Pražská konzervatoř vychovala téměř celou českou hudbu
Tříletý cyklus oslav založení Pražské konzervatoře vrcholí letos, kdy si škola 24. dubna připomene 200 let od zahájení výuky. O významu této po pařížské předchůdkyni druhé nejstarší školy svého druhu na světě a nejstarší ve střední Evropě svědčí i to, že jubileum bylo zařazeno mezi světová výročí UNESCO na rok 2011. Oslavy zahájilo předloni 200. výročí vydání zakládací listiny konzervatoře, jejímž nejslavnějším ředitelem byl Antonín Dvořák.
Slavné výročí provází řada orchestrálních a komorních koncertů či jevištních představení školy. Vrcholem bude nadcházející vystoupení Symfonického orchestru Pražské konzervatoře na zahájení Pražského jara pod taktovkou Jiřího Bělohlávka.
Necelé čtvrtstoletí po proslulé Mozartovské době Praha zaznamenala značný úpadek úrovně orchestrů i operních společností, v nichž převládali špatně vyškolení amatéři. Proto "aby hudbu v Čechách zase povznesli", spojili se hudbymilovní šlechtici, mezi nimiž byla jména jako Nostic, Vrtba, Šternberg, Clam-Gallas či Pachta. Na srdci jim ležela výchova orchestrálních hráčů, a tím i zvelebení veřejně provozované hudby. Jejich provolání z 25. dubna 1808 se stalo přímým impulzem k založení školy, a je také považováno za zakládací listinu konzervatoře.
V době napoleonských válek však trvalo dva roky, než byla 31. března 1810 ustavena Společnost pro zvelebení hudby v Čechách, jejíž péčí bylo založeno conservatorio (podle italských hudebních škol). Výuka pak byla zahájena 24. dubna 1811.
Od prvních desetiletí svého trvání si Pražská konzervatoř získávala zvučné renomé. Její symfonický orchestr provedl například poprvé v Čechách Beethovenovu 9. symfonii, orchestr oceňovali Hector Berlioz, Richard Wagner či Ferenc Liszt. Slávu zdejší české houslové školy šířili světoví virtuózové jako "druhý Paganini" Josef Slavík, Ferdinand Laub, František Ondříček, Jaroslav Kocian či Jan Kubelík.
Nejdřív se vyučovala hra na orchestrální nástroje, později se přidal zpěv (1817), poté klavír, varhanické oddělení a skladba. Až v roce 1919 vzniklo dramatické oddělení, které se po druhé světové válce přeměnilo na DAMU, jednu ze součástí Akademie múzických umění, která převzala a rozšířila úkoly takzvaných mistrovských škol konzervatoře.
Zlatou éru škola zaznamenala na přelomu 19. a 20. století. Ústavem, který v letech 1884 až 1918 sídlil v budově Rudolfina, prošla plejáda uměleckých osobností, ať profesorů či absolventů. Byli mezi nimi Antonín Bennewitz, Otakar Ševčík a především Antonín Dvořák, který v letech 1901 až 1904 stál v čele konzervatoře. Mezi Dvořákovy nejznámější žáky patřili skladatelé Oskar Nedbal, Franz Lehár a zejména Josef Suk a Vítězslav Novák. Pedagogicky tu působili také skladatelé Josef Boleslav Foerster, Jaroslav Křička, Alois Hába, dirigent Václav Talich. Studoval tu Rudolf Friml, Bohuslav Martinů, kterého však pro záškoláctví vyloučili, dirigent Karel Ančerl či Rafael Kubelík. Svým talentem se tu prosadil rovněž známý Jaroslav Ježek.
Za 200 let své existence konzervatoř vychovala takřka celou českou hudbu. Studovali tu také prakticky všichni nejvýznamnější herci i zpěváci novodobé historie.
Potom, co škola opustila Rudolfinum ve prospěch parlamentu, sídlila nějaký čas v benediktinském klášteře a také v bývalém chemickém ústavu v Trojanově ulici. Nakonec zakotvila v budově Na Rejdišti, kde působí dodnes.
Současná konzervatoř úspěšně navazuje na slavnou tradici. Vyučují se tu všechny umělecké obory, včetně populární hudby, kromě tance. Původní taneční oddělení se v roce 1980 stalo samostatnou taneční konzervatoří. Školní orchestry (symfonický, smyčcový a dechový) i komorní soubory různého obsazení pravidelně vystupují v Praze a v zahraničí a získaly už řadu cenných úspěchů. Studenti ročně také odehrají desítky divadelních představení činoherních, muzikálových a operních. Konzervatoř, která prošla rozsáhlou rekonstrukcí, otevřela nedávno novou koncertní síň a také vlastní divadlo Na Rejdišti.
