Rudolf Zezula – malující loutkář
Pod tímto názvem byla ve středu 8. června 2005 zahájená nová výstava v galerii Muzea loutkářských kultur v Chrudimi. Výstavu zahájil Karel Šefrna ze svitavského souboru "C". Připravili ji společně dcera Rudolfa Zezuly Hana Zezulová a její muž Jan Novák, který v programové skládačce k výstavě píše:
"Název výstavy nevypovídá mnoho o Rudolfu Zezulovi (1912-1979), naznačuje však náplň výstavy. Ono není vůbec jednoduché vypovědět něco o představovaném autorovi. Šíře jeho záběru byla velká. Vystudoval profesuru kreslení a Akademii výtvarných umění, ale složil také několik zkoušek na právech a na přírodovědecké fakultě. V mládí šermoval, celý život chodil na ryby. Sbíral brouky a motýly. Hrál na klavír i na housle. Nejprve se živil jako reklamní grafik, ilustroval několik knih – hlavně o šermu a o rybách, ale také pohádky Františka Kožíka. Později se věnoval hlavně restaurování.
K loutkám se dostal vlastně náhodou, když poněkud ostýchavě nabídl ve čtvrté třídě obecné, kterou navštěvovala jeho dcera Hana, že by mohl vést zájmový kroužek kreslení, nebo loutkářský kroužek. Loutky zaujaly děti i učitelku a tak se narodil dětský a později mládežnický soubor MESPACE, který byl hvězdou na loutkářském nebi v šedesátých letech minulého století. Loutkám pak zůstal Rudolf Zezula věrný až do smrti. A to nejen jako výtvarník, ale i jako režisér a neúnavný instruktor, porotce a propagátor loutek a zvukových efektů. Ve výtvarném řešení inscenací razil heslo „levně, rychle, jednoduše“, což mělo v té době novátorský význam. Spolupracoval s mnoha soubory )pochopitelně vedle „jeho“ MESPACE), zejména s litvínovskou Loutkou, kraslickým Loupákem, pražskou Říší loutek či martinským Strojárikem.
Můžeme-li říci, že jako loutkář byl Rudolf vyslovený extrovert, jako malíř byl naopak zcela introvertní. Maloval pro sebe, nikdy se nepokusil své obrazy prodat nebo prezentovat. Většina jeho obrazů je tragická (biblické náměty) či alespoň melancholická. To je podtrženo i střídmou a tlumenou barevností jeho obrazů.
Výstava nemůže vypovědět něco podstatného. Na Rudolfa by se totiž velmi dobře hodilo módní označení „bavič“. Jenomže on neprodukoval stupidní žertíky, ani se žertovně nepitvořil. Jeho humor byl inteligentní, šířil kolem sebe pohodu a dobrou náladu. Což je dar vzácný, ba téměř nadpřirozený. Současná výstava (první samostatná) napovídá všelicos o člověku Rudolfu Zezulovi. Jeho loutkářský svět byl jasný a úsměvný. Ale jeho obrazy vypovídají spíše o smutku v duši a tragice lidského údělu."
Výstava potrvá do 4. září 2005.
Skládačku s fotografiemi loutek a obrazů Rudolfa Zezuly můžete najít na http://www.puppets.cz/Pozvanky-plakaty/skladacka-zezula.pdf
Zdroj: Alena Exnarová, alena.exnarova@puppets.cz
