Švandovo divadlo ukáže po prázdninách svou druhou tvář

Švandovo divadlo na Smíchově  představuje svůj nový dramaturgický plán. Příští divadelní sezona, s podtitulem „Druhá tvář“, bude u Švandů plná přeměn či proměn. Dobrovolných, potřebných, nečekaných i těch, ke kterým nás nasměrovaly okolnosti a čas. Druhá tvář smíchovské scény je zároveň její novou tváří. Časem, jenž přináší nové poznání. Přináší klid, ve kterém lze znovu začít.

„Metamorfózy, proměny, chápeme jako křižovatky lidské existence. Jako pohled do světa za zrcadlem, do vlastního podvědomí, průnik za hranici. Cestu, vedoucí obloukem zpět k začátku, návrat ke kořenům, k úvaze kam a jak dál.  Máme čas pro výdech, oddech, úsměv a nadhled. Ale i pro kritickou reflexi vlastních rozhodnutí. A sebekritiku,“ říká umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár a nastiňuje i další témata, která mají rezonovat Velkým sálem smíchovské scény: „Příští sezona bude také o pokrytectví, přetvářce a zbabělosti. Sezona o překonávání hranic a limitů. Něco jako konec čtyřleté snahy o koncepční a čitelnou dramaturgii. Švandovo divadlo se nezříká zodpovědnosti za minulost, respektuje potřebu kontinuity, zároveň ale otáčí kormidlo k náročnějším výzvám. Uvědomuje si svoje možnosti a zároveň i limity. Dnešní společnost ze strachu či neschopnosti formulovat jasné názory a postoje se vyzbrojuje výroky a citáty autorit. Pro nás bude tato sezona příležitostí postavit vedle nich názory a postoje vlastní.“

Po uplynulých třech společných letech disponuje Švandovo divadlo na Smíchově silným, sevřeným a proměněným uměleckým souborem, který je podle Gombárových slov otevřený novým impulzům: „Jsme snad schopni reagovat na každodennost a přítomnost jazykem současného divadla, jazykem naléhavých výpovědí a naléhavých otázek. Doufám, že jsme na cestě k autorskému divadlu.“

Sezonou 2013/2014, u Švandů s podtitulem Druhá tvář, odstartuje smíchovská scéna již čtvrtý rok pod uměleckým vedením Doda Gombára, který v nastávajícím období zinscenuje a zadaptuje dvě původní hry. Pohostinsky se do Švandova divadla vrací režiséři Daniel Špinar, Anna Petrželková a Martin Františák, nově bude se souborem ŠD spolupracovat režisérka Viktorie Čermáková.

V nové sezoně nabídneme divákům od září 2013 do června 2014 sedm nových titulů ve výrazných interpretacích režijních osobností, včetně přesunuté, původně dubnové premiéry Čapkova Krakatitu (režie Daniel Hrbek, první uvedení 28. září 2013).

S vědomím návaznosti na minulost u nás velmi rádi pohostinsky přivítáme inscenaci jednoho z předních režisérů nedávné historie ŠD Jiřího Fréhara. Ten ve Studiu ŠD nazkouší s Ninou Divíškovou monodrama polského autora Marka Soböla SUDIČKA LACHESIS. Premiéra je plánována na 2. listopadu 2013.

Velký sál Švandova divadla v sezoně 2013/14 

  

William Shakespeare
Hamlet
režie: Daniel Špinar
(premiéra 7. 12. 2013)
Ne, tohle nemůže dopadnout dobře.
Král, královna, princ. Duch. Matka, otec, strýc, syn, synovec. Kdo koho zabil, kdo koho miluje, kdo koho nenávidí? A jak se má hrát divadlo? To vše a ještě více se dozvíte v rodinné tragédii z prostředí dánského královského dvora.
Hamlet je nejznámější, nejhranější a nejčastěji zfilmovanou Shakespearovou hrou, inspirovanou středověkými kronikami. Hamlet, dánský princ, v ní z poněkud pochybných zdrojů zjistí, že jeho strýc si nejen vzal jeho ovdovělou matku a nastoupil na trůn, ale možná i zabil jeho královského otce, svého bratra. Už to by na jednoho bylo až příliš. Na dánském dvoře se ale nejen intrikuje a vraždí, ale také miluje. A to už je možná až moc. Od prvního vydání v roce 1603 byly výklady Hamleta popsány stohy papíru. Je dánský princ melancholik, šílenec, revolucionář, nebo nešťastný kluk, který musí přes noc dospět a řešit problémy, na které nestačí? Nejznámější hru Williama Shakespeara uvedeme v režii Daniela Špinara.
„Můžeš se smát a smát, a přitom být lotr. Alespoň v Dánsku určitě.“ (citace ze hry)

