Činohra Moravského divadla Olomouc nastudovala hru Františka Langera Periferie

Na okraji města, ale také na okraji společnosti se odehrává příběh Franciho a Anny. Hra Františka Langera Periferie z roku 1925 patří k největším úspěchům naší meziválečné dramatiky a k jedné z nejhranějších českých her v zahraničí. Pozapomenutý klenot nyní přivedl na olomouckou scénu pražský režisér Štěpán Pácl, dvojnásobný držitel Ceny Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Premiéra inscenace se v Moravském divadle Olomouc uskuteční v pátek 18. ledna 2013 v 19 hodin, první repríza je pak na programu v sobotu 26. ledna ve stejný čas.

Spisovatel a dramatik František Langer byl sám aktivním divadelníkem, ve 30. letech spolupracoval coby dramaturg s Divadlem na Vinohradech. Širšímu publiku jsou známé jeho komedie Velbloud uchem jehly a Obrácení Ferdyše Pištory, které se dočkaly filmových adaptací. I tak lze říct, že pozapomenuta není jenom Periferie, ale i její autor. František Langer byl přitom zásadní osobností českého kulturního dění první poloviny 20. století. Stál u zrodu Skupiny výtvarných umělců, spolu s Jaroslavem Haškem založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona (obě 1911). Dlouholeté přátelství jej pojilo také s bratry Čapky.

Vedení činohry Moravského divadla Olomouc pokračuje v dramaturgické linii uvádění významných děl české dramatiky. Po Měsíci nad řekou a Markétě Lazarové se rozhodlo zařadit do repertoáru Langerovu Periferii. Dramaturg Milan Šotek u této příležitosti oslovil pražského režiséra Štěpána Pácla. Ten získal za rok 2008 a 2010 Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. „Díky režiséru Páclovi přestává být česká klasika na českých jevištích sprostým slovem. V případě Periferie přesně přečetl její žánrové a stylové určení. Langerovi je zkrátka lépe v kabaretním hávu než v divadle psychologického realismu,“ ocenil Šotek.

Periferie bývá označovaná jako český Zločin a trest. Dějově jsou si obě díla - Langerova hra a Dostojevského román - velmi podobná, v obou hlavní mužští hrdinové spáchají vraždu a vyhýbají se trestu. V obou případech je to pak žena, kdo je z jejich bloudění za spravedlností vyvádí na světlo. „U Dostojevského jde o vraždu cílenou, vědomou, zatímco v Langerově hře je to spíše nešťastná náhoda. A náhoda způsobí, že Franciho nikdo
z vraždy neobviní. Franci se chce chlubit svým štěstím, ale nikdo ho neslyší nebo nechce slyšet. Právě lhostejnost okolí je motorem pro Franciho svědomí, z touhy pochlubit se se stane touha přiznat se a být uznán vinným. V Periferii je ale zřetelný Langerův smysl pro recesi a ironii, autor otvírá citelněji směšnost lidského ega, které má pocit, že je pánem nad světem i nad sebou, ale všechno je jinak,“ uvedl režisér Pácl, který Periferii označil za zapomenutý poklad české dramatiky 20. století. „Hra má v sobě jistou nevšednost a velkou sílu. Na jedné straně jemná ironie, na druhé obrovské pochopení a soucit. Pro Langera je charakteristické velké sociální cítění. Kdyby psal dnes, psal by asi o bezdomovcích či narkomanech. Jeho pohled nikomu nestranní, ale ani nikoho nezavrhuje. Navíc je hra napsaná specifickým jazykem, typickým pro meziválečnou avantgardu, s citem pro češtinu, pro smysl a znělost slov,“ zdůraznil Pácl.

Hlavní roli Franciho ztvární v inscenaci Ivan Dejmal. „Přestože spáchá zločin, není Franci zápornou postavou. Že zabije, je v podstatě náhoda. Franci je plný energie, protože právě vyšel z vězení a chce zase pořádně žít. Proto se také snaží svůj čin zamaskovat, jenže každou další kamufláží si víc a víc hází klacky pod nohy. Je to takový sobec s velkým srdcem, snaží se také krýt Annu, aby neměla potíže,“ popsal Dejmal. Annu si zahraje Tereza Richtrová. „Moje postava je na začátku vyhořelá a spíš jen přežívá. Pak jí ale do života vstoupí Franci a Anna náhle ožije, ale zároveň se bojí zklamání, protože všechno najednou vypadá tak neskutečně lákavě,“ popsala herečka. Franciho kumpány Tonyho a Barborku ztvární Vojtěch Lipina a Jiří Nebenführ. Významné role mají v inscenaci Václav Bahník jako Soudce a Petr Kubes coby konferenciér a glosátor celého příběhu.

Netypická scéna zaplněná desítkami laviček je dílem mladé scénografky Pavly Kamanové. „Na periferii žili lidé v patrových domech a každý věděl o tom druhém všechno. Snažili jsme se na jevišti evokovat místo, kde člověk nemá žádné soukromí. Lavičky připomenou noclehárnu nebo taky letní kino či park,“ uvedla Kamanová. Kostýmy, jejichž autorkou je Daniela Klimešová, vycházejí volně z módních trendů 20. a 30. let. Herce bude na jevišti doprovázet hudba živého orchestru. „Chtěli jsme podpořit určitou kabaretnost Langerova textu a inspirovali jsme se hudbou meziválečných německých kabaretů, především tvorbou Kurta Weilla. Kompozice Jakuba Kudláče je psaná pro šestičlenný orchestr ve složení harfa, trombón, klavír, housle, kontrabas a bicí,“ doplnil Pácl.

Hra Františka Langera byla v Olomouci poprvé uvedená v listopadu 1925 v režii Karla Černého, naposledy ji se souborem olomoucké činohry nastudoval v listopadu 1979 režisér Jiří Vrba.

 

František Langer
Periferie

Režie: Štěpán Pácl
Scéna: Pavla Kamanová
Kostýmy: Daniela Klimešová
Hudba: Jakub Kudláč
Pohybová spolupráce: Kristýna Slezáková
Dramaturgie: Milan Šotek
Hrají: Ivan Dejmal, Tereza Richtrová, Jiří Nebenführ, Vojtěch Lipina, Václav Bahník, Roman Vencl, Lenka Kočišová, Klára Klepáčková, Michal Švarc, Zdeněk Svobodník, Jaroslav Krejčí, Petr Kubes, Jiří Suchý z Tábora