archivní záznamy a doplnil je výpověďmi pamětníků," řekl po projekci Hejna. Zažil prý více tvorbu svého dědečka než jeho osobně. Řadu představení viděl i v zahraničí, a to samé se týká výstav - ty největší byly právě v cizině.
"Podobné filmy nestárnou a mají co říci i po letech," poznamenal producent snímku Jiří Konečný ze společnosti Endorfilm.
V roce 2005 odhalila česká první scéna na podestě levého schodiště historické budovy bustu tohoto umělce k jeho nedožitým pětaosmdesátinám. Svoboda zemřel o tři roky dříve. V roce 1945 se podílel na vzniku Opery 5. května, kde navázal spolupráci s režiséry Alfrédem Radokem a Václavem Kašlíkem. Vytvořil návrhy pro více než 700 inscenací doma i v zahraničí.
Spolupráce s předními osobnostmi mu vytříbila smysl pro režijní pojetí scénografie a funkční začlenění scény do kontextu ostatních složek dramatického díla. Ve scénografii využíval moderní techniku, fyziku a také chemii. Udivujícími akcemi světelného parku ovlivnil scénografii na celém světě. Vychoval silnou generaci domácích následovníků i scénografy na školách a univerzitách v zahraničí. Nesplnil se mu jediný sen - postavit v Praze divadlo, které by odpovídalo jeho divadelním zkušenostem a nárokům.
Loni připomnělo Národní divadlo nedožité Svobodovy devadesátiny dvěma výstavami, přednáškou i prohlídku Laterny magiky. Právě o tomto "československém vynálezu", který zabodoval v roce 1958 na světové výstavě Expo v Bruselu, se ve snímku rovněž hovoří. Právě tam totiž Radok a Svoboda představili polyekranovou instalaci s názvem Pražské hudební jaro. Princip Laterny magiky, ve kterém dochází k propojení živého herce na scéně, projekce a diaprojekce, Svoboda rozvíjel až do konce života. Tyto postupy využíval a kombinoval i v dalších divadelních scénografiích.
Práce Josefa Svobody si mohli zájemci připomenout i na přelomu loňského a letošního roku v pražském muzeu Kampa na výstavě spojené s instalacemi amerického režiséra a výtvarníka Roberta Wilsona. Oba totiž ve světě proslavily magické světelné scénografie.
Zdroj: Jiří Borovička, mkv
