Scénografa Melenu připomíná výstava na Staroměstské radnici
Ve službách divadla je název celoživotní výstavy prací scénografa a divadelního architekta Miroslava Meleny (1937-2008), která byla dnes zahájena na Staroměstské radnici. Je doprovodnou akcí Pražského quadriennale a potrvá do 28. června. Těžištěm výstavy jsou inscenace liberecké a posléze pražské Ypsilonky, kde Melena uplatnil svůj robustní a originální přístup k jevištnímu prostoru jako místa pro hru a řízenou improvizaci.
Kurátorka scénografické části Helena Albertová připomíná modelem a kostýmy první společnou inscenaci tandemu Schmid - Melena s názve Picasso a jeho touha chycená za ocas z roku 1969. Dále slavného Macbetha s Jiřím Lábusem a legendární koláž Michelangelo Buonarroti z roku 1974, kterou přibližují i fotografie. Nechybí loutky z inscenace Tři zlaté vlasy Děda Vševěda a z období Ypsilonky v Praze Depeše a jiné na kolečkách (1980), Amerika (1988), Krokodýl (1986) a Praha stověžatá (2004). Vystaveny jsou i doklady o Melenově spolupráce s divadly v Liberci, Českém Těšíně a s Městským divadlem v Brně.
Mnoho scénografických návrhů došlo během let k úhoně. "Některé z nich se nepodařilo identifikovat, protože nejsou popsány, mnohdy ani podepsány," uvedla Albertová. Exponáty pochází z Institutu umění - Divadelního ústavu, velkou část zapůjčila umělcova rodina. Jeho děti Kateřina, Tereza a Ondřej se podílely i na vzniku rozsáhlé dvojjazyčné monografie Miroslav Melena - scénograf a architekt, kterou vydal IDU ve spolupráci s agenturou Teatrum mundi za podpory ministerstva kultury. Představena byla právě na dnešní vernisáži.
Ve druhé polovině 70. let se Miroslav Melena začal zajímat i o architekturu. Zastřešoval letní kina a scény a jeho zájem se pak přesunul na vnitřní architekturu divadelních sálů. Kurátor Josef Vomáčka ho v této části výstavy po téměř detektivním pátrání představil jako architekta plodného, originálního a významného i ve světovém kontextu. Jeho interiéry mají nezaměnitelný rukopis a poezii, což dokládají záběry z Horáckého divadla v Jihlavě, Reduty a Městského divadla v Brně, divadel Archa, Fidlovačka a Semafor v Praze, Kulturního domu v Sokolově a projekty a realizace na území bývalé Jugoslávie, kde působil i jako scénograf a posléze režisér.
"Teprve při náhledech knihy jsem si uvědomila, kolik za sebou nechal práce. Všechno šlo stranou - osobní život, vztahy, zdraví. Byla to posedlost divadlem, která až bere dech," komentovala to Kateřina Melenová, dcera a členka realizačního týmu výstavy.
