Klicperovo divadlo uvede hru Evy Kratochvílové Jekylla Hydeová
V sobotu 26. listopadu ožije opět scéna V Podkroví novou inscenací, kterou Klicperovo divadlo chystá uvést pod hlavičkou cyklu scénických miniatur Šepoty a výkřiky. Inscenace Evy Kratochvílové Jekylla Hydeová je autorským představením členky hereckého souboru divadla, která na motivy slavné předlohy napsala hru pro své kolegy Isabelu Smečkovou Bencovou a Dušana Hřebíčka a sama se ujala i její režie. Nejedná se však o první samostatnou režii Evy Kratochvílové, která již dříve zrealizovala několik svých ryze autorských projektů, v Klicperově divadle to ale bude její premiéra.
Eva Kratochvílová: Jekylla Hydeová
Legenda světového formátu Jekyll a Hyde tentokrát v sexy prádle, padnoucích džínách a s melírem na hlavě. - Milka má rodinu. Rodina má Milku. Milka je na mateřské dovolené. Už deset let. Pere spodky, podává slánky, češe vlásky, peče sušenky. Milka je vědkyně a badatelka. Když je doma sama, ptá se po smyslu života. Bádá a experimentuje. Místo oběda vaří lektvary, místo receptů píše skandální teorie osobnosti. Chce vyřešit svět a najít sama sebe. Osvobodit život od nebezpečí, zastavit zlo a násilí, ale místo laboratoře má jen malou spižírnu… Milka miluje svou dceru Ludvenku a svého muže Viktora. Viktor také miluje svou ženu. Vše je v naprostém pořádku. Máma má rodinu. Rodina má mámu. To vše až do doby, než se ve spižírně objeví slečna Hydeová. – Z cyklu Šepoty a výkřiky.
Režie: Eva Kratochvílová
Scénografie, pohybová spolupráce: Radka Janů
Hudba: Dušan Hřebíček
Světelný design: Tomáš Roček
Kostýmy: Tereza Dvořáčková, Ilona Machová
Dramaturgická spolupráce: Magdalena Frydrych Gregorová
Osoby a obsazení:
Milka, Hyde: Isabela Smečková Bencová
Ludvenka, Koryféna: Klára Horáková
Viktor, Perutýn: Dušan Hřebíček
Premiéra 26. listopadu 2011 v 19.00 na komorní scéně V podkroví.
Evo, odkud se vzal nápad zpracovat známé téma Jekylla a Hyda?
Napadlo mě to už před několika lety na DAMU. Příběh se mě dotkl především skrze motiv rozpolcenosti, napětí mezi negativem a pozitivem, je to v podstatě o životodárném rozporu a vybuzené mysli, která to všechno sleduje.
Co tě na námětu především přitahuje?
Osobní konflikt, zvědavost, nástrahy cesty za sebepoznáním, téma lidské touhy po celistvosti, snaha ovládnout celou svou bytost a nebezpečí, která to obnáší, pokora, odvaha čelit svým slabostem, odvaha poznat svou sílu, rozvinout svůj talent...
Jak text vznikal?
Chtěla jsem původně, aby Velmi podivuhodný příběh o dr. Jekyllovi a panu Hydovi hrály mé spolužačky z ročníku na DAMU. Ale bylo náročné uskutečnit takový projekt během studia herectví. Několik let mnou proznívalo téma, stále se mihalo nekonečno možností jak příběh pojmout. Po rozhovoru o realizaci v Klicperově divadle s uměleckým šéfem Davidem Drábkem jsem si cca půl roku dělala poznámky a konkretizovala představu. Procházela jsem dokonce i některé své dopisy a maily – odeslané i přijaté, ze kterých ve hře v podstatě cituji. V létě jsem se vrhla na psaní intenzivněji. Po dvou týdnech jsem se dostala do fáze, kdy jsem se na text nemohla ani podívat, potřebovala jsem o něm s někým mluvit, poslala jsem ho kamarádce, která mi vrátila štědrou a prospěšnou kritiku, kterou jsem dva dny rozdýchávala, abych si poté znovu sedla ke scénáři a škrtala, vyjasňovala, neúprosně se držela jediné kostry. Těch variant jak příběh pojmout bylo totiž strašně moc. Zkusila jsem být nekompromisní. A rozhodnout se jen pro jednu. Samotný scénář jsem pak ladila ještě minulý týden s herci na zkoušce. A doufám, že se bude se zkoušením dál vyvíjet. Text považuju především za impuls pro zkoušení.
Co tě provázelo?
