Západočeské divadlo po čase opět v Praze
O víkendu 24. a 25. května představí v Praze Západočeské divadlo z Chebu dva výrazné tituly ze svého repertoáru. V sobotu 24. května v Divadle v Celetné současnou francouzskou hru Prolomit ledy, v neděli 25. května v Divadle Disk černou grotesku Karla Steigerwalda Horáková, Gottwald. Obě představení začínají v 19.30.
První uváděný titul, Prolomit ledy, napsal v Česku dosud neuvedený autor Jöel Pommerat. Tomuto francouzskému režisérovi, herci a dramatikovi hra v roce 2011 vynesla ocenění Molière v kategorii „žijící frankofonní autor“ a inscenace z pařížského divadla Odéon – Théatre de l´Europe získala cenu v kategorii „nejlepší divadelní soubor“. V Chebu hru režírovala Anna Petrželková, výrazný talent nejmladší české divadelní generace.
Prolomit ledy se pohybuje na hraně syrové sociální grotesky a thrilleru, v němž autor ironicky glosuje lidskou povahu. Košatý a rozvětvený příběh nás přivádí do zákulisí supermarketu, v němž pracuje hlavní postava Estelle jako „děvče pro všechno“. Majitel a šéf obchodu a dalších podniků Blocq své zaměstnance šikanuje, ovšem v okamžiku, kdy zjistí, že je smrtelně nemocný, se rozhodne veškerý svůj majetek přepsat na zaměstnance – jako „poděkování“ však musejí nazkoušet divadelní hru o jeho životě. Od té chvíle se rozvíjí řetězec bizarních i naturalistických událostí – jak si „obyčejní lidé“ poradí s nečekaně nabytým jměním? Dokáží nazkoušet divadelní hru, jejíž zkoušky řídí právě Estelle?
Inscenace měla premiéru před rokem a setkala se se zájmem jak diváků, tak kritiky: „Režisérka Anna Petrželková společně s dramaturgyní Johanou Součkovou svedla s náročným textem úspěšný boj, inscenovala ho jako sociální grotesku. Netrápí se dekódováním charakterů jednotlivých figur, naopak vede herce (k jejich prospěchu) k prvoplánové, avšak funkční, šabloně. (…) Diametrálně odlišně, jako z jiného světa, působí ústřední postava skryté manipulátorky Estelle. Právě tento nesoulad vytváří napětí v jinak banálním zkarikovaném obrazu. Inscenace tak zůstává otevřená pro široké divácké spektrum – od těch, co se přišli pobavit, po ty, kteří hledají hlubší podtóny.“ (Marcela Magdová, Divadelní noviny)
Politický kabaret Horáková, Gottwald, který režíroval Šimon Dominik, je na chebském repertoáru ještě o sezónu déle. Západočeské divadlo bylo po studiu Továrna, pro něž byl text před osmi lety přímo napsán, teprve druhou scénou, která jednu z nejlepších současných českých her uvedlo. Nekompromisní glosátor české společnosti Karel Steigerwald se nechal inspirovat justiční vraždou Milady Horákové a nevytvořil její rekonstrukci, ale velmi svébytnou divadelní podobu, ve své emocionalitě na hony vzdálenou akademickým učebnicím dějepisu.
Na půdorysu známých událostí nechává Steigerwald na jevišti v kabaretním duchu defilovat panoptikum bolševických kreatur více či méně inspirovaných reálnými osobami a v groteskním šklebu komentuje jedno z nejtemnějších období české moderní historie, které za sebou nechalo stovky mrtvých a desítky tisíc zničených životů. Jakkoliv se to vzhledem k tématu může zdát nepravděpodobné, hra má výrazné komediální rysy a režie se snažila akcentovat právě groteskní prvky, díky nimž se krutost režimu i jeho aktérů vyjevuje v neočekávaných situacích a souvislostech.
„Steigerwaldův monstrózní kabaret Horáková, Gottwald našel v Chebu (…) stylově naprosto přesnou podobu. (…) Režie dodržuje zvolený rámec důsledně, a tudíž v něm pro zesílení účinku může bez obtíží ‚střídat žánry‘. Takže chvílemi se dění podobá lidové operetě, pak zase estrádě a dryáčnické satiře, ale kupodivu stejně dobře sedne i velkooperní stylizace – to když poslankyně KSČM Marta Semelová přijde v rudé říze a s operní manýrou zapěje svou řeč nad Gottwaldovým hrobem a procítěně zakváká, že únor 1948 byl významný mezník v naší historii, který zahájil sociálně a ekonomicky nejúspěšnější období. Člověk na to zírá a už si skoro neumí vybavit, že tohle kdysi bylo vážně míněno skoro v každém projevu.“ (Jana Machalická, Lidové noviny)
