Na Cenu Marka Ravenhilla bylo nominováno sedm inscenací

Centrum současné dramatiky letos potřetí udělí cenu za nejlepší českou divadelní inscenaci nového dramatického textu. Za rok 2012 bylo z více než 85 premiér v českých divadlech nominováno 7 inscenací. Vítěz bude vyhlášen v sobotu 27. dubna 2013 v Divadle Komedie u příležitosti pražského hostování jedné z nominovaných inscenací – S nadějí, i bez ní Komorní scény Aréna Ostrava. Předávání se stejně jako v loňském roce osobně zúčastní britský dramatik a herec Mark Ravenhill. Cenou pro vítěze je kožich, který pro letošní ročník zhotovil výtvarník Marek Cpin.

Cena Marka Ravenhilla za inscenaci nového textu je ocenění za počin v oblasti inscenování současné dramatiky pro česká divadla. Novým textem se rozumí takový text, který vznikl v období 10-ti let před příslušným udělením ceny. Oceněná inscenace je volena na základě konsensu členů Rady Ceny Marka Ravenhilla, kteří zohledňují symbiózu kvalitního textu a kvalitu jeho inscenování. Rada sleduje i výsledky autorské či kolektivní tvorby, u nichž rozhoduje výsledný text a jeho přenositelnost mimo kontext konkrétní inscenace a poetiky divadla, pro nějž vznikal. Centrum současné dramatiky založilo pod záštitou Václava Havla v roce 2010 Divadlo Letí.

 

Nominované inscenace na Cenu Marka Ravenhilla za rok 2012:

• Katharina Schmitt: Sam
  Pražské komorní divadlo - Divadlo Komedie Praha, režie: Kamila Polívková
  "Inscenace tematicky zaměřená spíše na menšinové publikum vnesla čerstvý závan do inscenování současné dramatiky především režijně-scénografickým pojetím a neotřelým hereckým výkonem Karla Rodena." (Martina Černá)
• Roland Schimmelpfennig: Zlatý drak
  Činoherní studio Ústí nad Labem, režie: Katharina Schmitt
  „Činoherní studio Ústí nad Labem i přes svůj zdánlivý handicap v podobě severočeského domicilu zaměřuje důsledně svou dramaturgii na náročné tituly. Nejinak je tomu v případě epického textu Rolanda Schimmelpfenniga, který režisérka Katharina Schmitt přenesla na divadelní prkna s minimem prostředků. Opřela se o atypické výtvarné řešení Pavla Svobody a především o herecké výkony, které podle mého názoru patří ve své bravurní stylizované zkratce k tomu nejlepšímu, co bylo možné na českých jevištích v roce 2012 spatřit.“ (Marie Špalová)
• Irvine Welsh, Daniel Majling: Ucpanej systém
  Dejvické divadlo Praha, režie: Michal Vajdička
  „Ucpanej systém je nemilosrdná a skvěle zahraná komedie ze dna. Nenabízí přitom vůbec nic, co by třeba jen vzdáleně připomínalo útěchu v podobě „perliček na dně“: z postaviček, o jejichž morálním profilu lze sice mít pochybnosti, přitom ale působí skoro sympaticky, se dříve nebo později vyklubou cynicky bezohlední podrazáci. V dejvické inscenaci to navzdory vší zábavnosti vyznívá ještě depresivněji než u samotného Welshe: tohle není pouhá groteskní sonda do konkrétního pokleslého prostředí, ale karneval marnosti ve zcela obecné podobě.“ (Vladimír Mikulka)  
• Marius von Mayenburg: Perplex
  HaDivadlo Brno, režie: Marián Amsler
  „Inscenace Perplex, která v HaDivadle příznačně v prosinci 2012 završila dramaturgický cyklus Konec civilizace?, je ukázkovým příkladem spojení vynikajícího textu s poučenou a hravou režií a skvělými hereckými výkony, které bohužel unikly pozornosti komise Cen Alfréda Radoka. Zdánlivě konvenční konverzační komedie se před očima diváků záhy zauzlí, zaplete a už nikdy nerozplete, aby pomocí této formy mohla přinést řadu palčivých témat naší doby, a nakonec zpochybnit a dekonstruovat i samotný princip základních divadelních konvencí.“ (Marie Špalová)
  