Krom pochyb, nadšení a zábran myslím, že jsem se něco naučila. Zkoušela jsem zacházet sama se sebou tak, abych nekypěla vzteky, netřásla se strachy, anebo aby z toho pak aspoň něco bylo. Když jsem začala Jekyllu psát, uvědomila jsem si poprvé, že žena má v příběhu zcela jiný význam než muž. Když si představím neutrální postavu, je to pro mě, ačkoliv jsem žena, muž. Myslím, že to souvisí s genderovým nastavením společnosti. „Žena“ není jen „člověk“, není neutrální. Když se v příběhu nějak chová mužská postava, má to úplně jiný význam, než kdyby se stejně chovala ženská postava. Převádět ten příběh do dámského hábitu bylo opravdu poučné.
Je mi obecně velmi příjemné dokončovat, uzavírat – dojídat jídlo, dočítat knihu, dostavět dům (to se mi ještě nepodařilo), ale dopsala jsem hru. A ten moment konkrétního výsledku dlouhodobé práce je blahodárný.
Můžeš prozradit něco víc o své autorské modifikaci této látky?
Text čerpá z knihy Roberta Louise Stevensona a mých vzpomínek a představ, včetně střípků ze studia psychologie. U Stevensona jde především o morálku. Mezilidské vztahy jsou formálně vysušené, okrájené, ochuzené o ženy. Zkrátka zjednodušené. A to ke správné pohádce patří. Tak já jsem text okrájela o tu anglickou morálku a formální vysušenost. Muže jsem tam nechala. Je to vlastně příběh o lásce.
Na jaký žánr se mohou diváci těšit?
Bude to představení do intimního podkroví jemně a zároveň odvážně stylizované pohybem i hereckou expresí. Obyčej a vykrojený rytmus, přesnost, úspornost, jednoduchost. Přitom snad něco pravdivého a prostého. Malá nápověda: Dnes jsme na zkoušce objevili, že ideální sponzor by pro nás byla čokoláda Milka. Ha. V čem tedy bude Jekylla Hydeová pozoruhodná?
Skvělými herci! Isabela Smečková Bencová přece! A k tomu Dušan Hřebíček! No, a Klára Horáková... To se snad ani nedá komentovat. Myslím, že je to už teď výjimečné setkání. Co teprve až přijdou diváci!
Jaká témata bude inscenace zrcadlit?
Ústřední pro mě zůstává konflikt, boj se sebou, tvorba vlastního života, to, co by si člověk přál, ve srovnáním s tím, čím je, bolest sebezpytování, odvaha postavit se sám sobě čelem, také ženství v dnešní společnosti – ženy jsou stále paňmámy, chtě nechtě – a platonická kastrace mužů, vnitřní svoboda, nezávislost, polemika o dobru a zlu. Urputná snaha, která je sama sobě překážkou.
Jekylla chce být kompletní, a tak se rozkrájí. Viktor ji miluje takovu, jaká je. I když to není vidět.
Miluje ji snad i takovou, jaká není. A to taky není vidět. A Ludvenka? To je naděje. Je to přece jejich dcera... Na obecné rovině může znít to téma až banálně: „Jak vypadá skutečná láska? Lze oddělit dobro a zlo v člověku? Odkud se v lidech bere násilí? Kde vznikají války? Lze prožít život ve vnitřní svobodě?“ Ale zkuste si to na vlastní kůži...
Jaké režijní práce máš už za sebou?
O režii jsem začala uvažovat ve druhém ročníku na DAMU, do té doby jsem vlastně neměla představu o tom, co slovo „režie“ skýtá. Se spolužáky z ročníku jsem připravila hodinové vystoupení Tajná klausura. Potom až s Matějem Samcem projekt Valérie, kde jsem sama hrála, dle Nezvalovy Valérie a týden divů. V Hradci Králové jsme s Tanečním divadlem Honzy Pokusila nazkoušeli, vymysleli, vytančili dvě taneční pohádky – Příběhy Pana Brambory a Hanako. Hrají a tančí se v mateřských školách. Pro Hanako napsal krásnou hudbu Dušan Hřebíček. Bude autorem hudby i pro Jekyllu Hydeovou.
Jaké to je stát najednou „na opačné straně barikády“?
Skvělé. Snažím se trochu tu barikádu narušovat. Což jde líp z této strany. Přemýšlela jsem nedávno, v čem vlastně Jekylla dělá chybu. Asi v tom, že skrývá svou odvahu, řekla jsem si. Tak se jí snažím jít příkladem.
Byla inscenace od začátku zamýšlena pro prostor scény V Podkroví?
Ano.
Jakým způsobem ten prostor pojednáš?
Rádi bychom šetrně rozbili pověstnou „chatu“ a společně s týmem mladých výtvarníků – Radka Janů, Tereza Dvořáčková, Ilona Machová a Tomáš Roček – vytvořili pro Podkroví novou perspektivu pomocí několika jednoduchých scénických prvků a citlivého, nápaditého světelného designu.
Jakými slovy bys pozvala diváky?
Divadlo je příležitost vrHhnout se do kultivovaného rizika, nechat se strHnout krajně přímým přenosem, prostě se poHnout! A o tom Jekylla je. Je to dobrodružství. Jste vítáni.
Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová
