Mezinárodní festival v Plzni 2004: nová estetika českého divadla

Pondělí, 15. listopadu 2004, od Daniele Montmarte

Představení, vytvořená českými režiséry nové generace, kteří zahájili svou kariéru po sametové revoluci, nám dokazují, že se v České republice rýsuje nová původní estetika, která připomíná tu, jež poznamenala léta třicátá a šedesátá.

Michal Dočekal, Vladimír Morávek, Jan Antonín Pitínský a Jiří Pokorný si pěstují lásku ke stylu, vytvářejí český divadelní jazyk, který projevuje přes svou specifičnost přání integrovat se do evropského divadelního života a zaujmout v něm ústřední dynamické postavení. Doufají, že v budoucnosti se o nich bude za hranicemi vědět víc a budou lépe oceňováni. Tito režiséři, narození všichni po roce 1955, pokračují v díle započatém Petrem Léblem, ředitelem Divadla Na zábradlí, který byl, až do své smrti v roce 1999, velmi drahý Václavu Havlovi.

Michal Dočekal, absolvent DAMU (Divadelní akademie múzických umění v Praze) v roce 1990, šéf činohry Národního divadla v Praze, rozvíjí umění herce s mistrně strhující formou, založenou na přesné analýze charakterů, což dokazuje jeho "Lakomec" od Moliera, kterého přenesl do naší moderní společnosti tak, aby vynikly antagonismy.
Vladimír Morávek, umělecký ředitel Klicperova divadla v Hradci Králové, se vrátil do Brna, města svých studií, aby s Divadlem Na provázku režíroval sérii hypertextů, počínaje romány Dostojevského, jehož druhý díl triptychu podle "Idiota", "Kníže Myškin je idiot", staví zranitelnost proti lidské krutosti, a obě tyto vlastnosti vyvolávají silné prožitky díky scénickým konstrukcím, světlu a hudbě. 4. února tento režisér představí se svým souborem "Othella a Desdemonu" v Apostrophe-Scene Nationale v Cergy-Pontoise, a následující den Dürenmattovu "Návštěvu staré dámy".

Jan Antonín Pitínský, který je rovněž plodným dramatikem, nemá v úmyslu se vázat na jedno divadlo, je raději hostujícím režisérem. Pracuje s rytmem gestikulace a pohybem herců, aby vytvořil osoby s abstraktními tendencemi, jako ve své adaptaci Ibsenovy Nory s divadlem Sedm a půl v Brně.
Nejmladší z nich, Jiří Pokorný, spisovatel a umělecký ředitel Divadla Na zábradlí, nazvaný Jitkou Sloupovou "ďábelským andělem českého divadla" (v Czech Theatre č. 20, vydání v anglickém jazyce, publikované Divadelním ústavem Praha) s oblibou používá tanec a hru světla na prázdné scéně v klasickém díle Gabriely Preissové, "Gazdina roba". V Divadle Na zábradlí inscenoval "Terasu" Jean-Claude Carriera; ještě předtím v brněnském HaDivadle hru "Faust je mrtev" od Marka Ravenhilla (o filozofii a americké zkušenosti Michela Foucaulta) road-movie s multimediálními projekcemi na erotické konotace, s inscenací v listopadu 2002 hostoval v Théâtre Toursky, Marseille.
K těmto tvůrcům řadíme i ředitele Divadla Komedie, Jana Nebeského, na festivalu nepřítomného, který mezi jinými adaptoval Bernanosovo dílo v představení "JeSuis" v Divadle Na zábradlí, a který nachází zalíbení v osobách s intenzivní duchovní zkušeností.

Studenti DAMU pod vedením profesorů Evy Salzmannové a Miloše Horanského dokázali vyzvednout duchovní dimenzi ve hře "Nestyda" od Koffiho Kwahulého z Pobřeží slonoviny o snech dospívající dívky, která se staví proti rodičům a jejich způsobu života.

Slováci skvěle zakončili festival "Arabskou nocí" od Rolanda Schimmelphenniga v nastudování Martina Čičváka z Národního divadla v Bratislavě, nadaného estetickým viděním. Představení s úžasnými hereckými výkony a scénografií osciluje mezi viditelným a neviditelným, sice ke škodě sociologického vyznění hry, ale zachovává si měkkou atmosféru orientální pohádky. Mezinárodní Teatr Piesn Kozla pod vedením Poláka Grzegorze Brala vyjadřuje dokonalý souzvuk těl a hlasů ve spirituální Kronice nářků, založené na polyfonických řeckých a albánských lamentacích. Maďaři představili vesnickou operu s orchestrem hrajícím na slámě a na hnoji, ve které vedle sebe existují přítomnost a minulost se svými lidovými písněmi, které Béla Pinter a jeho soubor pojímají v poněkud surrealistické dramatické struktuře.

Představily se čtyři loutkové soubory, mezi nimi skupina bratrů Formanů, spojená s divadlem Dromesko, která zastupuje Francii poeticko-groteskním představením Nachové plachty, překypujícím detaily. Nový francouzsko-americký cirkus Cahin-Caha Daniela Gulka, který přijel z regionu PACA, okouzlil ve svém šapitó velké i malé diváky představením Grimm (volně inspirovaným Grimmovými pohádkami), ve kterém akrobati defilovali v poetických sekvencích podle pečlivě nastudované choreografie.

 

Převzato s laskavým svolením www.colisee.org
ZDROJ: http://www.colisee.org/article.php?id_article=1567