Režiséra Jiřího Frejku přibližuje nová teatrologická publikace
Knihu o divadelním režisérovi Jiřím Frejkovi (1904-1952) představili dnes v pražském Divadle na Vinohradech, se kterým spojil významnou část své umělecké dráhy. Publikace má název "Frejkovy Schovávané na schodech. Poezie a politika" a jejími editory byli Zuzana Sílová a Pavel Bár. Vyšla díky Ústavu dramatické a scénické tvorby Divadelní fakulty AMU v nakladatelství Kant.
Zabývá se Frejkovým místem v české moderní kultuře a upozorňuje, že možnosti celkového pohledu na jeho život a dílo jako by stále bránil nedostatečný výzkum dokumentárních materiálů. Právě z něj vychází jejich knížka pojednávající zejména o závěrečné Frejkově tvorbě na počátku 50. let. Tedy v období inscenovaných soudních procesů, které byly průvodním zjevem zavádění stalinistického režimu také v Československu.
"Loni uplynulo od Frejkova narození 110 let. Existuje o něm řada dílčích studií, ale na monografii souhrnně zpracovávající jeho dráhu stále nedošlo," uvedl v předmluvě Bár. Oba editoři vyšli z výzkumu posluchačů dramaturgie i teorie a kritiky pražské DAMU. Z obecnějšího hlediska jde o mapování divadelní poezie a divadelní politiky v období po únoru 1948. Publikace je v tomto smyslu příspěvkem k dalšímu zkoumání historických peripetií českého divadla ve 20. století. Mezi přílohami jsou Frejkovy dopisy či recenze inscenací Schovávané na schodech z let 1931 a 1952. Jeden z příspěvků napsal teatrolog Jaroslav Vostrý.
Frejka zakotvil na Vinohradech po nuceném odchodu z Národního divadla v roce 1945. Během pětiletého působení se mu podařilo navázat na odkaz toho nejlepšího z předválečného období. Náročnými a režimu nepoplatnými inscenacemi Svatá Jana, Hoře z rozumu či Macbeth se zapsal do historie této scény. Válkou oslabený soubor posílil o talentované herce Jaroslavu Adamovou, Antonii Hegerlíkovou, Danu Medřickou, Vlastimila Brodského, Zdeňka Dítěte či Rudolfa Hrušínského. Jeho spolupracovníky byli scénograf František Tröster, režisér Jaromír Pleskot a dramaturg Karel Kraus.
Po pěti letech v ředitelské funkci se stal obětí politických štvanic. Byl přeřazen na periferní scénu bývalého karlínského Varieté, kde po dvou letech ukončil dobrovolně svůj život.
Frejka patřil k zakladatelům avantgardního Osvobozeného divadla (1925), divadla Dada (1927) a Moderního studia (1929). Ve svém experimentálním údobí sehrál s E. F. Burianem a Jindřichem Honzlem rozhodující úlohu v reformních uměleckých procesech. V roce 1930 ho šéf činohry Národního divadla Karel Hugo Hilar povolal na českou první scénu, kde se spolu s dalšími režiséry 15 let podílel na formování jedné z jeho nejskvělejších kapitol. Frejkovo dílo získalo zejména v letech okupace, umocněno mimořádným nasazením předních herců, mimořádný ohlas. V dolaďování svého tvůrčího programu pokračoval na Vinohradech ještě tři poválečné roky.
