Novinkou činohry Národního divadla bude Mayenburgova hra Kámen
Posledním počinem končícího uměleckého šéfa činohry Národního divadla v Praze Michala Dočekala v této funkci bude česká premiéra hry Mariuse von Mayenburga Kámen. Autor ji napsal v roce 2007 k 20. výročí pádu Berlínské zdi - jednoho z nejznámějších symbolů svržení totalitních režimů ve střední Evropě. Ve čtvrtek 28. května se v ní ve Stavovském divadle objeví například Kateřina Winterová, Martin Pechlát, Lucie Žáčková, Jana Preissová a Antonie Talacková.
Příběh v překladu Petra Štědroně zabírá časové období od nástupu fašismu až po nedávnou minulost. Týká se násilného vysídlování, zabavování majetků i jejich opětovného navracení, tedy témat, která rezonují i v česku. "Na pozadí privátních osudů vypráví o velkých dějinách. Přesto text paradoxně obsahuje i humor," řekl Dočekal na tiskové konferenci v Praze.
Podle dramaturgyně Ivy Klestilové je už z názvu hry zřejmé, jak málo síly k jednání se v jednotlivých lidech skrývá. Jeden dům je za časů národního socialismu v 30. letech židovskými vlastníky nuceně odprodán jedné německé rodině. Následuje bombardování Drážďan a sebevražda nového majitele. Jeho žena a dcera přežijí, v roce 1953 ale z NDR vzniklé v důsledku války uprchnou. V roce 1978 svůj bývalý dům, v němž mezitím bydlí cizí lidé, navštíví. V roce 1993 je už ona dcera matkou a do domu se nyní vracejí s babičkou.
Od kamene v názvu se odvíjejí rodinné historky. V roce 1935 se jím házelo do oken, když rabující nacisté ještě nepostřehli, že dům byl už "arizován". Z kamene se v rodinné kronice stává symbolické znamení protestu. Ve 34 krátkých scénách skáče děj mezi šesti různými letopočty. Jsou poskládány tak, že vždy poslední věty předchozího výjevu korespondují s těmi úvodními v následující scéně, jež se odehrává v jiné době. Místo však zůstává stejné - pokoj v témže domě u téhož stolu. Moderní středoevropské dějiny se odehrávají na půdorysu rodinného dramatu, charakterizoval to režisér.
Autor prý chtěl tuto hru napsat už dávno, protože má hodně společného s ním i jeho rodinou. "Do textu se vlévá spousta příběhů, které znám od babičky a rodičů, od spřátelených rodin. Chtěl jsem především vyprávět věci, které pro mě získaly nějaký emocionální význam, protože se jimi zaobírám od dětství," komentoval její téma.
Podle Dočekala je na hře přitažlivé téma paměti, která si různě upravuje minulost. "Německá moderní historie, zejména odehrává-li se příběh v Drážďanech, je zároveň historií středoevropskou a tudíž částečně i naší. Naším tématem jsou, či by měly být, jizvy a závaží minulosti. Nestrávená a nezpracovaná minulost se stále vrací, jako kdyby nám něco leželo v žaludku," uvedl.
Dočekal na podzim nastuduje v Maďarském divadle v Kluži Kafkovu Ameriku a pak bude režírovat v opeře české první scény. Jeho nástupce v roli šéfa činohry Daniel Špinar byl jmenován začátkem roku, funkce se na pět let ujme v září. Od loňského září je kmenovým režisérem ND.