• Tomáš Vůjtek: S nadějí, i bez ní
  Komorní scéna Aréna Ostrava, režie:Ivan Krejčí
  „Přestože se hra i inscenace s Nadějí, i bez ní zabývá československými dějinami druhé poloviny 20. století, nenabízí na rozdíl od mnohých jiných černobílou perspektivu, ale plastický portrét Josefy Slánské a pohled na rozporuplnost a složitost naší minulosti. Antiiluzivní epické režijní uchopení, v rámci něhož ostře kontrastuje pitvoření, přehrávání či chladný odstup vypravěčů (Albert Čuba, Marek Cisovský) s mnohovrstevnatým herectvím prožitku Aleny Sasínové-Polarczyk v roli Josefy Slánské, staví do protikladu falešnou přelétavost a autentickou lidskou zkušenost, jakkoli tragickou, opírající se o zásady a ideály.“ (Tereza Sieglová)
• Nikolaj Koljada: Amigo
  Komorní scéna Aréna Ostrava, režie:Ivan Krejčí
  „Inscenaci sice chybí jednoznačné vyznění, ale v tomto případě jde o klad, nikoli o vadu. Koljadův text na první pohled svádí k ironické distanci, k módní postmoderní parodii. Tvůrci si však s emocemi hrají, nebojí se zdánlivě směšnou vážnost skutečně VÁŽNĚ předvést a vedou tak s divákem vzrušující dialog nad otázkou, kde vede hranice mezi groteskností a tragičností života“.(Vít Pokorný)
• Egon Tobiáš: Denně (Poníci slabosti)
  Divadlo Na zábradlí Praha, režie: Jan Nebeský
  "Mediální banalita jako podklad pro divadelní karaoke. Eklektický mix všemožných kýčů pospojovaný do nonsensové parodie na televizní kriminálky. Anti-kauzální, vyšinuté divadlo podávané s perverzní libostí." (Daniel Přibyl)

Rada Ceny Marka Ravenhilla:
Martina Černá, Institut umění – Divadelní ústav
Vladimír Čepek, Činoherní studio Ústí nad Labem
Vladimír Mikulka, kritik
Iva Mikulová, kritička
Vít Pokorný, DAMU
Daniel Přibyl, Městské divadlo Kladno a Divadlo Lampion
Tereza Sieglová, kritička
Marie Špalová, Divadlo Letí

Vítězem prvního ročníku Ceny Marka Ravenhilla se v roce 2011 stala inscenace Pražského komorního divadla Černé panny v režii Dušana D. Pařízka.
V druhém ročníku Ceny Marka Ravenhilla předávané v roce 2012 zvítězila inscenace Činoherního studia Ústí nad Labem Hamlet je mrtev. Bez tíže v režii Davida Šiktance.

 

Centrum současné dramatiky

Od ledna 2010 Divadlo LETÍ realizuje pod záštitou Václava Havla projekt s názvem Centrum současné dramatiky, na kterém spolupracuje s dalšími partnery, jako jsou Institut umění – Divadelní ústav, Švandovo divadlo, Divadlo Na zábradlí, HaDivadlo a další. Cílem projektu je podpora vzniku nové dramatiky, podpora nových inscenací současné dramatiky, cirkulace textů, autorů, tvůrců a inscenací v rámci EU, teoretická reflexe současné dramatiky a propagace současné dramatiky mezi veřejností. Projekt Centra současné dramatiky se rozvíjí v několika programových liniích. Jednou z hlavních aktivit je podpora autorských rezidencí pro konkrétní divadla. V rámci projektu dále vznikají inscenace a inscenační skicy, jak v produkci Divadla Letí, tak i v koprodukci s dalšími divadly. V rámci projektu se také utváří „Klub s vášní pro nové hry“, volné sdružení divadel, která se ve své dramaturgii a inscenační praxi věnují současné české a světové dramatice. K jeho hlavním cílům patří: spolupráce při vývoji současných dramatických textů a jejich inscenování; přehlídka inscenací současné dramatiky; spolupráce při dalších formách propagace současné dramatiky; udělování ceny za inscenaci nového textu.