Lars von Trier 
Idioti 
adaptace: Martina Kinská 
režie: Anna Petrželková
(premiéra 8. 3. 2014)
Začalo to jako hra na svobodu a pak už nešlo přestat.
Skupinka lidí se rozhodne předstírat mentální postižení na protest proti všemu měšťáckému.  A provokovat: v restauraci, v továrně, na plovárně… kdekoli, hlavně bez jakýchkoli zábran. Vystavovat na povrch kultivovanou společnost šoku a odhalit její pokrytectví i xenofobní nálady. Nikdo se raději příliš neptá na minulost a žije se okamžikem. Do podivného útočiště přichází i Karen, aby postupně pronikala stále hlouběji do principů a zákonitostí tohoto netradičního spolku. Aby i ona postupně nalezla idiota v sobě, osvobodila se a začala tzv. magořit. Zprvu skvělá zábava, ovšem záhy zběsilý úprk. Azyl útulného domku na předměstí se mění ve vězení. To, co dříve bylo nevázanou hrou na svobodu, začíná způsobovat stále častější konflikty. Jestli má být skupina zachována, musí být každý člen znovu přezkoušen z odhodlání nechat žít idiota v sobě, navzdory požadavkům reality i pudu sebezáchovy. Ovšem před sebou nelze utíkat donekonečna.
Přecitlivělý cynik a depresivní provokatér Lars von Trier a jeho nemilosrdný pohled na společnost a člověka vůbec. Divadelní adaptace Švandova divadla jednoho z kultovních filmů hnutí Dogma 95 navazuje na linii severských her v našem repertoáru… po inscenacích Kdo je tady ředitel?, Kurz negativního myšlení a Řemeslníci se pokusíme jít ještě dále.
„Být idiot je hnus, ale taky krok vpřed.“

Franz Kafka
Proměna
adaptace: Dodo Gombár, Lucie Kolouchová 
režie: Dodo Gombár
(premiéra: 24. 5. 2014)
Když se člověk neprobudí ve své kůži.
Obyčejný úředník Řehoř Samsa se jednoho dne probudí jako obrovský hmyz. Sice stále myslí a cítí jako člověk, ale není schopen nadále docházet do zaměstnání a živit tak rodinu, otce, matku a neprovdanou sestru. A nedokáže s rodinou ani nijak komunikovat. A to může být problém nejen existenciální, ale i existenční...
Povídka Franze Kafky vyšla poprvé v roce 1915, je typicky „kafkovská“ jak absurditou základní situace, tak její bezvýchodností i jistou snovostí. A také tím, jak zarputile odolává vykladačům a komentátorům, jistý americký profesor prý napočítal na sto třicet možných výkladů. Jde snad o typicky kafkovský spor syna a otce? Kritiku měšťanské morálky? Zlý sen? Grotesku? Zobrazení lidského údělu? Ještě máme sto dvacet pět možností...
„Jakým tichým životem to rodina žije. Ale což jestli teď všechen klid, všechen blahobyt, všechna spokojenost hrůzně skončí? Aby nepropadal takovým myšlenkám, začal se Řehoř pohybovat a lezl po pokoji sem a tam.“

 

Studio Švandova divadla

 

„Svatý! Svatý! Svatý! Svět je svatý!
Duše je svatá! Kůže je svatá!
Svaté tajemné řeky slz pod ulicemi!“
(citace z Ginsberovy básně Kvílení)

Nesvatí
Příští sezona rozezvučí podzemní proudy Švandova divadla ozvěnou nerealizovaného Ginsbergova Kvílení, které nám v této sezoně uniklo jako divoký kůň. „Rádi bychom se k němu vrátili, s obdivem ho zkrotili, ať už v podobě hapenningu, regulérního představení anebo „jen“ coby motivace pro naše vlastní a osobní Kvílení,“ prozrazuje Dodo Gombár a doplňuje: „V koncepci volně navazující na předcházející sezony ve Studiu Švandova divadla (Hyde Park, Teď přichází zákon, Na ex!) představíme tři inscenace ve třech intimních autorsko-režijních interpretacích.“
Švandovo divadlo na Smíchově uvede české (respektive československé) básníky, jejichž díla spolu souvisí víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Tři mistry slova a svého času (i nadčasu) proroky, vizionáře, antihrdiny. Tři výrazné a osobité umělce, nejednoznačné a nejednoduché. Skrze jejich klíčová díla vypovídáme o těch, kdo je napsali. Vypovídáme o odvrácené straně. Druhé tváři demokracie, života, společnosti. Studio jako podzemní řeka, temný proud, ze kterého se vynořují fragmenty slov, obrazů a vizí.
Tři současní režiséři budou v  tvorbě tří „nesvatých“ autorů hledat vlastní Druhou tvář.

Země lhostejnost
Karel Kryl. Dodo Gombár.
(premiéra 5. 10. 2013)
Karel Kryl. Z oslavovaného pěvce revoluce jejím skeptikem. Napůl venku, napůl tu, nikde doma. Konec disentu v Čechách aneb hořká kocovina inspirovaná porevolučními eseji Karla Kryla. 

Šaman
Egon Bondy. Viktorie Čermáková.
(premiéra 8. 2. 2014)
Šaman, stylizovaný autoportrét. Egon Bondy mezi sebeobžalobou a apologií. Manipulace lidmi, snaha přežít na úkor bližního: „ďáblův svět", v němž již není naděje na obrat k lepšímu, na uchování morálních hodnot. Mezi ideologií a filosofií stojí Egon Bondy rozkročen stejně jako mezi Českem a Slovenskem. 

Možná, že odcházíme
Jan Balabán. Martin Františák.
(premiéra 22. 3. 2014)
Ztracenci Jana Balabána. Alkoholici, diabetici, básníci a blázni. Nesvatí a nepřizpůsobiví. Ostravská chandra a smutek po ztraceném dětství. Obyčejné, znepokojivé, dostředivé příběhy, vyprávěné zevnitř, odžité, ne pozorované. Kniha roku 2004 v anketě Lidových novin a Kniha desetiletí v anketě sdružení Litera.